"Brigito"vřískla Karina radostí, že opět viděla svou věrnou přítelkyni. Z krásné a černé kočky se však rázem stala nádherná okouzlující žena, což Karinu znepokojilo. Zamračila se na všechny v místnosti a ve vteřině vyskočila z otevřeného okna rovnou ven. Se světelným dopadem přistála úspěšně na nohou a rozběhla se do přenádherné růžové zahrady. I když jí všechno bolelo, snažila se to nevnímat a dál pospíchala co nejdál od těch mnoha pohledů, aby se uklidnila a všechno si vyjasnila.
Stále se nezastavovala, i když běžela už nějakou dobu. Po tvářích jí stékaly slzy a zanedlouho ji bolely i nohy. Zahrada jí připadala nekonečná s mnoha stěnami obrostlými růžemi. Ztrácela se v zelenočerveném labyrintu, ale nevadilo jí to. Únavou se zastavila a opřela se o jednu ze stěn, zabořila hlavu do usínajících poupat planých růží a vdechovala jejich sladkou neodolatelnou vůni. Všimla si, že kolem prolítlo několik upírů v černých pláštích. Jistě jí už hledají, ale bála se vrátit zpět. Ani nemohla, v tom zmatku uháněla a zahýbala bez rozmyslu a tak se jednoduše ztratila.
Z vyčerpání usnula a zdál se jí sen o Warrenovi, který ji volal k sobě, aby se za ním vrátila. Když se probudila, stmívalo se, a byla neobyčejná zima. Posléze začalo sněžit. Karina milovala sníh. Byl tak bílý, tichý, chladný a nenápadný jako ona. Její kůže byla chladná a tak se na ní sníh držel.
Po delší době přestalo sněžit. Karina byla značně podchlazená a tak se pokoušela se rozhýbat, aby jí bylo teplo. Vstala, oklepala ze sebe sníh a vydala se hledat cestu nazpět. No jo, to jde ale těžko, když je tma.
"Musím tu sílu ovládnout, abych ji mohla správně využít"řekla si sebevědomě"Jak jsem vyvolala tu sílu?? Vím, že to bylo většinou ze vzteku a strachu. Musím to zkusit vyvolat znovu."
Soustředila se a hledala svou sílu ve svém nitru. Ruce se jí rázem rozzářily. Teď už věděla, že může akorát ovládat jas a oslnivost světla. Hrdě natáhla jednu ruku před sebe a statečně udělala první krok vpřed. Náhle jí ale popadla beznaděj. Přece jenom běžela moc dlouho a tak nevěděla, kam má jít. Tehdy, v tom lese vyslala nějaký signál ne oblohu. To ne. To nemohla riskovat. Tenkrát jí to stálo vědomí. Může aspoň zkusit vydat silné světlo, co by upoutalo něčí pozornost, a vydali se za zdrojem.
"To je nápad. Ty nejsi vůbec hloupá, Karino, stačí se jen soustředit, jako ve škole na písemku"hrdě se ocenila
Vztyčila nad sebe ruce a potlačovala původní zář ve stále větší a oslnivější. Ta síla ji doslova pohlcovala a tak se nechala unášet. To světlo se rozprostřelo po jejím celém těle. Zavřela oči a poslouchala své nitro. Modré světlo se změnilo na slabě zelené, které cítila v pohmožděných oblastech. Jakoby jí uzdravovalo. Je to nějaká sebe-regenerace či co?? To nevěděla, hlavně, už jí nebyla zima. Cítila, jak jí v těle proudí krev, určitě má zase normální teplotu.
Když otevřela oči, stál před ní hlouček upírů, co ráno byli v pokoji, i ti, které neznala. Hlavně udiveně koukali. Ale na co?? Posléze jí došlo, že nestojí na pevné zemi, ale vznáší je nejméně dva metry nad zemí. Pomalu začala ubírat tu klidnou energii a snášela se zpět na pevnou půdu. Nakonec jí zářily jen ruce. Omluvně se na všechny usmála, aby odklidila tu nepříjemnou a napínavou atmosféru. Z hloučku se vynořil konečně její krasavec. Warren. Rozběhl se k ní i přes varování jiných upírů. Pevně ji objal. Karina si v tu chvíli přála, aby ji už nikdy nepustil. Pak vzal její tvář do svých chladných rukou a něžně ji před všemi políbil. Všichni strnuli údivem, jen žena v černém obleku se spokojeně usmívala. Zdálo se, že ani samotný Sakfir, vůdce svého klanu tohle zdaleka nečekal a tak tam stál jako solný sloup s hubou dokořán. Warren a Karina se mohli potrhat smíchy pohledem na vyjevený dav, co stál před nimi. Po chvíli ale Karině do smíchu moc nebylo. Upíři na ní koukali uhrančivým pohledem. Z legrace se schovala za Warrena a začala si pohrávat jednou šibalskou myšlenkou. Jsou upíři lechtiví?? No můžeme to zkusit. Řekla si pro sebe. Na tváři se jí objevil šibalský úsměv a ve vteřině zajela Warrenovi pod tričko a polechtala na tom nejcitlivějším místě, co člověk mám. S leknutím uskočil dopředu. Karina se opět začala řehnit jako malá, až jí s toho tekly slzy. A co bylo lepší Warren s ní. Váleli se po zemi a téměř se udusili. Když Karině došly síly, přestala a znovu se postavila na nohy. Oprášila si své nové černé kalhoty a obrátila pohled na Warrena, který se ještě sbíral ze země. Tak mu nakonec musela pomoct. On jí do ucha zašeptal jen:
"Nechceš se vypařit?? zeptal se, s vzrušením v hlase
"Moc ráda" opověděla mu a kousla ho do spodního retu. Jen přivřel oči a tiše vydechl.
