16. února 2009 v 19:20 | Aranel van de´Corvin
|
Konečně další kapča! Doufám, že se bude líbit...pište pls komenty xD xD xD
" Máte tu něco k pití? Vodu teďka nemyslím..." Aranel se prostě musela něčeho napít, když viděla ty "lidi". Tak tohle jestli přežiju, tak přežiju všechno. Tady je to, jak v muzeu! Ale támhle v rohu vidím nějaký upíry, který vypadaj, že jsou mladší! Juchůůůůů!
" Jo támhle je něco jako bar." Ukázala Orhea přes celou síň do pravého rohu, kde skutečně stál bar. Aranel se usmála.
" Jdeš taky?" Šibalsky mrkla na Orheu. Ta jenom radostně přikývla a už se to řinuly k baru….
***O hodinu později***
Orhea spadla na zem, protože měla už trochu upito, ale pořád neměla tak upito, jako Aranel. Ta, když viděla svoji novou kámošku na zemi, tak začala řvát smíchy na celý kolo. Všichni se po ní otočily.
" Nic se neděje. Všechno je v pořádku. Uklidni se Alfréde." Aranel poplácala nějakého upíra po zádech. Upír vykulil oči. Nebo to není Alfréd? Já už si je všechny pletu. No to je jedno. Teď musím pomoct tý- jak se sakra jmenuje? Mám okno…no to je jedno! Taky jste si všimli, že mi je všechno jedno?....ale co to je jedno.
Mezitím se Orhea vyhrabala na nohy a šla balit nějakýho " mladýho" upíra. Aranel si na chvíli kecla na opěrátko u pohovky a sledovala, jak Orhea flirtuje s nějakým upírem. Docela jí to šlo, ale pak se ji udělalo nějak nevolno a pošavlila se. Ty vole! Ještě nikdy jsem neviděla upíra šavlit! Aranel se začala zase řehtat a v záchvatu smíchu spadla přes opěradlo na zem a tam smíchy brečela. Když si otřela oči, tak nad ní stála Orhea. Aranel se znovu začala smát.
" Zas tak vtipný to nebylo!"
" Ty ses neviděla! Já se z tebe pochčiju!"
"Aspoň mi už je dobře."
" Ještě aby ne, když jsi všechno vyklopila na toho upíra." Aranel se konečně zvedla ze země a snažila se dát dohromady. Ale když se zvedla, tak ji do zorného pole padl onen pozvracený upír. Aranel se smíchem zdrhla na chodbu, aby se rozdejchala.
U okna stál Alasther a vypadalo to, že přemýšlí.
" Nedělej, že přemýšlíš. Beztak ti to tu nikdo nežere."
" Musím s tebou mluvit."
" Už mluvíš."
" Tak jsem to nemyslel.Já no-"
" Vymáčkni se."
" To, jak se mezi námi stalo u vás," dramatická pauza( Aranel mezitím přemýšlí co se tam stalo…přeci jen měla trochu upito. Naštěstí si vzpomněla), no…ehm…"
" No vím a dál?"
" Víš já se tě nechci nějak dotknout, ale já miluji někoho jiného a tam za to se ti omlouvám. Prostě jsem se vypil moc krve a asi se mi překrvil mozek nebo já fakt nevím!" Aranel byla chvíli zticha( přemýšlela).
" No já tě mám ráda, ale nemiluju tě. To vím jistě."Aranel se na něj usmála. Alasther si viditelně oddychl.
" Huf…bál jsem se jak to vezmeš." Aranel se začala smát a štípla ho do ruky.
" A kdo je ta šťastná?" Snažila se nenápadně vyzvídat.
" Orhea." Aranel se zase začala smát, vlastně ona se poslední dobou směje pořád…
" Čemu se směješ?"
" Ničemu. A ví to?"
" Ne, ale dneska jí to chci říct." ( další záchvat smíchu)
" Hlavně si dej pozor, aby tě nepošavlila!" Aranel se otočila a běžela zpátky do síně.Chudák Alasther tam stál a nevěděl, která bije.
Aranel vlítla do síně a bafla na prvního upíra, kterého viděla. Ten leknutím nadskočil a vylil na sebe skleničku vína, kterou držel v ruce.
"Co to-?" Abogard se zastavil v půlce věty, když uviděl Aranel. Samozřejmě, že byla vysmátá, jak lečo.
" Sorry. Já jsem nevěděla, že jsi to ty. Kdybych to věděla, tak tě
něčím ještě přetáhnu ppřes palici!" Orhea, která celou scénku sledovala se začala smát. Aranel šla za Orheou a pozvala ji na další skleničku. Orhea s radostí přijala….
Bylo už po půlnoci a Aranel s Orheou ještě trsali na parketu. Aranel začaly už bolet nohy, tak si šla najít nějaký místo na sezení. Tý jo, tady je, ale upírů. Byli tu už před tím? Nebo se nějak rozmnožili?
" Jak si to tu užíváš?" K Aranel si přisedl Márius se sklenkou v ruce.
" A víš, že dobře. Se všema se tady dá pokecat. Úplně na pohodu, akorát nevím, jak se kdo jmenuje." Márius se usmál.
" Já jsem sice přišel teď, ale pár mých známých se o tobě zmínilo. Nejvíce si prý upoutala Antonia. Viděl tě, jak stojíš u nádoby s punčem a hledáš v punči rybičky."
" To byl punč?"
" Jo. Co sis myslela, že to je?"
" No akvárko. Já jsem si říkala, že je nějak špinavý…" Márius se rozesmál a opustil Aranel, která ještě přemýšlela, kde jsou ty rybičky. To jsem blázen! Ty rybičky jsem někde viděla! Třeba je někdo omylem vypil…nebo spadly na zem. No jo! Já jsem vůl! Oni jsou určitě někde na zemi!
Aranel si lehla na podlahu a hledala a hledala….ale nic nenašla. Pak se na rybičky vykašlala a šla hledat Orheu. Kde jsem ji nechala? A jo! Ona ještě tancuje!
Aranel šla na parket. Orhea tam skutečně byla a s Alastherem! Aranel šla radši na bar. Našla si tam totiž nějakýho starýho upíra s kterým byla sranda…
*** Tři hodiny ráno***
Aranel se konečně zvedla k odchodu. A s všemi se hlasitě rozloučila. Rozesmála se a odtančila na chodbu. Měla výbornou náladu. Zastavila se před brněním. Chvíli ho pozorovala a pak se do něj snažila narvat.
" Ku**a to nejde! Je to nějaký malý." Po jedný noze hopsala po chodbě….a plesk na zem. Brnění zarachotilo a Aranel se začala smát. V tom nejlepším tam přiběhl Abogard.
"Pane Bože!"
" Volal jsi mě?" Aranel ležela na zemi a čučela na Abogarda.
" Vstávej."
" No jo pořád." Jedním pohybem ze sebe zetřásla brnění a vyhodila ho z okna. Abogard zamrkal.
"Co to-"
" Brnění." Vysvětlila Aranel.
" Ale proč jsi to udělala?"
" Pravdu? Pěkně mě s**e a navíc ho dělaj v trpasličí velikosti!"
" A zkusila sis ho povolit?"
" A to jdeee?" Aranel se tvářila jak debil. Abogard se usmál.
" Víš co? Já tě doprovodím do pokoje. A tam si hezky odpočineš." Aranel přikývla a rozběhla se doleva.
"Aranel, doprava! " Aranel se otočila a s zářivým úsměvem šla správným směrem.
Když už konečně došli k jejímu pokoji, tak byli snad čtyři hodiny! Počkat došli? Spíš Abogard došel. Aranel držel v náruči, protože usnula. Bodejť by neusla! Po cestě sramovala snad všechno brnění a vyházela ho z okna. Abogard ji už ani nebránil. Ten nestačil uklízet nábytek, obrazy, vázy a vše co Aranel přišlo do cesty. A aby toho nebylo málo, tak si Aranel povídala snad se všema koho potkala. Jak Abogard zjistil tak její oblíbený téma byl sýr! Nejlepší bylo, když na chodbě potkali Dakha a Aranel na něj spustila:
" Představ si kus švýcarského sýra, který je plný děr.
Čím víc sýra, tím víc děr.
Každá díra zabírá místo, kde by mohl být sýr.
Takže čím víc děr, tím míň sýru.
Čím víc sýru, tím víc děr a tím míň sýru.
ZÁVĚR: ČÍM VÍC SÝRU, TÍM MÍŇ SÝRU"
Dakh se začal smát. To bylo snad po prvý, co ho Abogard viděl smát. Dakh byl jinak tichý, jako myška.
Abogard se ještě pro sebe usmál a otevřel dveře do pokoje……
P.S.: Tak co dá se to číst? xD xD xD
ahujky nechces se prihlasit do fantasy souteze...vic v odkazu
http://kibin.blog.cz/0902/fantasy-quiz-prihlaste-se