close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří příběh : Probuzení (část 34)

23. ledna 2009 v 8:45 | Aranel van de´Corvin |  upíří povídka: Probuzení
"Kde jsi byla?" Ptá se Viola ledovým hlasem.
" Na záchodě."
" Dvě hodiny?"
" Bylo mi nějak špatně".
"Nelži mi do očí," vstane Viola z křesla a jde ke mně. Její pohled je hrozně silnej, až hypnotickej. "Mohla bych, ale neudělám to. Jsi moje dcera a já ti chci důvěřovat. Takže mi řekni, kde jsi byla?" Její hypnotický pohled mizí a zůstává jen rozzlobený pohled silné upírky. Sklopim oči. Tohle jí prostě nemůžu říct. Ale ona mi věří. Jenže když to řeknu, nikdo se nebude na nic ptát a Lechana chytnou a kdo ví co s ním pak udělaj?! Nemůžu ho přece takhle zradit?
"Yasmine", její hlas změkne, bere mi obličej do rukou. "Mám o tebe strach. Řekni mi kde si byla?"
To je hrozný. Jak se mám rozhodnout?" Mami, promiň mi to prosim," začnou mi téct slzy. "Neboj se", hladí mně po vlasech, "a řekni mi to."
" Já , byla jsem ……" vtom nahmatám přívěšek černý kočky v kapse šatů. To nemůžu! "....byla jsem za Robinem".
Zkoumavě mi hledí do očí. "Proč?"
" Dyť víš, máme se rádi."
" Ale viděli jste se včera celou noc, a dneska ho přece taky můžeš vidět, to jsi nemohla dvě hodiny počkat?"
" Já vim, byla to hloupost. Promiň mi to."
Viola neví, jestli mi uvěřit, nebo ne. Ale zdá se to logický. Kde jinde by byla holka jako já co nezná kódy?
"Jak můžeš takhle riskovat? Porušit zákaz rady, a navíc po tom, co jsem včera řikala? Slib mi, že už se to víckrát nestane!"
" Slibuju," dívám se do země.
"Podívej se mi do očí," nadzvedne mi bradu.
"Slibuju", snažím se říct pevně.
"A ty…..!" Otočí se k Misstear. Ta se hrdě projde středem pokoje a usadí se do křesla. Hodí po Viole jen pohled, který jasně říká, že ona se nemusí nikomu zpovídat.
° No, to sis zavařila,°v ozve se Misstear když Viola odejde.
°A to jsem dneska slíbila Alexovi schůzku°.
°To nemyslíš vážně!°
° Budu muset, potřebuju od Robina alibi, a to ho musí přemluvit Alex, když si bude myslet, že je to kvůli Alexovi, tak tomu uvěří°.
°To by se mohl Alex přimluvit i tak°
° Já vim, ale já mu to slíbila, a on se tak těší, navíc půjdeme od Robina teď v noci, nebude to nápadný°.
°Ty nemáš rozum!°
Seskočim z postele a jdu ke stolu. °Musíš donést Alexovi vzkaz, ať ví o co jde a zařídí to, než tam dorazím, a vrať se až budeš vědět, že je to jistý.° Sepíšu to a podávám papír složenej do malého čtverečku. Missy do tlamičky. "Opatruj to!"
° Teda s tebou se člověk nenudí,° vstane a seskočí z křesla. °Asi tě nepřemluvim, aby sis to rozmyslela, viď?° Zavrtim hlavou.
Jdu se převlíct a vytáhnu přívěšek černý kočky. Prohlížím si ho - taková čerňucha, usměju se, a pak si ho zaháknu na řetízek, který nosim na krku aa schovám pod tričko. Ještě celou noc musim čekat, než se pro Lechana budu moct vrátit. Asi za hodinu se ozve Missy. Je to dohodnutý, ale Robin zuří.
Večer jdu tedy za Violou, poprosit jí, jestli by mě hodila k Robinovi, a pak pro mě zase přišla. "Proč nepřijde on sem? Bylo by to jednodušší?"
" Protože jsem skoro pořád jen tady, potřebuju změnu."
"Tak dobře, jdeme."
U Robina jde se mnou až nahoru.
"Jsi starší, tak bys měl být zodpovědnej a Yasmine taky trochu pohlídat".
" Já vím, moc se omlouvám," říká Robin.
Když zůstaneme sami, tak se na mne hned vrhne. "Co jste si to zase vymysleli? Já s tim nechci mít nic společnýho! Co z toho může vzejít? Člověk a upír!"
" Ty mi to nepřeješ?" Ozve se za ním náhle Alex.
"Ale tak to není, jen vim, že to nedopadne dobře".
"Tak mně nech, ať si to zjizstim sám!" Naštve se Alex.
" Mám tě hlídat, slyšelas?" Otočí se tedy na mně.
"Tohle nezkoušej," varuju ho.
"Tak teda jdeme, ať to máme už za sebou".
"Ty chodit nemusíš".
"Jo, ale nenechám tam Alexe samotného s nějakym cizim šílencem".
Alex chce něco říct, ale Robin mu do toho skočí." Tady by mi to bylo jedno, ale venku u lidí bude lepší, když tam ještě někdo bude, když se ten kluk vyzná v upírech, aby ho něco nenapadlo, a přece tam nebudeš na něj čekat sama."
Nejsem moc nadšená, ale chytnu teda každého za jednu ruku a jdeme.