Rychle popadl Karinu do náruče a otočil se ke všem zády. Karina jen stihla zakřičet nelítostné "Moc se omlouváme, ale teď se hodláme vypařit"a už byli oba pryč. Na mátko viděla pár upírů, kterým div nevypadli oči z důlků a teď světe-div-se někteří zkolabovali. No tak to se jen tak nevidí. No uznejte, že je to div světa. Upíři přece nespí, natož, aby omdleli a dokonce muži. Tak se jen v tom letu oba trhali smíchem. Warren jí opět pošeptal:
"Víš, co jsem právě provedl"zeptal se a opět se Karině toužebně díval do očí
"No nevím"odpověděla mu se smíchem ve tváři
"Za tohle mě můžou klidně vyhodit z klanu"řekl jí vyčítavě, ale ona věděla, že si z ní dělá srandu. ZASE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
"To můj otec vede Sakfirský klan, že je to tak"zeptala se ho
Warren jen kývl.
"V tom případě ti to můžu ututlat u tatínka, ale až si to sama vyžehlím. To bude cirkus, ale co. Tohle mi za to stojí"řekla mu a opět ho políbila
Warren se náhle zastavil u obrovského stromu se zelenou košatou korunou. Karině připadala, že se tyčí až k nebi. Ten strom byl pro ni jako obr, pod ním se cítila jako mravenec.
"Tady nás prozatím nenajdou" řekl klidně
"Hm"zahuhlala jen a Warren ji opět líbal
Karina zanedlouho opět cítila, že se vznáší ve vzduchu a po chvilce už stáli oba v obrovském hnízdě.
"Kde to jsme"zeptala se vyděšeně
"V opuštěném hnízdě grifa"opověděl
Bylo to tam příjemné, většina hnízda se skládala z malinkých větví topolu a peří. To chmýří bylo jako matrace u ní doma, ale ne tak hřejivé. Nesla se tamtudy příjemná lesní vůně a blížící se bouřka?? Jak tohle mohla vědět. To je jedno. Když se otočila na Warrena, zjistila, že na sobě už nemá tričko. Ve vteřině byl u ní a vymotával jí z obvazů, které měla stále na sobě. No jo, ale měla něco pod NIMI??!! To asi těžko. Zmocnila se jí panika a srdce jí běželo jako o závod. Byla ztuhlá a o to víc, když jí vymotal z obvazů úplně. Povalil jí do toho měkkého peří a začal jí líbat od pupíku poctivě až nahoru. Paniku v Karině stačilo vystřídat vzrušení tak se oddávala své touze po něm. Nakonec si sundali kalhoty a už to jelo na plný obrátky. Bylo to něco, co Karina ještě nikdy v životě nezažila. Cítila se trochu trapně, když potichu zasténala. Zato Warren ten jí vůbec nepřišel nervózní. Přestala se tím zabývat a tak si užívala každou chvilku s ním. Z nenadání se opět rozzářila, ale ne v rukou, ale v obličeji. Zářil modrou barvou, a čím víc byla Karina blažená, tím víc se její světlo rozlévalo po celém těle. Pak si to ale uvědomila. Rychle se odtáhla od Warrena a začala se oblékat.
"Co se stalo?? Udělal jsem něco špatně??"zeptal se smutně
"Ne ty nic. To já."odpověděla mu s lítostí v hlase
"Málem jsem nás prozradila"řekla lítostivě
Warren se na ní udiveně podíval. "Co jsi proved-" utnul se v půli věty, protože mu to došlo. Zářila. Tím nás mohli najít.
"Je mi to lí-" málem brečela
"Za to ty nemůžeš"znovu jí líbal a pevně tisknul k sobě"stejně bychom se museli vrátit."
Začal se rychle oblíkat. Karině pomohl obvázat tělo obvazem a za chvíli byli hotovi. Naposledy se jí dotýkal rukou všude po jejím těle. Nakonec se oba vášnivě políbili a chystali se domu. Vzájemně si propletli ruce a podívali se na sebe.
"Připravená"otázal se Kariny
Ta hned zmodrala a svítila jako hvězda na noční obloze. "Teď ano" řekla mu
Dolů ze stromu to muselo být tak 20 metrů. Oba nebojácně skočili do tmy. Karina dopadla jako meteorit na zem. Zůstala po ní malá vypálená díra v trávě. Warren stál hned vedle ní. Stále se drželi za ruce. Z ničehož nic se rozeběhli světelnou rychlostí do Sakfirského sídla. Karině vždycky vrtalo přirovnání "běžet rychlostí světla". Teď už to pochopila. Opravdu rychlé, světelné a přesné.
→ Autorka: Kikina(tynakr@seznam.cz)


Moooc dobrý