close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

22. kapitola

25. února 2009 v 16:00 | Aranel van de´Corvin |  Upíří romance

Škubla jsem sebou a uslyšela hlasité křupnutí. Hned potom začal nadávat známý hlas.
"Kruci, co to vyvádíš?" zařval mi do ucha. Bála jsem se otevřít oči. Nevím, co bylo horší. Jestli sen nebo skutečnost? Ono na tom nezáleží, vše se událo tak rychle a splývalo mi to dohromady. Prudce jsem otevřela oči a podívala se Oliverovým směrem.
"Co bych měla vyvádět?" Vykulila jsem na něj oči a on znejistěl.
"Rozlomila jsi železnou postel, promiň, že to nepovažuji za normální." Šlehla jsem po něm naštvaným pohledem. A vyskočila z rozlámané postele.
"Nehodlám se s tebou hádat."
"To já taky ne." Došel ke mně a objal mě.
"Co kdybychom si dali sprchu?"
"Nemáš náhodou nějakou schůzku?"
"Jak o tom víš?" Odtrhl se ode mě a podezíravě se podíval.
"Večer jsi to říkal." Lhala jsem.
"Opravdu? Nevzpomínám si. Co říkáš na tu sprchu?" Usmál se.
"Jestli máš čas..." Doufala jsem, že ho mít nebude.
"Jistě, chviliku mám." Zklamaně jsem vzdychla. Vzal mě za ruku a já s ním doklopýtala do koupelny.

V celé koupelně panovalo šero a dusno jako v ložnici, ale vše jsem viděla ostře. Viděla jsem každé pohybující se zrníčko prachu.
"Na co se koukáš?" Oliver se přesunul k mým zádům.
"Na všechno a na nic. Je normální, že je vidím?" Ukázala jsem na ta zrníčka.
"Jistě, ale až budeš žít pár set let jako já, tak už ti to nepřijde."
"Ale stejně je to takové…"
"Kouzelné? Magické? Neskutečné? Ano, to tedy je."
"Kolik je ti vlastně let?"
"No, narodil jsem se roku 1352 kousek odtud." Vzal si mýdlo a přiložil své dlaně na má záda. Hladil mě po páteři dolů a vracel se po stranách, pak trochu přitlačil a umývání se změnilo v příjemnou masáž. Pod jeho zkušenými prsty jsem se blaženě zachvěla. Ruce mu sklouzly na zadek pak na bříško, které jemně hladil. Udělala jsem krok vzad a přitiskla se na jeho mokré tělo. Vzdychl a políbil mě na krk.
"Už zapadá slunce. Měli bychom jít." Odtrhl se ode mě a vyšel ze sprchy. Vyběhl z koupelny a do pár sekund byl zpátky oblečený a nesl mi ručník.
"Budu už muset jít, setkáme se na slavnosti." Podal mi ho, když jsem vystoupila ze sprchy. Vtiskl mi pusu na čelo a lidským krokem odešel.
Upíří rychlostí jsem se začala utírat, ale po chvíli jsem uslyšela, jak se ručník roztrhl vejpůl. Raději jsem toho nechala, vzala si šaty, které byly přehozené přes židli a vydala se za madame Paulovou.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Upíří romance?

Ano, je super!
Ujde
Ne

Komentáře

1 glogísek - Glorilian glogísek - Glorilian | E-mail | Web | 25. února 2009 v 18:03 | Reagovat

O tom, že se učíš jazyky vím - ikdyž už nevím odkud ale, že ti je 16 jsem nevěděla. Ach jo - jsme tak staré - za chvíli už budem pod drnem. =D

2 Miss.*Gee*-Tvoje Sbééčko♥Které tě má Lawuje♥I když se eště moc neznáme♥ Miss.*Gee*-Tvoje Sbééčko♥Které tě má Lawuje♥I když se eště moc neznáme♥ | Web | 25. února 2009 v 18:48 | Reagovat

Pěkná povídka...Joo jestli se ti tak mocinyk líbí ta moje povídka tak ji klidně na blog dej...:)byla bych ráda možná budu slavnější xD

3 Kikina Kikina | E-mail | 25. února 2009 v 20:40 | Reagovat

Jako vždycky moooooc pěkné

4 ajmaxid ajmaxid | Web | 26. února 2009 v 0:25 | Reagovat

jee, zapomněla jsem na tvuj dotaz, jžj :) můžeš si jí sem dát

5 mája mája | Web | 26. února 2009 v 17:01 | Reagovat

moc pěkná povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama