close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

4. kapitola

25. února 2009 v 15:53 | Aranel van de´Corvin |  Můj upíří příběh
Omlouvám se, že jsem to neuveřejnila dřív, ale včera jsem měla 9 hodin a vrátila jsem se až o 6 a pak jsem se ještě učila =o(

"Jsme rádi, že jsi sem konečně zavítala, Karino"řekla jedna dáma, co právě vystoupila z davu. Byla to ta žena, co se tenkrát přeměnila v pokoji z kočky na člověka.
"Ano, měla jsem trochu práci"usmála se a otočila na Julia. Když se otočila zpátky, žena jí pevně objímala, div se nerozbrečela
"Moc se mi stýskalo"řekla žena
"Mě taky mami"odpověděla klidně Karina
"Představím ti tátu, ano??"zeptala se žena
"Jestli se na mě nezlobí…………., proč ne"řekla Karina a obě dvě se vydaly k davu. Spíš k UVÍTACÍMU VÝBORU!!!!!!!!!! Zlostně pomyslela na Warrena. Ten to ale schytá to si piště, řekla si v duchu Karina.
Z hloučku se dopředu prodral muž vysoký asi 190 cm a svalů měl snad víc, než kulturista. Musela se zasmát nad takovou myšlenkou. To se ale nedělá, Karino fuj!!!!!!!!!!!!!!! okřikla se.
"Rád tě zase vidím"řekl pravdě podobně její otec
"Nápodobně"začervenala se Karina a objala ho. No to se překonala objímat cizí lidi. Spíš upíry.
"Chtěl bych ti to tu ukázat. Chovej se tu jako doma"řekl muž a usmíval se co nejvroucněji.
Karina byla celá rudá, když si opět vzpomněla na to, co chtěla svému otci v pokoji provést.Na nic se nezmohla je na jednu větu "To v pokoji mě moc mrzí tati"řekla smutně
"Tím se natrap, to se dalo čekat"řekl s úsměvem
"Ne. Ty nevíš, jak se cítím. Ani netušíš, co jsem v tom pokoji chtěla udělat"řekla skoro s brekem"Moje chování je neomluvitelné"stekla jí po tváři první slza
"No tak. Nebreč, nic se nestalo. A teď pojď. Ukážu ti kde tě budou učit"řekl
"Já budu chodit do školy"zeptala se nevěřícně
"No ovšem"vložila se do toho má matka"Tady se upíří děti vyučují až od 16 let, kdy objevují svůj potenciál. Například se učí jak ovládnout určité elementy. Musíš k tomu mít však vlohy, jinak je výcvik k ničemu"řekla"My tyhle zvláštnosti dělíme do určitých tříd, skupin a stupňů
"A kolik máme tříd, skupin a stupňů"zeptala se zvědavě Karina
"No začnu těmi stupni"pokračovala"Máme jich 5. Určují rozsah, velikost a potenciál síly upíra. Tříd máme také 5. Ty určují, jak moc velkou sílu upír má na to, aby ovládl svou moc. A nakonec skupiny. Ty jsou 4. Je to dalo by se říct tvoje vysvědčení. V pololetí tě zařadí do určité skupiny buď do A, B, C nebo D. Tak se třída rozpadne na 4 nové třídy. Třída A je nejlepší varianta. Nasadili by ti tam nejlepší učitele věnovali ti intenzivní pozornost a rozšiřovali by tvou sílu za hranice tvých možností. Ve třídě B by to bylo podobné ale ne tak intenzivní. Třída C by tě dovedla k šílenství. Zkoušeli by tě tam každou hodinu a snažili by tě vystrkat nahoru. A třída D by byla pro tebe ostudou. Musela bys ses učit vše od znova. Nakonec by tě na radě ze všeho vyzkoušeli a buď by tě nasadili do jedné třídy podle podání vědomostí a nebo by tě vyhodili a musela bys zažádat opět o přijetí"řekla
"Tak to je síla"řekla jí s otevřenou hubou
"To je, já jsem to musela také absolvovat. Naštěstí jsem prošla jako jedna z nejlepších upířích studentů v dějinách našeho lidstva"chlubila se. No jo jestlipak jsem taky tak chytrá jako je mamča, zeptala se sebe Karina.
"A kolik roků se budu učit"zeptala se Karina
"No jen 4 roky a pak se můžeš rozhodnout, jestli budeš elitní bojovný upír, tím myslím vojáka, nebo špeh. Získávala bys určité informace z lidského světa a kontrolovala každodenní běh u lidí. Nebo můžeš být upír ochránce, záleží, jak tě budou hodnotit. Podle toho se ti výběr zvětší nebo zmenší."
"A ty sis vybrala co"zeptala se zvědavě
"Já jsem si vybrala špeha. Bylo to pro mě jednodušší, protože jsem se nemusela mezi lidmi pohybovat v lidské podobě. Můj potenciál byl takový, že se dokážu přeměnit na jakékoliv zvíře. Když ses narodila, dali mi zvláštní úkol a to najít tě a hlídat"pokračovala"asi jak víš, jsem s radostí přijala"usmívala se
"Jo vím"řekla lhostejně"Hm, každopádně to zní zajímavě"řekla Karina, evidentně zaujatá tím dlouhým vyprávěním
"Pro mě to už žádná novinka není"řekla"po těch letech………..si člověk zvykne"
"To budu asi dost pozadu, co"zeptala se smutně
"No, vypadá, že tě to dost zajímá, nemám pravdu"řekla zvědavě
"Popravdě……. ano, moc mě to zajímá"zašeptala
"Jestli to tak bude nadále, myslí, že by s tebe mohla být prvotřídní žačka"řekla hrdě
"To nemyslíš vážně"začala se ze srdce smát. Ona a prvotřídní žačka, jedině v jiném světě.
"No to teda myslím vážně. A teď dost řečí, pojď, ukážu ti, kde budeš bydlet"hned jí popadla za ruku a táhla do hradu
Bylo to tam obrovské. V přízemí bylo velké schodiště, po pravé straně bylo posezení s krbem a po levé straně byl zase krb tentokrát s klavírem. Karině se rozzářily oči. Vždycky se chtěla naučit hrát na klavír.
"Neboj, naučím tě to, ale teď pojď, máme hodně práce"řekla naléhavě máma
"Jo jo už letím"už běžela po schodech a najednou…………….PRÁSK!!!!!!!"co to"zmohla se Karina na jediné dvě slova
"Promiň, já nechtěl"řekl kluk
Karině se zastavil dech. Stál před ní překrásný kluk. Měl černé, rozcuchané vlasy a černé oči jako dva špendlíky. Rty měl stejně krásné a rudé, jako měl……………Warren. Ach bože cos mi to proved. Je dokonce krásnější než Warren. NE. To mu neuděláš, řekla si pro sebe v duchu. NESMÍŠ TO UDĚLAT, SLYŠÍŠ, KARINO!!!!!!!!!!!!!!! volal na ní hlas rozumu, ale co volalo srdce?? Pozorně se zaposlouchala a najednou……………CHCEŠ HO!!!!!!!!!!!!! JE PĚKNÝ NE, TAK SE HO ASPOŇ ZEPTEJ NA JMÉNO, NEŽ TI ZDRHNE!!!!!!!!
Ale to už ji neznámý kluk zvedal ze země a řekl jako zázrakem své jméno.
"Já jsem Dark"řekl, usmál se na Karinu a hleděl jí přímo do očí.
"Já jsem………………….Karina"vymotala ze sebe
"Ty jsi Sakfirova dcera"zeptal se lhostejně
"Jo, ale prosím tě, neber mě jako velitelovu dceru, ale jako normální osobu. Už mi to leze krkem. Pro nikoho nejsem Karina, vždycky jen velitelova dcera"vrčela
"Jo tak to tě chápu"smál se jako pominutý a pak přestal a hleděl do těch pomněnkových očí
"Na tom rameni budeš mít pěknou modřinu"ozval se po chvíli
"Neboj, nebudu"řekla Karina. Soustředila svoji sílu na bolestivé místo a to začalo zářil nejdřív modrou a pak zelenou barvou. Dark stanul úžasem.
"Jak si to………."neměl slov
"Je to moje schopnost a nejen to"řekla normálně
"To je super. Hele nechci tě obtěžovat, ale kdysi jsem si zlomil ruku a srostla mi nakřivo. Děsně mi to překáží při blízkém boji a……………."už mlčel, protože Karininy ruce opět svítily zelenou barvou.
"Která je to ruka"zeptala se
"Pravá"řekl stručně
Vyhrnula mu volný rukáv do loktu a opravdu to měl křivě srostlý. Hned mu přiložila svou ruku na tu jeho a její síla začala křivě srostlou zlomeninu vyrovnávat. To vůbec netušila, že tohle dokáže. Když si byla jistá, že je ruka vyrovnaná správně, přestala mu předávat energii a stáhla se.
"Neuvěřitelné, díky moc, fakt nevím, co říct"řekl rozpačitě
"Stačí, když mi poděkuješ"usmála se na něj vroucně
"Ne, já ti dám něco na oplátku"řekl neodbytně
Vytáhl z kapsy kus kamene a položil si ho na dlaň. No super bude mi dávat na oplátku šutr. Bože, do čehos to duši dal. Asi se budu držet přísloví za dobrotu na žebrotu, achjooooooooo, klela si pro sebe v duchu Karina. Strnula však úžasem. Darkovi se bíle rozzářila ruka a obalila šedý předmět svou září. Usmál se na Karinu, aby se trochu uvolnila, to se taky stalo. Když opět ta záhadná energie odkryla předmět, nebyl to KÁMEN!!!!!!!! Na ruce mu ležel krásný stříbrný řetízek s modře zářícím přívěškem ve tvaru fénixe. Z přívěšku vycházela stejná záře, jakou měla Karina v rukou, když vyvolala svou sílu.
"Ten je překrásný"řekla Karina bez dechu. Chtělo se jí brečet. Ještě nikdy nedostala nic tak krásného a cenného. Rodina nebyla totiž moc bohatá a tak se musela spokojit s tím, co měla. Než se stačila vzpamatovat Dark se k ní nahnul a pověsil jí řetízek na krk. Jakmile se přívěšek dotknul jejího hrudníku, zrudl. Karina Jen pozvedla obočí. Dark se rozpačitě zasmál a jen řekl:
"To jsem si myslel"
"Cože"zeptala se nechápavě Karina
"Vysvětlím ti to jindy"usmíval se a nevěřícně kroutil hlavou
"Tak…….tak jo. Tak ahoj"řekla mu Karina a byla na odchodu. Cítila na sobě Darkův pohled a tak se rudě rozzářila. No super, teď bude za úplného zářícího debila. Díky ti bože, že jsi mě obdaroval takovouhle debilitou. Fakt dík, klala si pro sebe Karina. Pořád na sobě cítila pohled, až do té chvíle, kdy zahla doprava. Stahovala svou sílu až nakonec zářila jen modře.
"Proč zase záříš"zeptala se mamka, když jí Karina doběhla a stále zářila
"Jsem nervózní"řekla, aby maminka nic nepoznala
"Nemusíš mít vůbec strach. Nic se ti nestana"řekla a vroucně se usmála
Když dorazily k pokoji, Karina se zhluboka nadechla. Věděla, že tohle je úplně nový začátek a úplně nový život. Začal se jí moc líbit a tak jen tiše doufala, že ho bude žít takhle i nadále.
"Tak tohle je můj nový život"řekla si nahlas pro sebe a vstoupila do pokoje.
Autorka→Kikinka
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bary- SB Bary- SB | Web | 22. března 2009 v 12:02 | Reagovat

Super povídka, ani nemam čas psát komentáře

2 Sarah Sarah | 1. listopadu 2009 v 19:04 | Reagovat

Skvělí nemám slov..

3 George George | 6. března 2010 v 7:06 | Reagovat

až na to že se ji až moc rychle změnila osobnost a že to tam přeskakuje jak kobylka tak je to docela dobry děj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama