21. února 2009 v 12:14 | Aranel van de´Corvin
|
Všimla jsem si, že poslední dobou všichni píšou v Ich formě, tak jsem to taky zkusila xD xD xD Tahle kapitola bude napsána "očima Aranel" xD xD xD Pak mi pisnite, jak se vám tahle forma líbí...když se vám to bude líbit, tak bych další kapču napsala , taky tak xD xD xD
Tak si spím a spím..ne to byl vtip. Je mi příšerně! Všechno mě bolí a hlavně hlava! Asi se mi rozskočí! Heh někdo klepe na dveře… vsadím se, že vím kdo to-
" Jak pak ses vyspinkala?" Abogard se usmívá od ucha k uchu. Taky bych se usmívala, ale momentální stav mi to nedovoluje. Tak jenom povytáhnu obočí a dívám se na něj, jak na debila. Proč, jak? Abogard si přisedne na postel a tváří se jako nevinnost sama. Radši se otočím a budu dělat, že spím…
" Nedělej, že spíš." Bože, za co mě trestáš?!
" Nech mě! Není mi dobře."
" To mě nepřekvapuje. Včera jste s Orheou vypily snad celý bar."
" Hm."
" S tebou si dneska asi moc nepopovídám."
"Hm."
" Tak ti budu dělat aspoň společnost." COŽE?! Tak to teda nebude! Ještě by se mi z těch jeho keců přitížilo. Se radši někam uklidím.
" Ne nebudeš. Já mám totiž něco domluvenýho."
" A co?"
" Do toho tobě nic není. Tak nazdar." Začnu se zvedat z postele. Ty vole! To je námaha…člověk by nevěřil. Hm, půjdu třeba za Orheou. Třeba bude taky ležet… Abogard na mě čumí a usmívá se, jako pako. Proč sakra?! Tak se na sebe kouknu a co moje oči nevidí? Nevidí oblečení…naneštěstí mám na sobě kalhotky a podprdu(aspoň něco). Začnu zuřit.
" Nečum na mě! Jdi pryč chci se oblíct." Abogard stále čumí… popravdě řečeno už mi to leze na nervy. Copak jsem kus masa? Já ho vážně jedou zabiju! Vlastně po tomhle trapasu ho zabiju určitě! Rychle se soukám zpátky pod peřinu a doufám, že přestane civět. Zavrtí hlavou, jako by se probral z transu. Pak se zase začne tlemit.
" Ty jsi samý překvapení. Vypadáš, jako nevinná holčička a přitom jsi tak-"
" TICHO!" Moje hlava. Všechny zvuky jsou tak hlasitý a navíc se mi dělá blbě od žaludku. Doufám, že nebudu zvracet! Blééé! Zvracení fakt nesnáším! Půjdu se něčeho napít..
Zvedám se z postele, tentokrát s peřinou omotanou kolem pasu. Abogard se zatváří smutně. Asi čekal, že tu budu před ním běhat polonahá. Tak blbě mi zase není…
Jdu pomale po chodbě a chystám se najít Orheu. Ale něco mi tu chybí. Je to tu nějak prázdný… no co teď se tím nebudu zabývat. Potkám nějakýho upíra:
" Dobrý ráno Aranel, jak se vede?" Doprdele, co je to za dědka? A odkud mě zná?
" Dobrý, moc dobře mi není. Jdu teď za Orheou a jak se máte vy?" Snažím se o zdvořilou konverzaci. Já a zdvořilá konverzace? Ha ha ha.
" Výborně. Včera jsi to pěkně rozjela." No super. Asi bych se měla pak někoho zeptat, co všechno jsem dělala. Aby se neřeklo tak jsem se na "dědulu" upíra usmála, ten mi úsměv oplatil a šel dál.
Konečně jsem se dohrabala k Orhee( nebo jak se to jméno skloňuje). Cestou mě všichni zdravili a oslovovali jménem…divný. Pak mě napadlo( občas mi to pálí) že bych se mohla někoho zeptat kde má vůbec Orhea pokoj. Naštěstí jsem potkala Dakha a ten mě sem dovedl. Jako vždy nic neříkal a jsem mu za to vděčná. Teď už konečně stojím před jejím pokojem a klepu na dveře…
U Orhey to bylo super. Sice jí nebylo špatně, ale Orhea mi vysvětlila, že když upír přebere, tak je vyčerpaný a potřebuje se napít krve. Chvíli jsme jen tak leželi a pak šla na lov a dovolila mi tam zůstat. Páč jsem jí vysvětlila, že u mě v pokoji momentálně sídlí Abogard. Když se vrátila, tak byla už v poho a dovedla mě před jídelnu.( Njn, jsem prostě pako. Já se prostě v tomhle hradu nevyznám.) Tam jsem se původně chtěla najíst, ale když jsem ucítila jídlo, tak jsem se málem pošavlila. Radši jsem se jenom napila a odpochodovala. Ale už mi je o hodně líp než ráno. (Tuším, že je tak okolo třetí hodiny) Tak si to šinu chodbou snažím se najít svůj pokoj( zase). Naštěstí mi tyhle chodby něco říkají( ne že by na mě mluvily…to jenom, že mi jsou povědomí) A světe div se! Teď stojím před svým pokojem!
Vtrhnu do svýho pokoje a hledám svoje křeslo, abych se v něm rozvalila. Křeslo je před krbem, tak se rozběhnu a skočím do něj…teda spíše skočím na Abogarda. To hovado se rozvaluje v mým křesle! Tak to je moc!
" Co tady sakra děláš?!" Vyjedu na něj.
" Sedím a čtu si." Pane Bože! Já dostanu infarkt! Co když si čte ty knížky co napsal děda!
" A co čteš?" Napětím nedýchám.
" Umění milovat od Ovidiuse." Konečně naberu vzduch do plic. Až teď jsem si všimla, že mu sedím na klíně. Pane Božeeee!( jak mě učil děda: Hlavně neber slovo boží nadarmo) Začala jsem se zvedat. To je trapas! Ale on si mě k sobě přitáhl.
" Co to sakra děláš?" taky jste si všimly, že tuhle větu říkám nějak často?
" Co myslíš?" Problém je, že já nikdy nemyslím…Radši se snažím znovu zvednout, ale Abogard má sílu jak prase! Doprčic! Auuu, zase se ozvala moje hlava! A k tomu mě ještě začali bolet ruce, jak se od něj snažím odtrnout. Seru na to! Když přistoupím na jeho hru, tak ho to za chvíli přestane bavit a pustí mě…nebo ne? Abogard se vítězně usmál, ale pořád mě pěvně držel….potvora jedna!
" Už jsi někdy četla Umění milovat?" Božeeee( jo už zase beru boží jméno nadarmo) On si chce snad povídat o…eh…o milování? Co to vůbec je ze knížku?! Kterej úchyl to napsal? Vlastně Ovidius vždyť mi to říkal! Začíná to být se mnou špatný…
" Ne, nečetla. Poslední dobou nemám čas číst, protože mě někdo pořád otravuje." Ha, to byla stěrka! Už jsem zase skoro ve formě. Juchúúú
" A chceš kousek přečíst? Tato kniha obsahuje rady mužům a ženám." No to si dělá srandu ne?
"Ne nechci. A nemáš něco na práci?"
" Ne nemám. Všechno jsem udělal dopoledne, když jsi byla pryč. Dokonce jsem byl i no lovu. Ulovil jsem velkého medvě-" Snad se mi tady nebude chlubit, že ulovil medvěda?
"Jo, jasný! Chápu. Ale co děláš v mým pokoji?!"
" Myslel jsem si, že budeš chtít společnost, aby ses nenudila."
" Ty někdy i myslíš?" Tenhle stav jsem u něj ještě nezažila…zajímalo by mě, jak to vypadá.
"Jo, občas i myslím, ale moc často to nedělám."
" To jsem si všimla."
" Už je ti dobře, co? Jsi zase drzá." Udělala jsem na něj milej kukuč. Vždycky když jsem na nějakýho kluka udělala tenhle kukuč, tak mi sežral všechno.( Ne, jako, že mi sežral všechno jídlo. Ale, že mi všechno uvěřil) Abogard se usmál a dal se do čtení…
Tak jsem tam na něm seděla a čučela do ohně a čučela a- potom jsem mu v náručí usnula…
P.S.: tak co? Mám napsat další kapitolku zase očima Aranel?
Moc hezkým doufám, že bude brzy další kapitolka. Formu nechám na tobě, co se ti píše lépe
Mě se líbí oboje.