23. kapitola
26. února 2009 v 19:11 | Aranel van de´Corvin | Upíří romancePoté, co jsem zaklepala na dveře a byla pozvána dál, jsem vklouzla do blázince. Madame šila upíří rychlostí krásné černé šaty. Lenoška byla plná krásných šatů. Přistoupila jsem k nim a vzala sněhově bílé.
"Nesahej na ně, ještě nejsou hotové," vykřikla.
"Oh, omlouvám se, ale jsou překrásné." Položila jsem je zase zpátky.
"To je jen základ. Musím tam ještě dodělat sukni a na to si ještě vezmeš stříbrný korzet a můžeš jít na titulní obálku časopisu Nevěsta.
"To jsou svatební šaty?"
"No, budou, zatím je to jen jejich obrys, ale mám na ně ještě čtrnáct dní, tak s nimi něco vymyslím."
"Já myslela, že jsou to tyhle." Ukázala jsem na černé, které svírala v rukou.
"Tyhle jsou debutanské."
"Mohu se na ně podívat?" Přešla jsem k ní.
"Ovšem, že ne. Máš málo času, do hodiny z tebe musíme udělat upírku. To je šibeniční termín." Pohlížela si mě skepticky.
"Nadine! Nadine!" Zařvala ke dveřím. Po chvíli se z nich vynořila malá blondýnka. Rychle se uklonila až k zemi a v té poloze zůstala.
"Tady slečnu potřebujeme přeměnit, postarej se o to." Zvedla se a pesimisticky se na mě podívala.
"Kolik mám času?"
"Hodinu." Blondýnka vyvalila oči.
"To je nemožné!" Madame po ní hodila hněvivý pohled.
"Pojďte se mnou."
Vyšli jsme z ateliéru a dali se doleva. Když už jsem začala pochybovat, že vůbec někdy dojdeme na konec chodby s nesčetnými zákruty, otevřel přede mnou sluha dveře. Nadine mi rukou naznačila, abych vešla. Protáhla jsem se kolem toho sluhy v kápi. Ta kápě mi někoho připomněla, jen jsem si nemohla vzpomenout koho.
Všimla jsem si, že v kamenném pokoji probíhá žlábek asi dlaň široký i vysoký, který mizí. Asi dlaň široký i vysoký, který mizí v protější zdi. Na jedné straně stál dlouhý kamenný stůl a na druhé kamenná lavice tak široká, že se na ní dalo pohodlně ležet.
Dovnitř vešly dvě postarší obtloustlé dámy. Jedna z nich nesla v rukou hromádku ručníků a prostěradel. Druhá táhla koš s víkem.
"Oh, můj Bože, to je ale zanedbaná pleť," promluvila žena s košem.
"Já vím, přijdu za čtvrt hodiny," odpověděla moje společnice.
"Zbláznila jste se? To nemůže nikdo stihnout!" Zařvala druhá žena, ale Nadine si z toho nic nedělala a odešla.
"No, tak pojď a sundej ty hadry, co máš na sobě. Na co čekáš, mám ti poslat písemnou žádost?"
"Oh, jistě." Byla jsem nervózní z toho, jak na mě řvaly.
"My nejsme žádné komorné, ale lázeňské." Konečně jsem se svlékla a vstoupila do lázně, která už byla připravená.
Komentáře
:o)..jako vzdy uzasne..:o)..super...tesim se na dalsi..kapču..:o)mooc se me to libi..:o)
Super je to hezký a docela mě zajímá jak to dopadne
už přestávám doufat, že další kapitola vubec bude.. :'-(
mooc se mi to liibiiii napis dalsiii kapitolyy nevimse dockat
harry potter na zacatku,upiri a laska
zpousta pribehu zpatlanych dohromady... ale v nekterych mistech to jde


Zajmavýý!:) Joo ja už to mam napsane ae na papiru este to musim hodit do PC možna ještě dneska se mi to povede..:)