close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5. kaptiloa

25. února 2009 v 15:54 | Aranel van de´Corvin |  Můj upíří příběh
Kikina si pospíšila a už napsala další kapču =o)

Když dorazily k pokoji, Karina se zhluboka nadechla. Věděla, že tohle je úplně nový začátek a úplně nový život. Začal se jí moc líbit a tak jen tiše doufala, že ho bude žít takhle i nadále.
"Tak tohle je můj nový život"řekla si nahlas pro sebe a vstoupila do pokoje.
Byl to ten nejkrásnější pokoj, co kdy dostala. Byl obrovský a hlavně prostorný. U pravé stěny u okna měla postel pro jednoho člověk, po levé straně za rohem byl krb, ve kterém už plál oheň. Polovina levé strany obsazovala knihovna s učebnicemi a hned vedle byly dveře do koupelny. Naproti ní vyselo na stěnách pár poliček a obrazů s fénixem, které se jí moc líbily. Co jí ale zaujalo nevíce byly ty obrovské dveře hned vedle.
"Kam vedou ty krásné stříbrné dveře"zeptala se Karina
Mamka se jen mile usmála a řekla "Věděla jsem, že tě to bude zajímat"pokřačovala"Tyto dveře vedou do zahrady, kde budeš moct trénovat boje z blízka. Budou to tvé osobní hodiny. Ve škole ti udělí jednoho žáka, se kterým budeš povina trénovat boje z blízka a boje se svou schopností"vysvětlila
"A kolik předmětů mám celkově"zeptala se zvědavě
"Budeš mít 6 přemětů"odpověděla stručně"Hodinu sebeovládání v lidském prostředí, hodinu ovládání své vnitřní síly, hodinu teorie boje vlastní fyzickou silou, pak fyzické boje v praxi, teorie boje se svou schopností a praxe boje se svou schopností. Teorii se naučíš jednoduše, ale tvůj největší nepřítel budou ty boje v praxi. V tom ti pomůže právě ten určitý žák, co ti ho přidělí. Každý budete mít jiné schopnosti a vědomosti a tím se můžete dokonale vyplnit, chápeš"zeptala se
"Jo, jo chápu"řekla"ale myslím, že s tou praxí taky nebudou problémy. Už jsem si to tak trochu vyzkoušela"usmívala se
"Máš pravdu, úplně jsem zapomněla na ten tvůj boj s Juliem. Byla jsi velmi opatrná, ale zároveň jsi bojovala, jak jen si mohla. Neplýtvala jsi zbytečně energií a tak si ho dvěmy chmaty vyloučila ze hry. Velmi působivé"říkala si už skoro pro sebe. Ha, už vím po kom mám to chytré myšlení, usmála se ďábelsky v duchu Karina.
"Kdy začne vyučování"zeptala se Karina
"Budete se scházet v té zahradě za těmi stříbrnými dveřmi každý všední den v 9 hodin ráno"sdělila"ale ty se budeš muset rychle doučit učivo za ty dva měsíce a budeš to muset stihnout do sedmi dnů"řekla"už teď ti přidělili žáka, kluka se zatím nejlepšími výsledky. Bude za tebou chodit každé odpoledne i o víkendu a bude tě doučovat"řekla nadšeně
"A jak se jmenuje"nedalo Karině se nezeptat
"Dark"usmála se mamka
No nazdar, tak to bude pecka, se svou silou bych mu mohla jednoduše ublížit. Ještě to nemám tak zmáknutý to ovládání na tolik, abych ho nezabila. Když si vzpomenu na to v tom lese, jak jsem zneškodnila celou tu loveckou skupinu, upřímně, děsí mě to. Ale zase na druhou stranu když si sesbírám všechny vzpomínky ze souboje s Juliem, tak mám i léčebnou sílu, řekla si Karina v duchu.
"A kdy přijde"otázala se znovu
"Zítra v 8 ráno, musíte začít dřív, abyste to stihli"řekla naléhavě"Teď je 10 večer, měla by ses jít vykoupat, převléct a hned spát jinak ráno nevstaneš"usmála se a odcházela"ještě přijdu"ozvala se a odešla
Karina hned frčela do koupelny. Bylo to tam pěkný, kachličky v broskvové barvě, velké zrcadlo, záchod, umyvadlo, veliká vana a malá převlékací kabinka. No prostě super. Napustila si horkou vodu do vany, vysvlékala se z těch odporných, špinavých věcí a ponořila se do husté pěny. Když byla hotová, vyfénovala ji své krásné dlouhé, hnědé vlasy, oblékla do nové tmavomodré hedvábné košilky po kolena, co jí dala matka a valila zpátky do pokoje. Zarazila se hned ve dveřích, a koho to její oči nevidí?? Dark jí sedí na posteli a přeměřuje si jí milým a toužebným pohledem.
"Co tady děláš"zeptala se vyjeveně
