close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

3. kapitola

23. února 2009 v 15:56 | Aranel van de´Corvin |  Můj upíří příběh
Běželi a nevnímali prostředí okolo sebe, a blížící se bouřku. Karina cítila, že to bude neobyčejná bouře. Silná, chladná a nebezpečná. Instinkty jí radily dostat se co nejdřív do bezpečného úkrytu, i když věděla, že zvláštní energie, co v sobě nosila, by jí určitě ochránila. Ale co ostatní?? Dokázala by tu sílu přesvědčit, aby chránila i někoho, koho miluje?? Starostlivě se dívala na Warrena a měla na sebe vztek. Někoho tak úžasného si nezasloužila. Ona ne. Warren se najednou zastavil a otočil si Karinu proti sobě a se vztekem v hlase jí řekl:
"Na tohle už nikdy nemysli, slyšíš!!!"křičel a Karina se děsně lekla
"Rozumíš mi?? Jestli si tady někdo někoho nezaslouží, tak to já tebe."pořád křičel
Karina na něj udiveně koukala a po tvářích jí stékaly slzy, kterých si nevšimla. Rozklepala se a potichu zašeptala:

"Ne"
"Cože"zeptal se, jako by jí nerozuměl
"NE"tentokrát už křičela
Jejich propletené ruce se ve vteřině rozpojily a Karina utíkala, co jen mohla daleko od něj. Co to do ní vjelo?? Taková ona není. Tohle jí neodpustí. Ale kdo komu má odpustit?? Asi on jí. Neměla na to vůbec pomyslet. Nikdy by se to nestalo nebýt jí. Ale bylo hloupé uvažovat nad tím coby, kdyby. Rázem se zastavila. Začalo pršet. Nebyl to ten těžký agresivní déšť, ani ten nepříjemný mrholící. Byl lehký, studený a………. mokrý, jak jinak. Snášel se jí pomalu na hlavu a postupně jí stékal po těle, dokud nepromokla. Všimla si, že všechny růže jsou schoulené do poupat až na jednu. Utrhla jí a přivoněla si k ní. Růže byla naplněná vodou. Karina měla velkou žízeň a tak si růži přiložila ke rtům a začala polykat dešťové kapky vody, co v ní uvízly. Opět se opřela o růžovou stěnu a pomalu se sesunula k zemi. Zavřela oči a přemýšlela, co asi její nevlastní matka dělá. Bojí se o ni?? Hledá jí?? Zavolala policii, která ji pravděpodobně nikdy nenajde?? A co táta?? Jestlipak už přijel ze služební cesty?? Nejsou to sice její praví rodiče, ale starali se o ni a poskytli dostatečnou péči. Taky se na ní mohli vykašlat a mít spolu vlastní dítě. Možná by to tak bylo lepší. Ona se narodila s velkým břemenem na zádech, co nemůže za žádnou cenu unést. Je toho na ní moc. Dozvědět se ze dne na den, že její rodiče jsou upíři a ona má být zbraní proti nepřátelskému klanu je trochu moc. Snažila se na to nemyslet. Odlepila se od stěny a položila se celým svým tělem na záda do měkké trávy a nechala se omývat deštěm. Byla tak přesvědčená, že se zbaví všech svých potíží a probudí se z té noční můry. Čekala dlouhou dobu v domnění, že otevře oči a bude ležet v posteli ve svém pokoji, ale stále byla na tom samým místě. Najednou nad sebou ucítila něčí tělo. Rychle otevřela oči, aby se podívala, kdo se to nad ní sklání. Warren. Našel jí a pozoroval jí s touhou a lítostí v očích. Evidentně podle vzhledu nebyl schopný slova. Musela mu pomoct a tak mu pošeptala do ucha jen:
"Je to moje vina. Neměla jsem na to myslet. Zapomněla jsem, že umíš číst myšlenky"
"Ne, neměl jsem tolik křičet. Když ty jsi myslela na takové……………věci to prostě nešlo. Bál jsem se, že mě opustíš. To jsem nemohl dopustit"valil na ní slova rychle a zběsile
"Já vím"usmála se na něj nenuceně
"Nesnesl bych pomyšlení na to, že tě drží v náruči někdo jiný, než já"políbil ji a stíral jí kapky vody z tváře a postupně i ze rtů. Karina ho hladila po svalnatých zádech. Měl na sobě plátěné tmavomodré tričko, teď totálně promočené a přilepené na jeho těle. Jeho silueta tak víc vynikala a byl vidět i cítit každičký sval na jeho těle.
"Vrátíme se teda domů"zeptal se po chvilce usmiřování
"Hm, musím se převléct a vymotat se z těch obvazů"řekla mu a opět se na sebe oba usmívali
Warren se postavil na nohy a prohlížel si Karinu toužebným pohledem. Její promočené obvazy přilnuly k jejímu tělu a tak byly dost dobře rozeznat břišní svaly. Kalhoty měla též promočené a přilepené na sobě. Karinu to znervózňovalo a tak se ho musela zeptat.
"Co je"řekla mu
"Vypadáš děsně sexy"v tu chvíli se mu zablesklo v očích
"Tak na to ani nemysli. Tady ne. Chtěl ses vrátit domů, nemám pravdu."stále se válela v trávě
Warren na ní smutně pohlédl v domnění, že to na ní zabere.
"Hele tohle na mě nezkoušej, jednou za den to stačilo, nemyslíš."řekla mu přísně
"No jo no, porád akorát buzerace."řekl sarkasticky
"Pomůžeš mi z té země prosím"usmála se na něj
"Mám na vybranou"řekl podrážděně
Popadl jí za ruce a vytáhl pevně na nohy. Aby se na Karinu nezlobil, skočila mu přímo do náruče a pevně ho objala. Warren nebyl vůbec proti. Nakonec se mu vymanila z jeho objetí a políbila ho. Věděla, že je teď velmi roztržitý a tak ho trochu poškádlila tím, že ho kousla do spodního retu. Věděl, o co jí jde a tak jen výhružně řekl:
"Nehraj si se mnou"
"To já ráda"dodala a opět ho kousla
"Radši půjdeme domů, chtěl bych ti ukázat, kde bydlím před tím, než tě umučím k smrti"usmíval se. Karina k tomu něco chtěla dodat, ale přerušil ji dlouhým polibkem. Oba se pak od sebe odtrhli, znovu chytili za ruce a běželi jako před tím velkou rychlostí domů.
"Hele podívej se"ozval se po dlouhé době Warren a jeho pohled spadal na velký………..dům?? To asi ne. Vypadalo to jako nějaký hrad nebo zámek. Nevědomky pohlédla zpět na Warrena a pak zase na hrad. Jo spíš to bude hrad, tak to bude. Z venku vypadal dost pěkně, ale i tak musel být dost starý
"Máš pravdu, stojí tu už pěkně dlouho"povídal"nevím přesně jak dlouho. Když jsem sem přišel, vypadal jako teď. Nádherný a udržovaný, co říkáš"podíval se na Karinu s úsměvem
"No………."pokračovala"nemám slov, jen to, že by se tam mohla nastěhovat celá armáda"řekla pobaveně
Warren se opět smál a jen řekl "Jo, taky že tam bydlí celá armáda"zase se řehnil jako malý
"To nemyslíš vážně"řekla mu s údivem a hubou dokořán
"To teda nemyslí. Já to vím."opět se neudržel a smál se jako pominutý
"Fajn, dělej si ze mě srandu, ale já jdu dovnitř, jestli dovolíš" řekla a ladným krokem se vydala k hradu.
Když vstoupila na cestičku lemovanou štěrkem, šlehly k ní dlouhé plameny ohně. V rychlosti se obalila modrou energií, která jí ochránila před ošklivými popáleninami. Zlostně se rozhlédla po okolí a hledala zdroj jejích potíží a taky že našla. U vstupních vrat stál muž se stejně zlostným pohledem ve tváři, jako měla Karina. Rozhodla se, že udělá další krok. Muž na ní přimhouřil oči a daroval jí další dávku ohně.
"Co to má k čertu znamenat"zeptala se rozzuřeně muže
"Neznámé osoby do hradu nepouštím"odpověděl muž a šlehl k ní další plameny
"Tak jo dáme si souboj. Když vyhraju, pustíš mě do hradu. Když prohraju, odejdu. Souhlas??"zeptala se sebevědomě
"Dobrá tedy. Dám ti takovou lekci, že na ní budeš do smrti vzpomínat."usmál se muž
"To se uvidí"řekla mu Karina vyzývavě
Jen co domluvili, muž po ní šlehl plameny. Karina je hravě odklidila z cesty a blížila se k muži. Ten zběsile vyvolával další dávky ohně. Nakonec vytvořil obrovského ohnivého draka. Karina využila své energie a vytvořila modrého fénixe stejné velikosti, jako byl stvořen drak. Oba se zuřivě vrhli do boje. Náraz byl silný a hlasitý, když se oba spojili. Na nebi se objevila fialově zářící koule, která posléze explodovala. Karina se usmála na neznámého muže a jen řekla
"A teď já"
Muž se zděsil, co bude následovat. Karina se k němu rychle dostala. Její energie změnila barvu z modré na krvavě červenou. Jedním mávnutím ruky ho srazila k zemi a dalším úderem ho prohodila ocelovými vraty. Muž byl na pokraji sil a sotva dýchal. Jen zaskučel:
"Já tady končím"
Karina se vítězně usmála a řekla mu "Aby sis nemyslel, že jsem zlomyslná, ošetřím tě, co ty na to??"usmívala se na něj vstřícně
"To záleží na tobě. Teď držíš můj život ve svých rukou"odpověděl umírající upír
"Jen klidně lež a nehýbej se"řekla mu přísně
Její energie opět nabrala světle zelený odstín. Ten léčebný. Přiložila ruku na upírovu hruď a soustředila svou sílu do rukou. Jakmile tu sílu držela, snažila se předat jí muži.
"Jak se cítíte"zeptala se
"Dobře"řekl muž překvapeně"bolest není tak intenzivní
Karina zvýšila výkon předávání energie, aby se rychleji vyléčil.
"A co teď"zeptala se zvědavě
"Už mě nic nebolí"řekl muž radostně
Karina stáhla svou sílu a pomohla upírovi na nohy. Rozpačitě pohlédla na muže a pak na ocelová vrata. Pronesla jen tiché:
"Ty vrata mě mrzí"řekla překvapeně
"To nic já je svařím zase dohromady. A ty smíš vstoupit dovnitř. Přesvědčila si mě o svém dobrém srdci"pronesl muž"Mimochodem, já jsem Julius"představil se
"Já jsem Karina"řekla
"Proč jsi to neřekla hned, taková ostuda!!!!"volal muž"Jsem to ale debil, že jsem útočil na velitelovu dceru"chytal se za hlavu
"Nic se nestalo"pronesla klidně"stejně jsem chtěla vědět, jak na tom jsem bojovně"zahihňala se a prolezla kolem Julia.
Vstoupila na malý dvůr, a koho to její oči nevidí. UVÍTACÍ VÝBOR!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! No nazdar, vsadím se, že vím, kdo za tím má prsty, řekla si Karina pro sebe.
"Jsme rádi, že jsi sem konečně zavítala, Karino"řekla jedna dáma, co právě vystoupila z davu. Byla to ta žena, co se tenkrát přeměnila v pokoji z kočky na člověka.
"Ano, měla jsem trochu práci"usmála se a otočila na Julia. Když se otočila zpátky, žena jí pevně objímala, div se nerozbrečela
"Moc se mi stýskalo"řekla žena
"Mě taky mami"odpověděla klidně Karina

→ Autora: Kikina
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Aranel Aranel | 23. února 2009 v 19:05 | Reagovat

Tý jo! Já chci taky umět takhle kouzlit!!!

2 Nikuška  :o* Nikuška :o* | 24. února 2009 v 20:35 | Reagovat

XD...dalsi dil bude?..plsky

3 Alexis Alexis | 25. dubna 2012 v 10:43 | Reagovat

Pěkně blbý. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama