close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

7. kapitola

28. února 2009 v 18:20 | Aranel van de´Corvin |  Můj upíří příběh

"Tak jak to vlastně je??"zeptala se Karina se slzami v očích
Všichni mlčeli. I její neodbytná statečná matka. Asi neměli co říct. Ani se jim nediví. Poprvé za život měla pravdu. Konečně. Tak přece jenom to nebyla lež, co si myslela. Šlo jim skutečně jen o tu neodolatelnou a všemocnou sílu. Ale že by jim šlo o drahou milovanou dceru, kterou vědomě nechali trpět ve světě lidí, tak to ani náhodou. Jak ona je nesnáší. Všechny by je nejradši zabila. Včetně sebe. Kolik lidí asi zemřelo díky existenci této nadpřirozené rasy?? To radši ani nechtěla vědět. Proč jí tohle dělají?? Proč jí tu sílu prostě nevezmou a nepoužijí ji jako zbraň proti tomu klanu?? Byl by klid a ona by zase byla s mými nevlastními rodiči. No jo ale to by z ní vysáli život. Vždyť Dark říkal, že ta energie je její vlastí život tak nějak. Začala vzpomínat na poslední rozhovor s ním:
"Jsi silná. Tvá síla je živá a plná života jako ty. Ta energie je tvůj život, to z něj čerpáš svou sílu. Není to něco jako nadbytečný orgán. Je to, co každý máme v sobě. Je o tom i jedna kniha co napsal upír jménem Alan. Tvrdí, že každý jsme se narodili s darem, který je třeba v sobě najít a ovládnout ho a měl pravdu. Každý upír je jedinečný, ať je to upír nebo polo-upír"
Jo je fakt dobrá na tyhle kraviny. Takže jim přece jenom na ní záleží. No ale teď má hlad. Musí za každou cenu něco splašit nebo fakt chcípne. Ty jo to je síla. Já snad sním slona, říkala si zoufale. Opět jí hlasitě zakručelo v břiše a tak se to hrobové ticho trochu prolomilo.
"Hele, jestli ti hodně vadí, že se chci prozatím najíst normálně tak promiň. Ale nezbude mi tím pádem nic jiného, než s vámi zápasit"řekla chladně"a to nikdo nechce, viď"koukla se na zoufalou matku
"Ne. Musíš se naučit se stravovat normálně s námi. Jinak to nejde"podívala se na Karinu chladně
"Já nesouhlasím a tím pádem budu muset tuhle barikádu probořit"usmála se ďábelsky Karina na dívku s černými vlasy, se kterou zápasila jen pár vteřin. Ta se zase neudržela a vzteky se do Kariny pustila.
"Tebe neučili doma slušnému vychování"křičela na ní žena a bezmezně narážela do jejího štítu.
"Učili. A taky mě učili, že s cizími lidmi se nemám bavit"odpověděla
"Aha, takže ty chceš znát mé jméno"zeptala se
Karina kývla. "Moc lidí tady neznám"usmála se na ní přívětivě, což dívku zaskočilo
"Já jsem Alexandra. Darkova sestra"usmála se
"Mě už asi znáš"řekla Karina
"Kdo by tě tu neznal. Mluví se tady o tobě každou chvíli"řekla dívka a zase se usmívala
"Představíš mi zbytek této skupiny"zeptala se opatrně
Alexandra jen přívětivě kývla a naznačila, aby pokračovala dále do dvora. Mezi tím přišli na dvůr, ještě dva upír. Zase neznámí, jak jinak.
"Tak tohle je Alexej, můj milovaný partner"řekla Alexandra a políbila Alexeje na tvář. Měl hnědé, po ramena dlouhé vlasy, zelené oči a černý plášť s oranžovým okem na povrchu. Oba si všimli jejího zvědavého výrazu a tak začali vysvětlovat.
"Tyto znaky se dávají upířím studentům. Udělují se jim pláště s těmito postavami, které co nejvíce přibližují upírovu schopnost. Oko tady znamená vševidoucí"vysvětlovala"Alexej dokáže vidět do budoucnosti a navíc je bystřejší než kterýkoliv jiný upír"zase se otočila k Alexejovi. Alex měla na plášti medúzu, která se vyobrazovala nejčastěji v řeckých mýtech, jako osoba, která měla hady na hlavě místo vlasů.
"Ty přeměňuješ věci v kámen"zeptala se opatrně. Alex se na ní otočila a jen kývla.
"Ano. Vybrali mi tuto postavu, až na to, že na tebe můžu normálně koukat. Jedině dotekem mé ruky tě dokážu přeměnit v kámen"vysvětlila"a teď pojďme dál"řekla
"Tohle je Ester, dcera Sigme"řekla slavnostně a objala ji
Karina si všimla, že má na plášti stříbrně vyobrazené ničivé tornádo. Bylo jí jasné, že ovládá jeden ze čtyř živlů a tím byl vzduch. Měla černé rozcuchané vlasy a bílými konečky a skelné oči.
"Ester ovládá jeden ze čtyř živlů"zase měla pravdu"asi k tomu nemusím nic dodávat"
"Tak tohle je moje nejlepší kamarádka Kristýna"řekla a pevně se objaly
Kristýna měla na zádech duhově vyznačenou nějakou kruhovou spirálu. Že by hypnóza?? Ale to by bylo vyznačeno asi černobíle ne. Měla nádherné hnědé vlnité vlasy až do pasu a tmavě modré oči
"Kristýna dokáže cestovat v čase"řekla nadšeně"a navíc je pěkně mrštná"usmála se šibalsky
"Dále je tu Brian"trochu se zarazila
Ten měl na plášti bledě modře vyobrazenou kapku vody. Jasně, asi myslíte na to, na co já. Další živel. Byl překrásný. Co to zase mele. Musí toho okamžitě nechat, nebo to nedopadne dobře. Měl temně hnědé rozcuchané vlasy s pomněnkovýma očima, jako měla Karina. Když se jejich pohledy setkaly, jakoby se v něm viděla.
"Ovládá všechnu vodu na celé této planetě"řekla a nuceně se na něj usmála. Evidentně ho neměla moc ráda.
"Ano. Můj nejmilejší. Karino, tohle je moje dvojče Alexandr. Ovládá element země"řekla
Alexandr měl černé rozcuchané vlasy a světle zelenomodré oči. Na plášti měl vyobrazený zelený list a chameleonem.(Taky jste si všimli, že teď frčí rozcuchané vlasy. Jsou skoro jako naklonovaný J)
"Umí se také dokonale zamaskovat v přírodě"pokračovala"A Julia už znáš. Ovládá poslední živel. Oheň"dopověděla
Julius vypadal od jejich posledního setkání celkem v kondici. Měl ohnivé do půli krku dlouhé vlasy a pestře zelené oči. Na plášti měl samo sebou vyobrazený plamen ohně.
"Tak to by bylo všechno"řekla a usmála se
"Jo taky si myslím"Karina se šibalsky usmála, zaplála rudou barvou a opět rozrazila ocelová vrata. Věnovala Juliovi omluvný pohled a už si to mířila do zahrady. Chudák Julius bude zase muset ty dveře svařit. Ale co, přece kvůli nim nechcípne hlady. Teď když aspoň ví, s kým měla na dvoře tu čest, dá si pěkný pozor. Vběhla do jabloňového sadu. Vonělo to tam tak sladce, jako v létě. Pozorně si prohlížela stromy, jestli na nich nejsou nějaký jablka. Díky bohu našla jich asi pět, krásně zbarvených do červena. Leskly se, jakoby je tam někdo chodil pravidelně leštit. Neváhala a všechny si sesbírala do náruče a sedla si s nimi po vysoký strom. Unaveně se opřela o kmen stromu a popadla jedno z jablek, co jí leželo v klíně do ruky a chystala se blaženě zakousnout. Hned se však zarazila, protože před ní dřepěl Brian s kamenným výrazem. Karina se bála, co teď udělá. Čekala cokoliv, jen ne tohle. S hrůzou radši zavřela oči. Pomalu se k ní nahnul a sáhl jí do klína. Pak se zase stáhl. Karina opatrně otevřela obě oči, aby zjistila, jak na to je. Brian před ní stále dřepěl a v ruce svíral jedno z jablek. Karina byla trochu překvapená a tak se odvážila kousnout do jablka, co stále držela v rukou. Nebránil jí, jen se na ní koukal, což jí trochu znervózňovalo. Když snědla asi dvě, zeptala se:
"Ty si nedáš"
Brian mlčel. Pořád tam seděl s tím stejným výrazem. Zanedlouho se pohnul a přiložil si jablko k ústům a zakousl se. Jeho obličej nabral jiný výraz. Nedokázala však popsat, jaký. Jen se na něj přívětivě usmála. Asi mu tato strava zachutnala a tak uždiboval další a další kus. Tentokrát se spíš soustředil na jídlo než na pozorování Kariny. Ta se hbitě zvedla a oběma rukama se zavěsila na větev, co nad ní vysela. Obratně se na ní vyhoupla. Brian si toho všiml a spěšně za ní lezl nahoru. Karina se dostala na vrcholek a sledovala odtamtud hrad a upíry, co zběsile lítali po nádvoří. Musela se trochu pousmát. Všechen tenhle debilní povyk způsobila ona. Zanedlouho sebou škubla, jak se lekla Briana, který se z ničeho nic objevil vedle ní. Ještě se trochu zasmála a pak pozorovala Briana, kterému trochu škubalo v koutcích. Nebo se to jí jen zdálo. No jo pan drsňák, co se dá dělat. Po pár minutách se ozvalo je tiché KŘUP, KŘUP. Co má zase znamenat tohle, zuřila Karina v duchu. Za chvíli se o kousek níž sesunula. A sakra. Větev pod ní se LÁME!!!!!!!!! Jen co si to domyslela, rupla úplně.
"Sakra néééééééééé"volala Karina. Musela se moc zatížit. To zase bude držkopád, bědovala v duchu. Sotva, co dopadla na zem, na ní přistál Brian.
"Jaúúúúúúúúúúú"zaskučela tiše
"Promiň"ozvalo se. Měl tak krásný hlas. Co to zase mele. Karino, ty si fakt už do huby nevidíš, nadávala si v duchu
"Ty mluvíš"zeptala se nevěřícně
"Jen když chci nebo je to nutné"řekl chladně
"Aha a kolik vážíš"zeptala se
"Co je to za otázku"zeptal se trochu naštvaně
"To jen, že mě za chvíli asi pod sebou rozdrtíš"řekla a trochu se pousmála
"Ježíš promiň"zvolal opět a začal se z Kariny zvedat. Když pevně stál, pomohl Karině na nohy.
"60"řekl Brian
"Co"zeptala se nechápavě Karina
"Kilo"vysvětlil jí
"Jo aha"řekla a přihlouple se usmála
Pak se oba vydali hlouběji do sadu. Bylo to tam neuvěřitelné. Jakoby tady podzim neexistoval. Všechno to tam úžasně vonělo a kvetlo. Bylo tam spousta druhů ptáků, které nikdy v životě neviděla. Hráli tam tolika odstíny barev, až se to zdálo být nemožné. Karina nikdy neviděla takové množství barev. Bylo to tam jako nakreslené. Nikde nebylo černé místečko. Připadala si jako v pohádce. Brian jí ukázal spoustu druhů zvířat včetně grifa, kterého vlastnil. Byl to ten zatím nejkrásnější den v jejím upířím životě.
→Autorka: Kikina
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Miss.*Gee*-Tvoje Sbééčko♥Které tě má Lawuje♥I když se eště moc neznáme♥ Miss.*Gee*-Tvoje Sbééčko♥Které tě má Lawuje♥I když se eště moc neznáme♥ | Web | 28. února 2009 v 20:09 | Reagovat

Ůžasnýý dalšíí!:)

2 Barča Barča | 19. července 2009 v 21:24 | Reagovat

tk bych ráda další  :-)

3 hellisek8 hellisek8 | E-mail | 19. ledna 2010 v 19:07 | Reagovat

[2]: xDxDxD taky žádám...xD Kdyby už nebyly dopsaný další, asi bych to myslela vážně...xD :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama