close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří příběh : Probuzení (část 33)

17. ledna 2009 v 10:45 | Aranel van de´Corvin |  upíří povídka: Probuzení
U Rohana, jak jsem čekala, se setkáváme s Oliverem,. Nedáme najevo, že se známe, jen se normálně pozdravíme
".Bohužel, k síti vhodné pro lidi bude potřeba asi více lidské techniky. Pokud do zrcadla implantujeme čip, mělo by to lidi rozeznávat, stejně jako zrcadlo rozezná otisk upíří ruky", říká Oliver.
"Tomu jsem se chtěl vyhnout," škytne Lechan. Taky cítím, že mi to pití vlezlo trochu do hlavy.
"Nemůžeme vymyslet něco jiného?"
" Já o ničem jiným nevim, a já jsem tu za techniku, Jestli se ti to nezdá, musíš přijít s něčím ty."
" Hm, jo, máme problém kvůli tý dvojce. Napíšu ti mail, východy jsou sledovaný", zachechtá se, jak je přiopilej.
"A jak si se teda teďka……?"
" Yasmine", pokrčí rameny a kývne na mně.
" Já mam výjimku," řeknu jenom. "Můžu se tě na něco zeptat?"
" Jasně", opatrně odpoví Oliver.
"Mívala jsem v týhle čtvrti kamaráda, bydlel na týhle adrese," podávám mu lístek, "Myslíš, že bys mu mohl něco vyřídit? Že ho pozdravuju a že jsem v pořádku?"
Oliver nejdřív překvapeně otevře pusu, když čte, co je napsáno na lístku.Žádná adresa tam samozřejmě není, je tam vzkaz od Alexe. Když mu to dojde, zase jí zavře, usměje se a pak říká, "jasně, moc rád".
"Ale jestli se ti to nehodí, nebo se ti nechce…", "nene, vážně to udělám moc rád".
" Díky," mrknu na něj.
" To je dneska podělanej den, poď se někam pobavit," chytá mně Lechan kolem krku.
"A to jako kam?"
"Třeba," mne si bradu, "do zábavního parku."
" Já ale žádnej neznám, nikdy jsem v žádnym nebyla."
" Ale já jo," popíše mi jak si mám představit ten podchod. Nejdřív váhám, ale mám taky chuť si zadovádět, a tak jdeme. Vyjdeme v nějaké stoce.
" No to je teda zábava, neměla jsem tě brát vážně, když vim že máš vypito".
"Hehe," zasměje se Lechan. "Tady jsou hodně starý podchody, a ty ústí ve stokách. Ale až zabočíme za roh, tam je žebřík".
Vylezeme v nějaký zapadlý čtvrti. "Co má tohle bejt?"
Lechan mě popadne do náruče než se stačim vzpamatovat, trochu zavrávorá, takže už nás vidim rozpláclý na zemi, ale naštěstí to vyrovná, a pak se jen kolem mne míhá vzduch a šedý šmouhy a zase mě staví na zem.
"Co to bylo?" Zírám na něj.
"Schopnost Rychlého pohybu, krásko. Tak co tomu řikáš?"
Stojíme u vstupu do obrovského zábavního parku, všude hraje hudba, svítí světla a cpou se lidi mluvící cizí řečí.. "Ty jo! To je mazec!"
" Takžeee…" rozhlíží se Lechan. "Co si dáme jako první? Horskou dráhu?" Chytne mě za ruku a cpe se dopředu. Nějaká fronta ho vůbec nezajímá. "Uvolněte místo pro upíří dámu!"
"Co blbneš?"
"Stejně nám nikdo nerozumí," chechtá se. U pokladny vycení špičáky na ty, co nás nechtěj pustit, ty se leknou, ale pak se začnou smát. Lezeme do vozíku. Ty jo, to je super! Při tý šílený jízdě oba hrozně řveme. Prolezeme ještě pár atrakcí, jako třeba šílenej kolotoč, nemineme ani upíří hrad, kde schválně na sebe ceníme zuby.
"Když jsem chodil do školy, tak jsme sem občas zaskočili, strašili jsme tu, byla vždycky sranda, všichni si mysleli, že máme nějakej povedenej kostým," směje se Lechan, sice trochu nějak zastřeně, ale přece jenom, takovýho jsem ho ještě neviděla. Projdeme co se dá a pak ještě jednou na dráhu.
Missy už na mně naléhá, °musíme jít, za chvíli zapadne slunce.°
° Já vím,° "jdeme už," táhnu Lechana. Jde nějak moc pomalu. U jednoho stánku zahlídnu přívěšek - černou kočku jako je Missy. "Jééé, malá Missy,"jdu k ní a prohlížím si jí.
"Na to už neni čas", táhne mě teď Lechan, "zpátky to bude trvat dýl".
"Ta byla krásná, kup mi jí."
" To je směšný," odporuje. "A už nemám peníze!"
" Prosííím," věšim se na něj. Chvíli se zdráhá, ale pak se zamihne a najednou jí drží v ruce. "Tys jí ukrad!"
" Dyť jsem ti řikal že už na ní nemám".
"Já jsem myslela, že se vymlouváš".
Lechan jen pokrčí rameny. Je nějakej šedivej v obličeji.. Teď není čas nad tim přemýšlet, a tak jí schovám a jdeme rychle k východu z parku. Teda já jdu rychle, Lechan nějak zpomaluje.
"Co je? Musíme rychleji, než se všichni probudí, měla bych hroznej průser."!
" Hm," přikývne, jde zase rychleji, ale vypadá nějak divně..
"Co je?"
" Nic, to je dobrý".
"Vidim ale že se něco děje."
"Nic mi není", utrhne se na mně a vyrazí přede mnou.
°Alkohol v krvi, pro upíra jed!° říká mi Missy.
"Cože?" Vylekám se.
° Je napadrť, vyčerpal sily, několik dní nespal a alkohol mu vzal rezervy a nemůže se dobít dokud z něj nevyprchá. Kdyby byl upír, tak nevim nevim.°
" Proč si toho tolik pil?" Doženu ho.
"Nebylo toho tolik, jen jsem zapomněl si vzít dávku krve a předtím jsem ještě…..ale to je jedno." Otočí se na mě, je celej zelenej. Už jsme před bránou.
"Lechane, nechceš….."nestačim doříct protože se najednou sesune k zemi.
"Lechane!" Vykřiknu.
"Zklidni se, nic se neděje," posadí se a ztěžka dýchá. "Běž sama, já dorazim pozdějc."
" A jak jako?" Zjistěj že byl zadán novej kód, kterej nemaj v evidenci, a maj tě!"
". Na to se vykašli, jestli zjistěj, že nejsi doma, tak máš průser ty! Nikdy se nespoléhej na ostatní, ale jen sama na sebe".
"Ale já tě tu nemůžu jen tak nechat!"
Zavrtí hlavou. "Tak se pro mě vrátíš zítra!"
"Ale co když nebudu moct?"
" Já si poradim. Běž!"
° Má pravdu,° přidá se Missy, °on se o sebe do zítřka postará, nesmíš zbytečně riskovat°. Vůbec nevim, co dělat.
"Vypadni už!" Zavrčí na mě Lechan a podívá se na mě takovým zlostným pohledem, že rychle vstanu. Co to s nim je?
Missy mě táhne za botu. °Rychle poběž za mnou, ještě to můžeme stihnout.° Dám se do běhu, ale pořád se otáčim, Lechan tam sedí opřenej o zeď jak nějakej opilec.
°Noc mu dodá sílu,° uklidňuje mě Missy.
Když jsme u zrcadla, prostrčim Missy na rukou a pak ji hned stáhnu zpátky.
°Nikdo tam není°
Tak s ní vykročim v náručí. Missy běží napřed. Slyšim rachotit v kuchyni Letku, ale na chodbě je klid. Takže už jsou vzhůru! Sakra! Proběhnu teda chodbou a halou. Missy čeká u dveří. °Ty máš ale štěstí, vypadá to, že jsme to stihli!°
° Díky,° řikám Missy, když otevírám dveře. V půlce kroku ale ztuhnu. V křesle sedí Viola a její pohled nevěstí nic dobrýho.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama