close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří příběh : Probuzení (část 38)

5. února 2009 v 12:48 | Aranel van de´Corvin |  upíří povídka: Probuzení
U Lechana vyběhnu rychle po schodišti nahoru. V knihovně ale není, tak projdu pár místností, ale ani v těch není. Seběhnu zase dolu a vyběhnu po druhym schodišti. Snad nikam nešel? Tluče mi srdce. Asi ve třetí hale na něj narazim, je zrovna rozvalenej na široký pohovce, ruku pod hlavou, a pospává. Když ale vejdu, hned má oči otevřený.
"Nečekal jsem, že se uvidíme tak brzo?"řiká napůl s úsměvem.
Padnu na pohovku vedle něj.
"Co to máš na krku?" Prohlíží si Čerňuchu.
"Ty si to nepamatuješ? Tos mi dal."
" Já? To sem s tim alkoholem asi vážně musel přebrat!"řiká sarkasticky.
Tvářim se uraženě.
"Za co vděčim tvé návštěvě tentokrát?"
"Za to, že někdo zavraždil u východu k Rohanovi člena rady".
"Už jsem to taky slyšel," začne si mnout bradu, "a co já s tim mam společnýho?"
"Nic, jenom to, že rada si myslí, žes to byl ty."
Lechan se zasměje. "To je jim podobný".
"Mě to teda moc k smíchu nepřijde", zvednu se na lokti a koukám se na něj. Přece mu to nemůže bejt tak jedno, jak to dává najevo? V očích mu vidim trochu smutku. Všimne si, že jsem ho prokoukla, a tak to chce hned zamaskovat.
"Nesmíš to všechno brát tak vážně," říká, pak se nakloní blíž obličejem ke mně a začne mě líbat.
Po chvíli se odtáhne.
"V noci bys tu neměla být, můžou tě hledat.
"Chci tu bejt s tebou," řikám a dívám se mu do očí.
"Tady nemůžeš zůstat, co bys tu dělala? Měla by ses vrátit".Opře se zpátky do původní polohy a kouká se do stropu.
"Já nemůžu," řikám tiše.
"Cože?"netrpělivě odfrkne.
"Nemůžu se vrátit. Jinak mně budou držet pod zámkem".
Obrátí se ke mně a pozvedne obočí.
"Abych nedělala prý problémy."
Pozvedne ho ještě víc.
"Řekla jsem jim, žes ho nemohl zabít ty, protože jsi byl se mnou."
"Co že si řekla?" Vyskočí Lechan rozrušeně."Tobě snad přeskočilo! Víš co jsi vůbec udělala? A co to pro tebe bude znamenat?" Začne rázně chodit po pokoji.
Čekala jsem spíš že ho to potěší než tohle.
"Neměl jsem dovolit aby to zašlo tak daleko", mumlá si pro sebe a prohrabuje si prstama vlasy.
"Nesmíš to brát tak vážně", vrátim mu, překulim se na břicho, nohama mávám ve vzduchu a koukám na něj. Zarazí se, jako bych řekla něco divnýho."Sám si mi to před chvílí řikal, ne?" Usměju se. "Nemohla jsem mlčet když to nebyla pravda, a tohle je vážný obvinění."
"A to si myslíš, že tu můžeš jen tak se mnou bydlet nebo co?" Ptá se, jako by se ale ptal i sám sebe.
"Máš snad lepší nápad?"
"Prozatím… "
"Třeba aby mě zamkli?"
"To ne," otočí se na mně, "jsou jak fanatici! Hlavně, když si najdou nějakou oběť. Co s tebou mám dělat? Tak teda na čas,ale budem muset něco vymyslet".
"Stejně mě potřebuješ, když budeš někam chtít jít."řikám vítězně.
Lechan mi vybere pokoj, kterej bude zatím muj. Má dokonce okno, kterým je vidět les, to je paráda.
Missy mi líčí ten chaos, kterej zavládnul po mym výstupu. Vik je prý vzteky bez sebe, Viola se zamkla u sebe, Letka má o mně strach a zároveň mi nadává do čeho jsem se to připletla. Tracy se Missy ptala, jestli jsem v pořádku. °A zrušila jsi působení protivenství proti Danielovi, viď? °
°Už není potřeba, šlo mi to stejně hrozně proti srsti.°
°To muselo být strašný, to znám,° zasměje se Missy.
° A, už to ví Robin? °
°Nevim, asi ne, nikomu se nechce bejt tim, kdo mu tu zprávu přinese°.
°Kdybych to tak mohla Viole všechno vysvětlit,° vzdychnu si.
° Neboj, za čas to určitě pochopí.°
° Jenže si připadám hrozně, co jsem jí způsobila.°
° No jo, vybrala si si.°
°Jo, a pro Alexe se stavim, to platí, hlavně ať je u zrcadla sám.°
° Pokusim se,° říká Missy.
"Jak tu můžeš takhle sám vydržet celou dobu?" Ptám se Lechana než jdeme spát. Zajistil mi velkou lahev s krví, abych jí měla u sebe a tak si spolu připijeme. Olíznu si vyzývavě rty. Lechan se schválně podívá jinam. "Mně to nevadí, mám rád svůj klid, a navíc mám určitý kontakty mimo.. .."
Druhý den chce Lechan někam hodit na schůzku, to se mi hodí, protože mezitim dojdu pro Alexe. Naštěstí je sám, ani se nemusel snažit. Robina ani nenapadlo, že se pro něj stavim, když jsem zdrhla..
"Je z toho dost špatnej. Nic na to neřek, když se to dozvěděl, ale pak odešel. někam pryč a celou noc jsem ho neviděl."
"Já sám bych radši o tom moc nevěděl", nechce se Alexovi o tom moc mluvit.
"Ale já ti to budu muset říct, abys věděl, do čeho jdeš."
Vysvětlim mu, že Oliver je s Lechanem ve spojení. Není z toho vůbec nadšenej. Ale Olivera se nechce vzdát, je do něj hrozně zamilovanej, a když vidí, že já jsem okolo toho v pohodě, tak to nakonec nějak zkousne.
"Ale byl jsem v šoku, musim přiznat, když jsem se to dozvěděl, ty se nezdáš! Říká trochu obdivně. I když asi jsem trochu tušil, když jsem si to dával dohromady, že tam nějaký spojení bude. Ale pořád jsem trochu doufal, že mi to třeba vyvrátíš. Ale jestli je to tak, jak řikáš, tak je to vlastně jedno. Taky bych se chtěl s Oliverem scházet normálně, a ne takhle potajmu. Když budeš něco potřebovat, tak se mnou můžeš počítat. A to teda ani nenastoupíš do školy?" Ptá se opatrně.
" No jo, to asi ne," řikám váhavě, "semlelo se to všechno tak rychle, že jsem neměla čas nad tim uvažovat".
"A kdy půjdeš za radou?"
"Ještě to musim nějak vymyslet, abych měla možnost to říct všem a najednou, aby to nemohli utajit a zároveň kdyby mě chtěli zatknout, abych mohla utéct."
" Tak dej pak vědět, půjdu s tebou, abych tě podpořil. Nemůžou to jen tak zatajit když nás tam bude víc."
" Proč bys to dělal?" Koukám překvapeně. "Musim říct, že od tebe bych to nečekala. Nejseš vůbec bojovném typ"
"Ale když něčemu věřim, tak si za tim stojim. Vždycky mně všichni brali jako toho mladšího a hloupějšího vedle Robina, navíc tim, že jsem ho měl, teda ještě pořád mám tolik rád, tak jsem si nechal spoustu věcí líbit a asi mně nikdo nebral vážně. Ale Oliver mně bere takovýho jakej jsem, a s nikym mě neporovnává. A to mi dodalo abych se konečně osamostatnil a nenechal se pořád Robinem hlídat. Chci, aby na mě mohl bejt Oliver hrdej."
"Tak to je přesný, hlídat! Taky mám pocit, že Robin mě pořád hlídá a kontroluje, a na to nejsem zvyklá. Vyrůstala jsem sama a musela jsem se o sebe proti všem brát, protože jsem moc nezapadala.potřebuju svobodu, a tu on mi nedá".
"Takže je mezi váma konec?"
"Já nevim, já ho mám ráda, hodně ráda, jenže on mě hrozně svazuje, já nevim," opakuju znova.
"A s Lechanem to máš jak?" Ptá se Alex opatrně.
"S Lechanem?" Podivim se. "Co jako?"
"No, chodíš s nim, nebo seš zamilovaná nebo proč teda za nim chodíš?"
Chvíli přemýšlím, koukám si na ruce, "něco mně k němu táhne, je přitažlivej, to taky, ale, prostě mě to nutí bejt s nim, a …, on… je takovej zvláštní. Když už myslim, že vim, proč co dělá nebo co si myslí, tak se zachová zase úplně jinak, a …..nevim, co to je?"
Alex se na mně tak zvláštně dívá. Pak si odkašle "…Tak já jdu, tak za dvě hoďky, jo?"

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Probuzení?

Ano, je super!
Ujde
Ne

Komentáře

1 Andy Andy | 30. září 2009 v 15:27 | Reagovat

pěknej obrázek
;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama