°Tracy ti vzkazuje, že stojí při tobě, a kdybys chtěla jít za radou, tak že jde s tebou,° probudí mě další večer Missy. Alespoň mám podporu, potěší mě to. Už bysme byli tři. Jenže bez něčí pomoci se tam nedostaneme.
°Nemohla bys zařídit schůzku s Violou? Řekněme v Ruině? Ale ať jde sama!°
°Ráda. Doufám, že tě přemluví, ať se vrátíš.°
°Ne dokud budu muset tajit co chci říct. A pod zámek taky nikdy!°
°Tak buď připravená kdykoliv vyrazit.°
°To jsem pořád.°
Ve vile je ticho, Lechana najdu ještě spícího, okolo sebe poházené nějaké poznámky a knížky. Zase šel pozdě spát. A tak se jen procházím po domě a po zahradě a čekám, až Missy zavolá.
°Můžeš vyrazit,° ozve se nakonec po dlouhý době.
°A je to bezpečný?°
°Co vím, tak nikomu nic neřekla, jen se převlékla a jdeme.°
° Dobře.° Počítám do deseti, abych se trochu uklidnila, a pak jdu taky.
Nikdo by nepostřehnul, co všechno se ve Viole odehrává, když mě zase uvidí. Ale já to vim. "Yasmine," řekne jen.
"Prosim, vyslechni si všechno od začátku," žádám jí.
Povzdychne si, ale pak mě vybídne.
Všechno jí od začátku vyprávim, akorát pro jistotu pár věcí vynechám, jako třeba moje cestování bez kódů, na to musim vymyslet jinou verzi, jak jsem se k Lechanovi dostala, ale jinak se snažim nic netajit, teda ještě kromě těch pár líbaček, který ale teď nejsou důležitý, teda ne v tomhle směru pro Violu. A taky musim vymyslet nějakej důvod, proč jsem za nim chodila i přes to, že mně vždycky odehnal, protože to nedává žádnou logiku ani mě.
Viola všechno opravdu trpělivě vyslechne a nepřerušuje mě. Nakonec si znova povzdechne. "Já tě chápu, ale nevim, co bych mohla udělat, pokud to neodvoláš před Vikem. On na mě sice hodně dá, ale v tomhle s nim nehnu. Pro něj je zákon všechno. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem tenkrát dala přednost tvému otci."
Vyvalim na ní oči. "Tos mi nikdy neřekla?"
"To už není dnes důležitý", řekne tiše. "Já tě sice můžu zavést k radě, ale to je jako bych tě vedla k odsouzení, nevim co by pak udělali, ale rozhodně by to neprošlo lehce. Nejspíš by tě přinutili prozradit Lechanovo útočiště."
Když se chci ohradit, pevně se na mě podívá. "Přinutili, věř mi. Vrať se normálně domu," podívá se pak na mě prosebně. "Lechanovi to stejně nepomůže , a ty proti sobě všechny akorát poštveš."
Jsem v pokušení, vím že má teoreticky pravdu, ale nechci se vzdát toho, za co už jsem začala bojovat. Nechci bejt takovej srab. "To nejde," řeknu nakonec. "Promiň".
Obejmeme se.
"Alespoň dej každý den o sobě vědět, jo?"
Přikyvuju.
"Mám tě moc ráda, udělala bych pro tebe všechno, ale nežádej mě abych tě nechala podstatě sama odsoudit."
"Já vim, já tebe taky….."jsem zas nějak neměkko.
Musím se dát dohromady, než se vzbudí, přesvědčuju se, když se vrátim, a zjistim, že Lechan ještě pořád spí. Teď zřejmě stejně na nic chytrého nepřijdu.
~**~**~**~**~**~**~**~**~**
Jdu pak na internet, a čas utíká ani nevim jak. Málem pak omdlim, když mi něco zasyčí do ucha!
"Takový štíhlý krček, to by se to zakouslo," vyleká mě Lechan.
"Málem jsem z tebe dostala infarkt!" Vylítnu ze židle."To už mi nikdy nedělej!"
Lechan se chechtá jak blázen. "To těžko. Odebírám jen tu nejkvalitnější krev bez cholesterolu. Potřebuju se na něco podívat," odšoupne mě stranou a sám si sedne za monitor. Zůstanu kde jsem a dívám se mu přes rameno, co hledá.
"Copak?" Zvedne ke mně oči. "Chceš přece jen kousnout?" "Nerad bych se tě dotknul, ale bohužel jsem zrovna posnídal, takže jsem sytej," říká s kamennym obličejem.
"To mám štěstí, určitě sis nečistil zuby," vracim mu a jdu se prohrabovat v těch haldách knih, co tu má. Jednu si namátkově vyberu jdu s ní do svýho pokoje.
Lechan se ani neotočí, jak je zažranej do toho, co dělá.
"Nejdřív si přeperu oblečení, dám ho schnout, a pak si jen ve spodnim prádle lehnu na břicho a prohlížím si tu knížku, co jsem si vybrala. Zjišťuju, že jsou tam dost zajímavý rady, a tak se do toho úplně ponořim.
Je tam i kapitola o kapibařim zubu na ztrátu vlasů, o které mi řikala Tracy. Vzpomenu si na to, přijde mi to jako by to bylo už několik let, a přitom je to jen něco přes dva měsíce!
Další je návod na ochočení divokého vlčka. To by se mohlo někdy hodit, kdyby Missy potřebovla kamaráda. Pak narazim na vzájemné propojení. úplně mě to přimrazí ke stránkám knížky. Když se chtěj dva upíři propojit, aby o sobě věděli, ať jsou jakkoliv daleko, musí si dobrovolně vzájemně vysát trochu krve. Není to jako telepatie nebo tak, jde jen o pocit, že jeden o druhém ví, jestli jsou v pořádku nebo cítí vzájemně jeden druhého, pokud jeden z nich prožívá velmi silné emoce, jako extrémní radost nebo smutek.
Přemýšlím o tom, a začnu se cítít nějak divně, tak se jen tak ohlédnu, a spatřim Lechana stojícího ve dveřích, jak mně pozoruje. "Co to děláš?" Vyjedu.
Lechan mlčí a jde ke mně. Přisedne si a dívá se mi do očí. "Chtěl jsem ti něco říct."
"Napjatě čekám, co z něho vyleze a hlavou se mi honí všelijaké myšlenky. "Ale to chvíli počká," řekne po chvíli, chytne mě vzadu za krkem a přitáhne si tak mojí hlavu a přisaje se mi na rty. Líbáme se dlouho a čím dál vášnivěji.

Lechanovy ruce mě hladí po celém těle, mám z toho husí kůži, protože na sobě vlastně skoro nic němám. Pak mě líbá na krku a na pupíku, a vrací se zpátky přes šíji k mým rtům. Rychle dýchá a bere mi obličej do rukou. Dívá se na mě a když ho chci znova políbit tak se odtáhne. "Co se děje?"
"Tohle nemůžu," řekne tiše, rychle vstane a odejde.
Zůstanu sedět naprosto zmatená. Připadám si najednou tak odhalená, a tak se schovám do přikrývky. Cejtim se nádherně a přitom se mi chce brečet. Co to se mnou provádí? Nenávidím ho! Ach jo. Zůstanu takhle zachumlaná ležet, až z toho usnu.


to se neomlouvej, já to chápu :)