close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří příběh : Probuzení (část 41)

12. února 2009 v 15:59 | Aranel van de´Corvin |  upíří povídka: Probuzení
Když se vzbudim, všechno se mi vybaví. Cejtim nějakou slabost v nohou, tak se jdu napít krve. Nějak to ale nezabírá.
Lechan už je opět u počítače. Než stačim něco říct, otočí se ke mně.
"Myslim, že mám pro tebe řešení, a pro sebe taky.," dodá.
"Jaký"? jdu až k němu.
"Nemůžeš tu takhle být věčně a někam mě pronášet. A tady teď stejně nemůžu v klidu pracovat, když jsou všude hlídky. Zkontaktoval jsem známý v cizině, který maj podobný záměry jako já, nabídli mi, že u nich můžu pracovat, maj totiž nový poznatky a můžem si tak vzájemě dost pomoct. A ty se můžeš v klidu vrátit, protože dám jasně najevo, že odcházím pryč, nemusí se tak ničeho obávat a zamykat tě. Řekni jim prostě že jsem zdrhnul."
Úplně mi vyrazí dech. "Ty chceš odjet pryč?" Vykoktám nakonec ze sebe.
"Bude to nejlepší pro všechny, z tahle situace jiný východisko není."
"A na jak dlouho?" Ptám se roztřeseně.
"Tak na rok, dva," myslim, říká klidně, ale všimnu si, že oči má nějaký zastřený.
"To nemyslíš vážně?" Mám pocit, že se ve mně něco bortí.
"Naprosto," řekne tvrdě, vstane, a rychle někam odejde.
Chvíli jen tak v šoku koukám doblba. Pak jdu ale do svýho pokoje, a chce se mi hrozně brečet. Ale to nesmim dopustit. Přece se před nim neukážu tak vyklepaná. Dá m to práci, ale pomocí soustředění se nakonec ovládnu a vytěsnim to někam do kouta. Pak zajdu za Lechanem.
"Chci se projít a chci se pobavit, dáš mi nějaký peníze?"
Šáhne bez mrknutí oka do kapsy a vytáhne pětikilo. "Ráno bych potřeboval ještě za Oliverem něco dohodnout."
"Jasně," kývnu a vypařim se.
Potřebuju se opravdu nějak rozptýlit, abych nemyslela na to, že Odjede. Co třeba tancovat? To by snad šlo. Jdu sice sama, ale je mi to naprosto ukradený. Ve tmě nebudu moc vidět a sílu mám větší než leckterej chlap, teď po narozkách se to ještě zlepšilo. Alkoholu se vyhnu velkym obloukem a celou noc protancuju. Kluci se na mně věšej jak hrozny, jenže já žádného nechci. Zajímavý, že dřív, když jem byla ještě člověk, to tak nebylo. K ránu se vracim k Lechanovi, celá rozparáděná a rozzářená. Lechan jen udiveně zírá. Čeká u zrcadla, abych ho pronesla.
"Někoho si zakousla?"
"Asi deset", řikám vesele. Proudí ve mně ještě spousta adrenalinu.
"To abych se měl na pozoru," škádlí mě.
"To nemusíš, ty bys mi určitě nechutnal," provokuju ho.
" To se ale pěkně pleteš", jeho ješitnost mu nedá, já chutnám moc dobře, přitáhne si mě k sobě.
"O tom pochybuju," dívám se mu upřeně do očí. Jak jsem čekala, neovládne se a nasaje mé rty do své pusy. Má ohnivej výraz, a mě to úplně spaluje. Po nějaký době se odtrhnu.
"No, ujde to," řeknu a skočim zpátky do zrcadla. Určitě je překvapenej a vzteklej, že jsem ho
tam tak nechala, a krásně škodolibě si představuju, jak se asi rváří.
~**~**~**~**~**~**~**~**~**
Přes Missy si opět domluvim schůzku s Violou. Je strašně ráda, a slíbí, že mi pomůže s návratem a pak mě i zavede k radě, když už Lechan bude pryč Já jsem vlastně taky ráda, že se můžu vrátit, jen mi hrozně vadí, že nebudu moct chodit za Lechanem.
Zároveň si ale uvědomuju, že je to opravdu asi jediný možný řešení, a navíc by se tak teď, teda doufám, Lechanovi ani mě s Tracy a Alexem, nemělo nic stát. Jenom nevim, co tomu řekne Vik, Viola ale tvrdí, že se o něj postará.
Lechan si balí věci, aby byl připravenej, až mu daj vědět, že je cesta volná.
"Musim tě na něco upozornit." Zarazí se po chvíli. "Odtud půjdeme pěšky k jinému zrcadlu. Musím to svoje rozbít, aby se mi sem nikdo nedostal." " Až se vrátim, přivezu si sebou nový," dodá, když se na něj udiveně dívám. Teď na mně padá, že je to už neodvratitelný, že si to nerozmyslí. Zrcadlo bude rozbitý.Je mi z toho nanic.
"Ještě pořád trváš na tom, že půjdeš k radě, až se vrátíš domu?"
"O tom nepochybuj!"
Jenom zavrtí hlavou. "Ty seš neuvěřitelná."
"To už si mi dlouho neřekl." Mhouřim na něj oči.
"Ale myslim si to pořád," dívá se chvíli na mě. Pak zase pokračuje v balení.
"Jestli něco chceš, nějakou knížku nebo něco, tak si to vem, vybídne mě přitom.
Přikývnu. "A co chceš ty?"
"Co?" Zastaví se.
"Co bys chtěl ty?" Opakuju a jdu blíž k němu, ale opřu se o stůl a tam zůstanu.V očích se mu mihne zvláštní záblesk. Pak se ovládne a zatváří se odměřeně.
"Nevim, o čem mluvíš".
Zatvářim se nevinně. "Nechceš, abych to tu občas zkontrolovala, nebo tak?"
"Aha," řekne trochu zklamaně, "no stejně nebudeš vědět jak se sem dostat. Vezmu tě odtud rychlým přenosem . Mohli by to z tebe chtít dostat a tak bude lepší, když nebudeš nic vědět." Proč se pořád chová tak záhadně a dvojsmyslně? Přemýšlím a cítim, že na mě leze nějaká nervozita z toho jeho odchodu, a tak se radši projdu kouknout, co tu má zajímavého a něco si vyberu.
"Tys tohle všechno četl?" Zeptám se fascinovaně.
Přikývne.
"I knížky v ostatních místnostech?"
Zase přikývne.
"To není možný!"
" Můžu číst strašně rychle, je to schopnost, něco jako rychlopřenos."
Tak to je hustý! V životě jsem neviděla tolik knížek pohromadě. No, možná v nějakym obrovskym knihkupectví.
Jěště si vzpomenu že bych měla napsat Adéle, že se teď delší dobu neozvu. Když vstanu ze židle, zjistim, že na mě Lechan zase, zřejmě už delší dobu, civěl, protože sebou trochu cukne, když se na něj otočim. Proč to sakra dělá?
"Jdu si lehnout, musim se na to připravit," řekne a rychle zmizí ve svým pokoji.
Zůstanu zase sama.
Co to má znamenat? Nejdřív na mě zírá, a pak zase zdrhne? Navíc zřejmě zítra už odejde, a ani mi nedá dobrou? Nesmim se tim zabejvat, to nemá smysl. Radši už aby to bylo za náma. Vrátim se domu a všechno bude jako dřív bez těhlech zmatků. Viola mně, Tracy a Alexe, aby nás bylo víc, vezme k radě, a já jim řeknu pravdu. Že Lechan nic neudělal. A že už ho ani nechytnou, protože už tady dávno není….Což oni už budou stejně vědět, protože Lechan za sebou hodlá nechat zřetelnou stopu, která ovšem zmizí za hranicema. Možná mně daj nějakej trest za neuposlechnutí zákazu cestování, ale už to bude stejně jedno, protože už se nemusej ničeho od Lechana obávat. A pak budu normálně chodit do školy, a budeme blbnout s Tracy, a Robin,… s Robinem můžeme bejt kamarádi, jestli mi teda odpustí. Ale nemůžu s nim chodit. Nejenom že mě štve jak mě pořád hlídá. Teď už to prostě nejde. A…..stisknu v dlani Čerňuchu, a. …radši už nic, nebo se rozbrečím. A s tim usnu.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Probuzení?

Ano, je super!
Ujde
Ne

Komentáře

1 ome ome | Web | 12. února 2009 v 18:54 | Reagovat

Máš moc hezkej blogis tak bych tě chtěla poprosit jestli bys mi nehlásla v soutěži dík

2 Ivon → tvoje lawující SB♥ MTSMMR!!! Ivon → tvoje lawující SB♥ MTSMMR!!! | Web | 13. února 2009 v 15:14 | Reagovat

ahojky Sbíínko, jenom ti chci říct, že asi od zítřka bude můj blog v pozastavení, protože jedeme se třídou na lyžák. Měj se tady hezky a občas se třeba zastav u mě na blogu, abych tam měla nějakou návštěvnost xD

3 Ivon - tvoje Sbééénko, co te loovuje :) Ivon - tvoje Sbééénko, co te loovuje :) | Web | 13. února 2009 v 18:47 | Reagovat

kuju

4 Ivon → tvoje best SB♥I love you♥ Ivon → tvoje best SB♥I love you♥ | Web | 13. února 2009 v 20:15 | Reagovat

ahojky, máš u mě něco k valentýnu, tk se mrkni :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama