"Yasmine, já vůbec nechápu, proč jsme s tim klukem měli sraz? Co jsi od toho čekala? Co to vůbec mělo znamenat?"
" Já jsem to nevěděla, požádal mně jenom o setkání".
"A proto jsi nás přivedla všechny, to by mu nestačil jeden?"
"Chtěla jsem aby jste i vy věděli jaký jsou lidi. Potřebuju se s tim rozdílem trochu srovnat, žila jsem doteď u lidí a občas mi to chybí, tady je svět dost jednotvárnej."
Robin mně obejme." Tady je život pomalejší, protože lidi musej stihnout všechno za pár desítek let, my na to máme věky. Musíš zvolnit, zvykneš si. I proto není dobře se kamarádit s lidma, oni zestárnou, teď jsou třeba na stejný úrovni jako ty, a tak do třiceti to bude podobný, ale co pak? Až někomu koho znáš bude osmdesát, a tobě bude pořád třicet, dokážeš si to představit? Dokážeš s tim žít a vyrovnat se s tim, a takových by mohlo být spousty a spousty a stejně tě budou nakonec opouštět, protože jsou jen lidé. A s tou jednotvárností ti můžu pomoct to změnit," pohladí mně po tváři a dá mi pusu na čelo.
Měla jsem na něj trochu vztek, jak se proti Oliverovi ohrazoval, ale teď jsem ráda, že mně drží, že je tu se mnou, protože to co mi právě řek, mě opravdu nenapadlo, nemyslim takhle šíleně dopředu, a dost mně to vylekalo, a tak mu to odpustim.
Dan jen nechápavě kroutí hlavou, že to taky moc nepobírá. Jedinej Alex je nadšenim bez sebe, když se Robin otočí říct něco Danovi, přiskočí ke mně. "Ten tvuj kámoš je bezva, myslíš, že bysme se mohli ještě sejít?" Říká tiše, "ale neřikej to Robinovi!"
" Zkusim to zjistit, slibuju". Alespoň někdo je spokojenej.
" Zítra se stavim, můžu?" Ptá se Robin.
"No, ještě si to rozmyslim", škádlim ho.
Když už chci zabočit k sobě, chytne mě Dan ještě za paži." Počkej, co to všechno má znamenat, poslední dobou, ta knížka, teď tohle, něco se mi tu nelíbí", provrtává mně očima. "Ale já vůbec nevěděla na co se bude ptát", opakuju naučenou výmluvu.
"Yasmine, já tě mám rád, a tohle je moc podezřelejch okolností dohromady,nechceš mi něco říct? ""Ne, co jako? Vážně nevim co se ti nezdá, nic se neděje!"
" No, jen si dej pozor ať neprovedeš něco, čeho bys pak
litovala.", pustí mně, s pochybovačným výrazem.
litovala.", pustí mně, s pochybovačným výrazem.
"Tak dobrou," řeknu vesele, abych zaplašila jeho výraz, ale moc to nepomůže. Sakra, to mi ještě chybělo, teď do toho bude Dan vrtat. A pracuje ve dne, ještě by mě moh´začít sledovat. A on si nedá pokoj, dokud na něco nepřijde. Kdybych mu to prozradila…? Ne, hned zavrhuju, je absolutně proti Lechanovi zaujatej, a ještě by to na mě řekl, protože by měl o mě strach.
Asi budu muset na nějakej čas proti němu použít částečný působení protivenství, i když se mi vůbec nechce, je to přece kamarád, jenže co můžu dělat? Začínám se do toho nějak blbě zamotávat.
V posteli nad tim všim ještě přemýšlím. Byla to možná trochu ujetá akce, ale alespoň vim, že jsem měla pravdu v tom, o co Lechan usiluje. Je lepší bejt informovaná, a navíc mě vážně zajímalo, co si o tom ostatní myslí.
Nejsem tak naivní, abych si myslela, že se najednou otevřou všechny brány a všichni si budou svobodně chodit kam chtěj, to by byl opravdu chaos. Ale bylo by pěkný moct občas normálně zaskočit za Adélou, nebo za Radimem na toho
jsme úplně zapomněla, podívat se na mý oblíbený místa, projít se za bílého dne po ulici v ruchu města. Třeba i takový věci, který mně dřív štvaly, tak když je teď vůbec nesmim, tak mi chyběj. Nechtěla bych to pořád, jsem tu spokojená, a maj mě tu všichni rádi, ale občas bych ráda někam vyrazila. Možná, až začne škola, že to bude lepší.
jsme úplně zapomněla, podívat se na mý oblíbený místa, projít se za bílého dne po ulici v ruchu města. Třeba i takový věci, který mně dřív štvaly, tak když je teď vůbec nesmim, tak mi chyběj. Nechtěla bych to pořád, jsem tu spokojená, a maj mě tu všichni rádi, ale občas bych ráda někam vyrazila. Možná, až začne škola, že to bude lepší.Ale Lechanovi to asi taky vadí, nebo co on chce? Možná je to problém nás poloupírů, patříme všude a přitom nikam. Pořád se převaluju na posteli ze strany na stranu a nemůžu usnout. Proč se vždycky připletu do něčeho, co mně úplně rozhází, že nevím, ce se ve mně děje? Co to je?
Automaticky se zvedám a jdu zase na výlet. K Lechanovi. Nevim, proč mě to k němu pořád tak táhne.


Chtěla bych se zeptat kdy asi bude další pokračování tvé povídky o Aranel