Sraz je před Rohanem, ale jdeme si sednout do parku. Ještě že je teplo. Sedneme si asi o dvě lavičky dál od nich. Robin mně začne líbat a hladit, přejede mi přes prsa.
" Co to tady máš|?" Ucítí pod rukou Čerňuchu - mojí černou kočku na přívěsku.
"To je talisman," řikám, a snažim se mu pozornost odvést jinam.
"Ukaž mi ho," nedá se Robin odradit.
"Proč tě to zajímá? Je to kočička.," vytáhnu jí a rychle jí zase schovám.
"To jsi dřív nenosila, kde jsi jí vzala?"
" Tu už mám dávno," řikám, "ale zapomněla jsem na ní." Nevim, proč mu to přijde divný. "Něco z ní cejtim?" Odtáhne se Robin.
"Dyť řikám že je to talisman, tak je to normální, ne?"
" Mně se moc nelíbí, dřív si ho nenosila, tak ho taky teď nenos, jo"? "Kvůli mně", dodá, když se netvářim nadšeně.
"Ale já ho chci nosit!" Přeruší nás smích od kluků. Robin zakroutí hlavou. "Až tohle někdo zjistí……"
"A proč by měl? Nikomu to neřekneme, ne?! Nežárlíš tak trochu na něj, že se teď nemotá a nevychvaluje jenom tebe?"
Robin si odfrkne, ale zdá se mi, že jsem na to trochu kápla. Vždycky musí mít hlavní pozornost. Začíná mně to dost štvát.
Po chvíli se zvedáme k odchodu. Doufala jsem původně, že stačim ještě zaskočit pro Lechana, jenže když se k nám připojil Robin, tak je to samozřejmě beznadějný. Než se rozloučíme, Oliver mně nenápadně veme stranou.
"Můžu tě poprosit jestli bys hodila Alexe na příští schůzku?"
" Jasně," jdu blíž k němu.
Pak tiše říká, "nevíš, co je s Lechanem? Neozval se mi."
" Stala se nám nepříjemnost, zůstal v cizině, dnes ráno pro něj musim skočit, teď to nejde, jsem v průšvihu a hlídaj mně."
" Aha, tak pozítří," řekne už zase hlasitě, a pak se rozloučíme. Ještě dává Alexovi pusu, ten se od něj nemůže odtrhnout.
" Doufám, že Lechana už brzo dostanou", říká Robin, když jsme zpátky. Úplně sebou cuknu, když zaslechnu jeho jméno.
"A co když je to jinak?" Nadhodim. "Co když to nedělá naschvál, třeba jde o něco jiného, protože co by z toho měl?"
" Snad se ho po tom všem nebudeš ještě zastávat?" Diví se Robin. "Ať to dělá proč chce, tak dělá škody a problémy a narušuje upíří pospolitost, a nikdy nevíme co se ještě kvůli němu může stát. A rada určitě ví, proč se ho snaží chytit."
"To je furt rada chce, rada zakazuje, copak jsou vševědoucí?" Řikám rozhořčeně.
"Rada je jako upíří zákon! I když se nám třeba něco nezdá, má to svý důvody. Poslední dobou máš divný nápady."
" A ty jsi poslední dobou nějak ustrašenej," řikám na to.
"To není pravda, je mi 24 a nemam potřebu se proti něčemu pořád bouřit."
" Já se nebouřim, nadhazuju pochybnosti, který třeba vy, protože v tom žijete odmalička, nevidíte."!
" A nebo ty zase nevidíš souvislosti, který my jo, protože tu nejsi tak dlouho!"
" Přestaňte se hádat!" Skočí do toho Alex. "Chci aby jste byli taky tak šťastný jako já! Pravdu máte oba, každý ze svýho úhlu pohledu! Takže se koukejte usmířit."
Robin se ušklíbne, je vidět, že se mu moc nelíbí, že se jeho "menší bráška" staví na vlastní nohy a nedá na jeho rady.
Za chvíli dorazí Viola, a tak se rozejdeme.
Doma jsem jako na trní, kdy už bude konečně ráno, abych mohla jít pro Lechana. Čekám ve svý buňce. Misstear se mně snaží zatím rozptýlit.
°Viola ti chtěla dát k probuzení novou rakev na spaní, tak jsem jí to rozmluvila, že to asi není zrovna to, po čem toužíš.°
° To ještě tak! To máš pravdu. Zlatá postel!°
Někdo klepe na dveře. Viola. "Přišla jsem ti dát dobrou a ujistit se, že je všechno v pořádku."
"Proč by nemělo? Dobrou." Zavřou se dveře a zarachotí klíč v zámku.
"Co to?" Vyskočim, jdu ke dveřim a beru za kliku. Je zamčeno!
Viola mně zamkla! To snad ne! Co to má znamenat?!
" Violo!!!" Volám, ale nikdo se neozývá. Co budu dělat? Jak se dostanu k zrcadlu? °Nedostaneš se,° slyšim Missy. °To teda i na muj vkus přehnala. Že by tě podezírala?°
° Ale jak by jí to mohlo napadnout, když nás všichni Varujou, že Lechan je zlej, proč by si pak měla myslet, že se s nim scházím nebo co si myslí? Nemůžou to zjistit, když nezadávám kody, ne?°
°Ne°
°Pak teda proč? Co budu dělat?°
°Je mi líto, ale vážně nemůžeš dělat nic. Takže se pořádně alespoň vyspi.°
" Jak můžu teďka spát?" Řikám rozrušeně. Jenže nemůžu vážně nic dělat!

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Probuzení?

Ano, je super!
Ujde
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama