To je rychlost co? xD Jelikož jsou prádzdiny, tak jsem měla víc času.... xD Pište plsky komentíky xD
"Dále."
Do místnosti vstoupila ta babička, která Aranel ukázala cestu k pokoji. Mile se na ni usmála.
"Márius vám vzkazuje, že za hodinku bude večeře. Nechá pro vás někoho poslat, aby jste se neztratila."
"Děkuji za vyřízení." Babča se opět usmála a odťapkala pryč. Aranel se zvedla ze země a šla si číst na postel. Nalistovala stránku kde skončila: Upíři se živí krví. Nemusí být lidská, ale lidská jim dodá více energie. Mohou jíst i normální jídlo, ale to upírům nedodá žádnou energii a nechutná jim. Zajímavé je, že upírům nevadí alkohol. Je to záhada i pro upíry, ale ještě více je zajímavé, že upíři se můžou "opít". Samozřejmě ne tak jako lidi…
Ještě chvíli si četla o "stravě" upírů, ale pak přešla na jiné téma: Ovládání. Tohle téma ji velice zajímalo. V legendách se praví, že jakmile upír ucítí krev nedokáže se ovládnout….Ale po přečtení kapitoly, zjistila, že to není pravda. Jak stálo v knize: Ovládání upíra záleží i na jeho věku. Třeba novorozený upír potřebuje spoustu krve a nedokáže se ovládat. U starších upírů je to různý. Dalo by se říci: Čím je upír starší tím méně krve potřebuje… Většinou než jde upír mezi lidi, tak se napije, aby se dokázal ovládat….
Aranel už začaly bolet oči, tak knihu zavřela a dala ji do police. Lehla si na postel s úmyslem, že si zdřímne, ale než stačila zabrat, tak jí někdo pískl do ucha. Aranel vyletěla snad dva metry vysoko.
"Kterej idiot?!"
"Hádej."
"Abogarde, vypadni! Já chci spát!"
"Já bych toho chtěl."
"Hmmm"
"Nespi!" Abogard ji vzal za nohu a škubl s ní.
"AUUUUUUUUUUUU. Jsi normální?! Dyť mi tu nohu utrhneš!"
"Tak promiň. Já jen že mě Márius poslal, abych tě dovedl na večeři."
"Jídlo?" Aranel už stála na nohách a hledala boty, který si někam dala, než si šla lehnout. Abogard sledoval, jak pobíhá po pokoji a přeskakuje nábytek.
"Co to děláš?"
"Hledám boty!" Abogard najednou stál vedle ní a držel boty v ruce.
"Heh?! Kde byly?"
"Pod postelí."
"Aha. Díky."
"Je zač."
"Ty jsi, ale nevychovanej."
"To říká ta pravá."
"Chcípni!"
"Už se stalo."
"Neštvi mě a už vůbec ne když jsem hladová!"
"Tohle bych měl říkat já."
Aranel po něm málem skočila. Naštěstí se ozval zdraví rozum.
"Zavedeš mě prosím na večeři." Řekla sladkým hlasem. Abogard pochopil její hru a sladce přikývl.
Šli snad věčnost. Aranel už ani nepočítala kolika chodbami prošli. Konečně se zastavil před "dveřmi". Aranel vešla dovnitř.
Místnost byla ohromná. Uprostřed stál velký dřevěný stůl. Aranel si tipla, že by s němu vešlo aspoň čtyřicet lidí, ale u stolu seděl jenom Márius, Alasther, Dakh, nějaká upírka, kterou Aranel ještě neviděla. Márius Aranel pokynul ať si sedne kam chce. Aranel si sedla vedle neznámé upírky a co nejdál od Abogarda. Upír se na ni mile usmála.
"Těší mě. Já jsem Orhea." Podala Aranel ruku, kterou Aranel s radostí přijala.
"Taky mě těší. Jsem ráda, že poznávám někoho normálního." Při těch slovech hodila pohledem po Abogardovi. Abogard se zatvářil dotčeně. Márius se radši chopil slova:
"Bohužel nevím, co ti chutná, tak jsem poručil připravit více jídel."
"Eh, děkuji. To jsi nemusel. Mě by stačil chleba…No, ale když už." Orhea se zasmála.
Za chvíli už bylo jídlo na stole. Aranel vykulila oči. To bylo jídla! Kuřata, salát, brambory, nějaký ty moučníky… Aranel se olízla. Upíři se začali smát.
" Vypadáš, jako kdybys dva týdny nejedla." Poznamenala Orhea.
Když se Aranel najedla, tak babča odnesla nádobí. Aranel si ani nevšimla, kdy odešel Alasther s Abogardem. " Dnes večer je u nás v hradě taková malá oslava." Nadhodil Márius a napil se. Ve skleničce byla rudá tekutina. Aranel bylo jasný co v ní je, ale dělala, že jí je to jedno."Hm?A co já s tím?"
"Jsi zvána. Budu to tam bezpečné a nebudeš tak jediný člověk. A navíc všichni upíři, co obývají tenhle hrad se umí ovládat."
"No tak jo no."
"Tak to jsem rád. Aspoň se více poznáš se zdejšími upíry, ale teď mě prosím omluv. Mám ještě nějakou práci."
"Jo v pohodě." Márius se zvedl a odešel. Teď už tam seděla jenom s Orheou a Dakhem. Aranel se zvedla s tím, že je unavený a jde si ještě před "oslavou" odpočinout. Orhea souhlasila a šla ji doprovodit. Dakh nic neřekl. Vypadal, že je úplně mimo, tak ho nechaly na pokoji.
"Jak vidím už jsi se seznámila s Abogardem." Spustila Orhea jen co se za nimi zavřely dveře.
"Jo už jsem měla tu čest." Orhea se začala smát.
"Občas je to s ním těžký, když dýl nepije je náladový."
"To už jsem taky viděla." Orhea se smutně usmála.
"Udělal ti něco?"
"Ne nic. Proč by mi měl něco dělat?"
"Abogard je tu nový a není zvyklí na zvířecí krev. Občas je agresivní, ale to se stává málo kdy. Ale zrovna včera se vrátil a týden nepil krev. Byl tak trochu mimo."
"To je dobrý nemusíš mi to vysvětlovat." Aranel se mile usmála.
Ještě chvíli si povídali a drbaly ostatní…
"Promiň už musím jít. Jdeme na lov před tou oslavou."
"Chápu, tak čusky." Aranel celá vysmátá vlítla do pokoje. S Orheou byla sranda.
Tak byla švanda! Orheu budu mít ráda. Ale teď bych se šla nejradši vykoupat. Abogard mi ukazoval i koupelnu. Doufám, že ji najdu. Aranel si vzala věci na převlečení a šla hledat koupelnu. Vyšla z pokoje. Zabočila do leva, kde byla dlouhá chodba a v ní měla být ta koupelna. Problém byl, že tam bylo snad dvacet dveří a Aranel nevěděla, který to přesně jsou. Ale pak si vzpomněla na obraz, který visel u koupelny. Na obrazu byl vodopád. Potom už koupelnu našla lehce. Uslyšela kroky na chodbě. Rychle vlítla do koupelny. No, co kdyby ji někdo tam chtěl vlízt?! Oddechla si a-
Koho to její oči nevidí?! Abogarda, kterej leze z vyhřívky a je nahej! Aranel se chtěla otočit a zdrhat, ale Abogard si ji všiml a chytil ji....
→Abogard, akorát si odmyslete tu vanu atd. xD
→Abogard, akorát si odmyslete tu vanu atd. xD

hmmmm... ako vždy super kapitola... mnoo som zvedavá :)) straaaaaaaašne zvedavá