"Dále"řekla Karina
Dveře se skřípáním otevřely a v nich stál Dark. Naprosto rudý vešel do místnosti, pohlédl na Karinu teprve, až když si sedl na postel. Měl rudé oči a pod nimi váčky. Byl totálně nevyspaný.
"Bože, ty vypadáš"vypadlo z ní"Co se ti stalo"klekla si k němu
Pohlédl na ni, pohladil ji prstem po tváři a nakonec jím přejel i rty. Nakonec jí vjel rukama do hnědých vlasů a něco do nich zašeptal. Karina tomu moc nerozuměla. Prudce jí stáhl hlavu dozadu. Nevěřícně na něj koukala, jejich obličeje byly blízko sebe. Pevně jí hleděl do očí, něco tam hledal, ale ona nevěděla, co.
"Ty seš můj hlupáček, viď"zeptal se stále hledící do pomněnkových očí
"Nerozumím ti"řekla zmateně
"Málem ses zabila, když jsi mě zachraňovala"zvýšil hlas
Karina zavřela oči a čekala, že zpustí hysterickou scénu.
"Nespal jsem kvůli tobě 3 dny"mluvil už klidněji
"Mrzí mě to, ale nedalo se nic dělat. Umíral jsi. To jsem nemohla dopustit, chápeš"křičela. Vyndala mu ruce ze svých vlasů a postavila se k němu. Chtělo se jí křičet nebo brečet hlavně aby tohle co nejdříve skončilo. Dark zavřel oči a chytil Karinu kolem pasu. Zabořil jí svůj obličej do břicha a něco poslouchal.
"Jsi silná"řekl konečně"Tvá síla je živá a plná života jako ty. Ta energie je tvůj život, to z něj čerpáš svou sílu. Není to něco jako nadbytečný orgán. Je to, co každý máme v sobě. Je o tom i jedna kniha co napsal upír jménem Alan. Tvrdí, že každý jsme se narodili s darem, který je třeba v sobě najít a ovládnout ho"povídal"a měl pravdu. Každý upír je jedinečný, ať je to upír nebo polo-upír"pozvedl svou hlavu a naznačil, aby si k němu znovu klekla.
"A taky říkal něco o nějaké chemii"pokračoval"že ty energie, co si jsou nejblíže, vyšlou signál do našich mozků, že našli toho pravého. Donedávna jsem si myslel, že je to blbost a výmysl nějakýho magora, ale teď vím, že mluvil a psal čistou pravdu"koukal se jí do očí. Karina se už v těch jeho řečech ztrácel. Zmateně na něj pohlédla a čekala, že jí to všechno vysvětlí.
"Já vím, už se v tom ztrácíš, takže na rovinu"pokračoval"asi…………..no………………já………..prostě tě miluju. Nemůžu si pomoct, ale na těch schodech si na mě udělala neskutečný dojem"pousmál se
"Tobě se líbí ta moje nešikovnost a blbost?? Hele, ty jsi úžasnej a já nevím ještě co všechno, ale mě nechtěj, prosím, už tak to mám těžký. Já chodím s Warrenem a ten kdyby tě slyšel, tak tě přetrhne vejpůl"řekla něco neuvěřitelného"Ale miluju tě"vyjádřila se plně.
"Tak to má být ne"zeptal se a toužebně jí hleděl do očí
"Já myslela, že na lásku mají být dva a ne tři"řekla smutně
"To se může změnit"řekl"miluješ ho ještě"zeptal se klidně
"No teď spíš jako nejlepšího kámoše"odpověděla popravdě
"Tak mu to řekni"naléhal
"Nechci mu ublížit"odpověděla zdrceně
"A kolikrát chceš ještě se svým kamarádem spát"zeptal se chladně
"Raději už ani jednou"řekla klidně
"Tak mu to běž říct"povídal"klidně tam půjdu s tebou"řekl vlídně
"Tak pojď, dokud mám odvahu"zvedala se
"Počkej ještě"chytil jí za ruku. Jemně jí odkryl vlasy z tváře a chytil jí za krkem. Cítila na sobě jeho dech a tak ho vdechovala. Byl neodolatelně sladký, možná sladčí, než Warrenův. Nevydržela to a tak se na něj vrhla a políbila ho. Dark si to užíval. Usmíval se nad její reakcí a nenápadně jí zajížděl rukama po tričko. Darkova nenasytnost jí připadala nekonečná, když jí povalil na zem. Na chvíli se odtáhla a připomněla mu, co chtěli před chvílí dělat. Nechtě se odtáhl a vyrazili za Warrenem do pokoje ruku v ruce. Cestou si s Darkem něco šuškala a laškovali spolu, dokud nedorazili na místo. Karina byla v šoku, když vrazila do pokoje a zahlédla tam Warrena, jak se válí s nějakou holkou v posteli a NAHÝ!!!!!!!!!!!!!! Rozzuřila se, přiběhla k němu a vlepila pár facek.
"Co to"zeptal se zděšeně, když zahlédl Karinu
"Ty podvodníku. Všechno cos mi řekl, byla lež viď. Kolikrát si mi ještě zahnul, co"vlepila mu další facku. Dark viděl jak zase září nenávistí a rychle se mezi ně připletl a táhnul Karinu pryč od nich.
A aby toho neměl Warren málo, vášnivě se s Darkem před ním v místnosti políbila. Dark vyšel z pokoje spokojený, ale trochu smutný protože Karina brečela. Když došli zpátky do pokoje, sedli se na postel a oba mlčeli. Dark věděl, že ji ta zrada ranila a tak jí líbal jen na temeno hlavy.
"Ne. Já nebudu kvůli takovýmu parchantovi brečet"řekla, otřela si slzy a z blízka hleděla Darkovi do očí. Opět jí vášnivě políbil. S ním to bylo jiné, než s Warrenem. Nikam nepospíchal a dal si říct, když se někomu něco nelíbilo. To na něm Karina poznala už dávno. Byla ještě v šoku z té zrady, ale věděla, co dělá a co chce. Momentálně se chtěla s Darkem milovat a to se jí splnilo, protože tohle přání panovalo na obou stranách. Karina opět tiše sténala, ale nestyděla se už tolik, jako prvně a navíc opět zářila ale ne tou chladnou modrou, ale tou rudou červenou barvou. Cítila, že se konečně rozhodla správně a užívala si každou chvíli s Darkem.
"Víš co"zeptal se ji z ničeho nic
"Nevím"odpověděla
"Teď jsem ten nejšťastnější muž na celé planetě"řekl a opět ji líbal
"A víš co"zeptala se ho zase ona
"Nevím"odpověděl a usmál se
"Tohle bylo moje nejkrásnější rozhodnutí na světě"řekla a on jí políbil na krk. Pak se zarazila protože Dark na ni vysunul špičáky. Vyrazila z postele, na které ležela a zděšeně na něj koukala. Jeho oči se zabarvily do krvavě rudé barvy a hleděl jí krvelačně do očí.
"Darku hned přestaň" mluvila na něj Karina klidně, ale byla pos…… až za ušima. Bála se ho a o to víc když se pohnul směrem k ní
"Promiň, já už dlouho nebyl na lovu" stále na ní hleděl těma rudýma očima
"Okamžitě se obleč a běž na lov, než udělám něco, čeho bych litovala"řekla a zase zářila
"Víš, teď jsem ti právě odhalil svou slabinu. Nedokážu se ovládat mezi lidmi, víš"řekl
"Nech toho, děsíš mě, prosím"téměř se rozbrečela
Dark se zarazil, jako by ho někdo zfackoval a jeho oči nabraly zase temnou černou barvu. Koukal se na brečící Karinu, která se mezitím sesunula na kolena. Její hnědé vlasy, přepadlé přes rameno jí ozařovalo světlo z plamenů z krbu. Byla tak krásná, vlídná a tolik bezbranná. Jak jí to mohl jen udělat. Choval se jako zvíře. Bezohledně, žíznivě, krutě a děsivě. Rychle se přesunul na druhý konec místnosti a přikryl jí dekou. Měla pevně zavřené oči a přerývaně dýchala. Snažila se rozdýchat ten šok. Opravdu o něm hodně nevěděla a bála se zjistit, co dalšího skrývá. Nakonec přece jenom otevřela oči a pohlédla na něj. Byl to zase její Dark, přesně takový, jakého znala. Jeho oči jí dodaly odvahu a ona věděla, že ať bude jakýkoliv, bude chtít vědět o něm všechno za každou cenu. Pohladil jí po tváři a stíral jí slzy z tváře. Ona mu rovnala rozcuchané vlasy a pevně se k němu tiskla.
"Měl bych jít na ten lov"řekl najednou"nechtěl bych ti ublížit. V životě bych si to neodpustil"řekl a pomalu vstal
Karina se odsunula do koupelny. Tam se osprchovala a rychle vběhla do pokoje už oblečená v černých džínách a červenočerném sportovním tričku pod prsa. Dark tam ještě byl a měřil si jí pohledem, ze kterého se nedalo nic vyčíst. Karině nedalo se nezeptat.
"Ty jsi ještě tady"zeptala se ho udiveně
"Chci tě vzít sebou"řekl"stejně si budeš muset zvyknout na naší stravu"odpověděl
"Aha. No já nevím, víš……."koktala ze sebe překvapeně
"Ničeho se neboj, naučím tě to"řekl a usmíval se
No super. Budu se učit zabíjet bezbranný zvířata. Ale co když budeme zabíjet lidi. Tak to ne, ani mě nehne. Nikam nejdu. Nebudu zabíjet, když mi krev nechutná. Chci jíst jako normální člověk. Prostě nikam se nejde a nazdar, štěkala si Karina pro sebe.
"Jenže já se to nechci učit"řekla klidně
"Cože"zeptal se nevěřícně
"Nikam nejdu. Nechci zabíjet zvířata možná i lidi"štěkla po něm
"Neblázni, takhle nebudeš mít sílu a budeš hladová"řekl jí do očí
"Ne. Prostě se půjdu někam normálně najíst a pak se vrátím"řekla neodbytně
"Jsi polo-upír. Potřebuješ krev k životu, jinak to nejde"naléhal
"NECHCI PÍT KREV"zakřičela a vyběhla z pokoje. Celou cestu běžela. Měla dobrou paměť na místa, takže se v tom bludišti dobře orientovala. Když doběhla ke schodišti, srazila se tam s matkou. Zase ty pitomý schody, zaklela si Karina pro sebe.
"Kampak, kampak"zeptala se zvědavě máma. Karina byla pěkně vytočená a chtěla říct, že do pr…………… ale nakonec se rozhodla pro slušnější větu.
"Jdu se najíst"odbyla matku a sbíhala ze schodů. Znovu se zarazila. Máti jí opět držela za ruku a nejistě se na Karinu koukala.
"Na lov by s tebou měl někdo jít"řekla
"Já nejdu na lov SAKRA"zařvala a vyškubla se matce z jejího pevného sevření
"A kam teda jdeš"zeptala se zmateně
"Jdu si najít něco lidského k jídlu, když dovolíš"zavrčela na ni
"Tobě ještě Dark neřekl, že bez pravidelného pití krve zemřeš"zeptala se chladně
"Jo, řekl. Ale je zajímavý, že doposud jsem bez krve vydržela žít normálně"šlehla jí do obličeje
"Každý upír i polo-upír se živí normálně do svých 15 let"vrátila jí zpátky
Karina zuřila. Neměla chuť na krev ani se teď hádat se SVOU matkou. Všichni si myslí, že jí přinutí pít něco tak odporného, ale to se jim nepovede. Neudělá to, ani kdyby měla doopravdy umřít. A co je jim vlastně do toho, kam jde?? Ať si trhnou nohou paka jedna upíří. O co jim vlastně jde?? Na čem jim víc záleží?? Na té síle co v sobě nosila nebo na ní. Musí pryč. Okamžitě.
"Radši chcípnu, než abych někoho zabila"zašeptala, rozběhla se k velkým dřevěným dveřím, které jí tolik dělily od svobody. S radostí je otevřela a udělala první krok vpřed. Nasávala ten čistý vzduch, co byl všude kolem, ale bylo neobvykle horko. Teď v listopadu by měla být zima jako na Antarktidě. Když se pořádně porozhlédla po nádvoří, stálo tam 5 dospělých upírů, mezi nimi i Julius. Koukali na ni, jako na zločince co se právě chystal zdrhnout z vězení.
"Vrať se zpátky dovnitř a nic se ti nestane" řekla jí jedna žena s černými vlasy oblečená do bílých lehkých šatů.
"A proč jako"zeptala se Karina naštvaně
"Prostě se vrať dovnitř"zavrčela na ni a začala zářit temně fialově
"Já ale nechci jít dovnitř. Chci se jít normálně najíst, prosím"řekla zoufale a z žaludku se jí ozvalo hlasité kručení
"Prosím tě, Karino"ozval se Julius"běž zpátky. Nechceme ti ublížit"řekl smutně
Karina se rozhodla pro další krok vpřed. To už se ale neznámá upírka nahnula dopředu a vystartovala k ní. Karina se obalila modrou energií a nápodobně k ní vystartovala. Uběhla jen pár metrů a pak se zastavila. Rozzuřená upírka tvrdě narazila do jejího štítu, co si kolem vytvořila. Proč by se zbytečně namáhala kvůli takové potvoře.
"Chci toho moc, když se chci najíst"zeptala se rozzuřeně
"Chceme tě chránit"ozvala se zezadu matka
"Chránit mě nebo mou sílu"pleskla jí do obličeje
Všichni zmlkli a ztuhli. Karina se toho velmi obávala. Pravděpodobně jim šlo jen o její sílu. Sklopila hlavu a vybavovala si svůj dosavadní život. Jak byl klidný, nudný, ale plný lásky, kterou neviděla. Přála si, aby nikdy neexistovala. Nikdy nikomu nechtěla ublížit. Vždycky myslela na ostatní, ale teď si uvědomila, že se konečně podívala na sebe a snažila se být tím, čím je. Polo-upírem.
→Autorka: Kikina


Tak ten konec byl drsnej....ale už se těšám na další kapču a Warren mě pěkně nasral...xD xD xD xD