"Tvoje mamka mě sem poslala, byla dost unavená a tak šla radši na lov"odpověděl a opět na ní hleděl. No, to dělal i před tím.
"Hm, a co hodláš dělat teď"řekla lhostejně, ale srdce jí bušilo jako o závod. Přívěšek, co měla stále na krku, se zase rozzářil krvavě rudou, červenou barvou. Opět se rozesmál, když se to stalo. Měl tak krásný usměv, který jí bral dech.
"Co je"zeptala se rozpačitě
"Chtěl jsem ti vysvětlit, jak ten přívěšek funguje"řekl a pořád se usmíval
"Aha, tak vysvětluj, chci se taky zasmát"pobízela ho
"No já se budu smát tak jako tak, ale ty budeš červená až za ušima"řekl a zase se řehnil jako pominutý
"No červená už jsem tak jako tak, ale…………"uvědomila si, že vyslovila svou myšlenku nechtěně nahlas a to už byla celá rudá. No jo, Dark se nám málem udusil smíchy, ale to už zuřila. Rozběhla se ke stříbrným dveřím, které posléze rozrazila. Vběhla do krásné zahrady a zastavila se uprostřed. Když se otočila, Dark už stál u dveří se složenýma rukama na prsou a zase jí provrtával pohledem. Karina na něj přimhouřila oči a sundal si řetízek z krku. Posléze ho mrštila po Darkovi, který ho obratně chytil.
"Ten řetízek si nedám na krk, dokud mi nevysvětlíš, jak to funguje"zakřičela na něj. To Karina zase zářila modrou barvou.
"Ty se mnou chceš zápasit"zeptal se nevěřícně
"Když mi to neřekneš, tak to z tebe dostanu jiným způsobem"řekla s ďábelským úsměvem
"Dobře. Ale pamatuj, řekla sis o to"usmál se a ve vteřině stál pár metrů od Kariny a taky zářil, ale bíle. Hvězdy a měsíc na noční obloze najednou zakryl velký mrak, ze kterého lítaly blesky. Karina jen kývla, jakože je připravená, ale to už dostala první úder od Darka. Letěla jen krátkou chvíli, zastavila se až o vysoký strom. Bolestivě padla na zem a snažila se dostat na nohy. Za chvíli už necítila, že sebou někde práskla, protože jí veškeré rány zacelila ona záhadná energie. Teď už byla ale dost naštvaná. Rychle se vrátila zpět, tentokrát s krvavě rudou energií a darovala Darkovi velký úder do břicha. Zděšeně prolítl zdí hradu a chvíli mu trvalo, než se opět postavil.
"Holka, ty mi teda dáváš"řekl překvapeně
"Řekl sis o to, pamatuješ"poškádlila ho trochu Karina
To už byli zase v sobě. Karina ještě nikdy nebojovala z blízka, ale šlo jí to jedna radost. Oba se museli na chvíli odtáhnout, aby si odpočinuli a zanedlouho zase zuřivě bojovali. Dark jí tentokrát daroval pár zásahů bleskem, které byly velmi bolestivé, ale Karina se přesto nevzdávala. Oba bojovali snad až do půlnoci a byli téměř vyčerpaní, stačil jen jediný úder a byl by konec. A to se také stalo. Karina a Dark si ve stejnou chvíli zasadili poslední ránu. Odletěli daleko od sebe a nehybně leželi ve vlhké trávě. Karina se rychle vyléčila, což jí stálo mnoho sil a pak se doplazila k Darkovi. Ležel tam bezmocně, pravděpodobně byl v bezvědomí. Rychle využila svých sil a začala ho léčit. Měla málo sil a tak poslední, co viděla, byl Darkův starostlivý pohled na ní. Vypadal celkem v pořádku. Něco na ní volal. Ona ho však neslyšela, protože se mu bezmocně složila do náruče. Starostlivě s ní vyběhl po schodech do pokoje a položil na postel. Hladil jí po vlasech a po tváři. Nakonec jen zašeptal:
"Konečně jsem našel soupeře sobě rovného"řekl smutně
Aby mu dokázala, že je velmi silná, opověděla mu vysíleně "Tak to já taky"trochu pootevřela oči a únavou je zase zavřela. Naposledy viděla jeho krásné černé oči, ozářené hořící svíčkou vedle postele a usnula s tím, že jí držel za ruku.
→Autorka: Kikina
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Aranel Aranel | 25. února 2009 v 16:49 | Reagovat

Jako vždy super!!!! Už se těším na další kapču =o) Začíná se to s těma klukama hezky zamotávat xD xD xD To mám rada xD xD xD xD

2 Kikina Kikina | E-mail | 25. února 2009 v 20:33 | Reagovat

To mě těší ještě si to užiješ v příští kapče se to rozjede

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama