….Abogard ji chytil za ruku.
"Eh, ahoj." Nevypadá, že je rozčilený. Třeba konečně dostal rozum a pochopil, že tohle byla nehoda. Uf…
"AHOJ?!" No, tak nic…Rychle pryč!
"Promiň. Já nechtěla-" Aranel se snažila omluvit.
"Ty nikdy nechceš, ale-"
"Neskákej mi laskavě do řeči! Chtěla jsem se omluvit."
"Jediná osoba, která někam skáče jseš ty! A to do mí koupelny!"
"Do TVÝ koupelny?!" Abogard přemýšlí, co na to říct. Aranel se vítězně usmála.
"Ha! Došli ti argumenty, co?! Až budeš hotovej, tak mě zavolej a já se s tvým dovolením vykoupu!"
"To se ani neomluvíš?"
"Já jsem se chtěla omluvit, ale ty jsi my skočil do řeči, tak máš smůlu! A teď mě omluv. Nabírám vítr do plachet a odplouvám!" Na důkaz svých slov Aranel vyplula z koupelny.
Aranel si sedla na zem a opřela se zády o zeď. Deset metrů od ní bylo křeslo, ale kdo by takovou dálku chodil…Za dvacet minut vyplul z koupelny konečně i Abogard.
"Aleluja! Už jsem myslela, že tam budeš bydlet!" Aranel protočila oči.
"Pche!"
"Máš bohatou slovní zásobu."
"Říká ta pravá!"
"Radši si jdi něčeho loknout! Už se to s tebou nedá vydržet. Zatím." Aranel vešla do koupelny a zabouchla za sebou dveře. Měla bych se zamknout. Bůh ví, co to psychopata napadne! Aranel za sebou zamkla a rozhlídla se po koupelně. Páni! Tady je to, jako v lázních. Do tý vyhřívky se vejdou aspoň tři lidi!
Aranel si obešla celou místnost. Vlevo od dveří bylo velký zrcadlo, který se táhlo přes celou zeď. Naproti zrcadlu byla výhřivka a vedle ní ještě vana, okolo vyhřívky bylo možný natáhnout závěs. Aranel si položila oblečení na pult pod zrcadlem a šla si napustit vodu do vany, kde se potom umyla.
Aranel si obešla celou místnost. Vlevo od dveří bylo velký zrcadlo, který se táhlo přes celou zeď. Naproti zrcadlu byla výhřivka a vedle ní ještě vana, okolo vyhřívky bylo možný natáhnout závěs. Aranel si položila oblečení na pult pod zrcadlem a šla si napustit vodu do vany, kde se potom umyla.
Tak když už jsem tady, tak bych mohla vyzkoušet i tu vyhřivku. Aspoň si odpočinu. Aranel se rozvalila ve výhřivce…. Zavřela oči a odpočívala a odpočívala a odpočívala a- najednou se otevřely dveře! Aranel sebou škubla. Viděla nějakou rychle pohybující se skvrnu. Skvrna nadpřirozenou rychlostí doběhla k zrcadlu a pak zase rychle zmizela.
Aranel odhrnula závěs okolo vyhřívky a podívala se co tam kdo chtěl. Zrak ji padlo na místo kde MĚLO být její oblečení. Aranel zaskřípala zubama. Vsadím se, že vím kterej idiot mi to oblečení vzal! Přísahám, že ho zabiju, až ho najdu! Aranel celá rozzuřená vyskočila ven a natáhla se po osušce, která byla vedle výhřivky. Aranel děkovala Bohu aspoň za tu osušku. Aranel stála ještě v koupelně a zhluboka se nadechovala. Měla v plánu přeběhnout celou chodbu co nejrychleji.Tři…..dva…jednáááááááá! Zdrhám! Vystartovala z koupelny, ani za sebou nezavřela. Na chodbě potkala akorát babču, která na ni zírala s pusou dokořán. Aranel už byla u dveřích pokoje a chtěla se natáhnout po klice, ale jak byla ještě mokrá tak ji na studené podlaze uklouzla noha. Spadla na zem a u toho dneska už po třetí shodila brnění, který s cinkotem dopadlo na zem. " A dost! To brnění letí z baráku! Nebo z hradu, nebo kde to vlastně jsem!" Zvedla se ze země a chtěla jít do svého pokoje, ale zrovna někdo otevřel dveře.
"Já tě zabiju ty KRETÉNE!" Aranel se vrhla do pokoje. Abogard se rychlostí blesku rozvalil na její posteli a vychutnával si, jak Aranel zuří. Zabouchla za sebou dveře. V očích smrtelný žár. Rozběhla se k posteli a Abogard si mezitím sedl na postel.
"Být tebou, tak zdrhám než ti jednu plesknu!" Aranel mezitím doběhla k posteli a začala mlátit Abogarda,ale ten vždy její úder odrazil.
"Jseš čím dál tím víc temperamentní. Nemůžu se dočkat, jak budeš vypadat zítra."
"Ha ha ha!" Aranel se z plných sil snažila Abogarda uhodit, ale nějak se jí to nedařilo. Po obzvlášť prudkém úderu jí začala padat osuška, kterou měla uvázanou kolem prsou a sahala ji až ke kolenům. Abogard se začal culit a chytil ji ruce.
" Pust mě!"
"Proč?"
"Nedělej blbýho. Počkat vždyť ty nic dělat nemusíš! Ty blbej už jsi!"
" A to čekáš, že tě pustím, když mi tady takhle nadáváš?"
" To není fér! Ty jsi silnější a já jsem v oslabení!" Aranel se podívala na osušku, která už byla skoro dole. Aranel dala ruce k sobě, aby jí nespadla.
" Tak si to sundej a v oslabení nebudeš."
" Ty seš, jak malej kluk Abogarde!"
"Tohle mi říká hodně lidí."
"Tak to bude asi pravda."
"Jsem s tím smířenej."
"Super."
Aranel začala být zima, když se nehýbala. Po chvíli se začala třást zimou.
"Jestli mě nepustíš, tak mě budeš muset z tý postelou odloupnout, protože k ní přimrznu."
"To by mohlo být dobrý." Uvažoval nahlas.
"Sakra pust mě! To není vtipný!"
"Jak pro koho. Co z toho budu mít?"
"Dobrej pocit?!"
" To ani ne. Já bych radši něco jiného. Co mi nabídneš?"Aranel už nemohla udržet osušku.
"Cokoliv, ale teď mě pust." Abogard ji pustil a Aranel si spravila osušku.
" Na co ještě čekáš? Jdi! Tohle je můj pokoj! Nemáš svůj nebo co? Jsi snad houmlesák?!"
" Mám svůj pokoj, ale něco jsi mi slíbila."
"Já ti něco slíbila?"
"JO."
" Že o tom nevím."
" Řeklas, že si můžu přát cokoliv."
" To probereme někdy jindy. Teď se jdu převlíct!" Abogard si lehl na postel. Proč bych si na něm měla plýtvat nervy?! Seberu oblečení a převleču se jinde. Třeba v koupelně. Aranel si vybrala hadry a šla do koupelny. Abogarda tam nechala…
O deset minut později se vrátila do pokoje už převlečená. Měla na sobě černé kalhoty a bílou stylově střiženou tuniku…ale Abogard nikde. Aranel si oddychla a lehla si na postel. Za chvíli stejně začne ta "oslava" jak jí řekla babča, kterou potkala na chodbě. Babča Aranel vysvětlila o co jde. Ve skutečnosti to ani není oslava, spíš taková sešlost…
No super teď budu trávit večer s nějakýma pošukama, který na mě budou chrlit ty jejich moudra! Ale třeba tam bude sranda a- Tý jo málem jsem zapomněla!
Aranel vyběhla na chodbu a podívala se kde je to brnění, který zchodila na zem. Bylo už zase celý a na svým místě. A jak mám to brnění odtud dostat? Mám si vzít pytel a postupně všechno brnění odklidit. Nebo bych ho mohla vyhodit z okna! To už je lepší, ani se u toho moc nenadřu…Z rozjímání ji vytrhla Orhea:
"Co tu děláš? Přemýšlíš nad nesmrtelností hovnivála?"
"Spíš nad nesmrtelností brnění."
"Co?"
" Snažím se zlikvidovat brnění. Nevíš jestli na něm není Márius nějak citově závislej?"
"To vážně nevím, ale radši to s ním prober."
"Jo, ale jestli dneska ještě do nějakého brnění naflákám, tak letí z okna!" Orhea se od srdce zasmála.
"Slyšela jsem o tvý nehodě. Ale teď pojď hosté už přichází."
" No super."
"Taky se mi tam nechce. Většinu času trávíš tím, že posloucháš starší
upíry. Většinou ti stihnou popsat celej svůj život."
upíry. Většinou ti stihnou popsat celej svůj život."
"Ježiši! A kolik jim tak je?"
" No, tak nejstaršímu asi okolo tři a půl tisíce let."
" Jdu se zahrabat! Kdybys něco potřebovala jsem na zahradě!" Orhea se začala smát.
" Neboj to přežijem. Občas je to i zábava."
" Ty umíš člověka povzbudit."
Orhea se ještě prohýbala smíchem, když došli do velké síně, kde byla sešlost. Aranel se zběžně podívala po síni. Ježiši! Tady je to jako v domově důchodců!.....
P.S.: To je fofr co? xD xD xD Njn dočetla jsem Brisingra a našla si čas na další kapču.


určooo :)