close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

10. kapitola

5. března 2009 v 15:17 | Aranel van de´Corvin |  Můj upíří příběh
Ráno jí probouzelo něžné hlazení po tváři, po vlasech a nakonec ji někdo políbil na rty. Dlouhou dobu to trvalo a neodbytně to neustávalo. Nechtěla otevřít oči. Byla si jistá tím, že ví kdo to je. Bylo to úžasné mít vedle sebe někoho, koho miluje. Pořád tomu nechtěla uvěřit. Opravdu tam s ní zůstal celou noc a teď jí něžně probouzí. Rozhodla se, že Briana ušetří a otevře oči. První, co viděla, byl…………. ne Brian to nebyl. Byl to strop. Až pak uviděla svou lásku.
"No konečně"řekl a mile se na ní usmál
"Co?? Proč konečně??"nechápala
"Budil jsem tě snad hodinu. Musíme sebou hodit, nebo nestihneme naše poslední vyučování"řekl trochu smutně
"POSLEDNÍ?!"vykřikla"To nemyslíš vážně"lítostivě na něj hleděla
"Bohužel, zítra budeš chodit normálně do školy. Se mnou"řekl s nadějí v hlase
"Hm, tak já se dneska budu snažit nic nezkazit, jo"podívala se na něj
"Nikdy jsi nic nezkazila"přesvědčoval jí
"Hm, tak chytej"zavolala na něj, když si vysvlékla košilku a hodila jí po něm
No jo. Zase byl celý rudý, ale co dělal pak, už Karina nesledovala, protože se k němu otočila rychle zády a začala si navlíkat černé kalhoty. Děsivě se lekla, když se jí někdo rukama omotal kolem nahého pasu. Dlaněmi jí vyjel od pasu až k prsům. Karinu přepadla velký mráz, ale takový ten lechtavý, příjemný. Děsně jí to vzrušilo. Ale ne. To neudělá. Teď ne……. Něžně jí líbal po šíji a neustále jí přejížděl rukama po prsou. Ne, to opravdu neudělá. Něžně a rychle se odtáhla a dooblíkla si tričko. Za ní se ozvalo tiché:
"Promiň"
Rychle se otočila a vášnivě ho políbila. Opět jí zajížděl rukama pod tričko. Na chvíli se odtáhla a upřeně na něj hleděla. V jeho očích nenašla žádnou známku obav a strachu. Viděla tam jen jistotu, rozhodnutí a…………..chtíč. Hromadu chtíče.
"Opravdu to chceš"zeptala se ho trochu nejistě, jak bude reagovat
"Chci. Rozhodl jsem se"řekl sebevědomě
"Tak jo, ale až večer. Teď si musíme máknout, abychom to stihli"lípla mu pusu na tvář a společně spěchali do zahrady trénovat. Ale nejvíce mysleli na dnešní večer. Jak to asi dopadne?? A co se stane?? To se uvidí právě večer.

Večer

Brian odnášel Karinu v náručí a vášnivě jí líbal. Bylo 6 večer, ale tma byla neuvěřitelná. Hvězdy na obloze zářily velmi jasně a s nimi i měsíc, který byl tu noc v úplňku. Tohle bude nekonečná noc. Tajemná. Temná. Nová. Jasná.
Když slavnostně dorazili do pokoje, položil Karinu na postel. Pořádně si jí prohlídnul a pak se opět činil. Pomalu jí rozepnul kalhoty, ze sebe přitom sundal, spíš shodil tričko s pláštěm a konečně jí vysvlékl z džín. Karina ho hladila po břiše a pak po zádech. Rychle ze sebe shodila tričko, až zůstala jen ve spodním prádle. Brian ze sebe rychle shodil kalhoty a něžně sundal Karině kalhotky. Položil se na ní a vášnivě jí políbil. Pak do ní vniknul prsty. Trochu víc nahlas vzdychla, ale to jí nevadilo. Chvíli si s ní pohrával a pak do ní opět vniknul, ale svým přirozením. Oběma ta chvíle přišla neuvěřitelně slastná, neodolatelná a nádherná, jako noc venku. Co se dělo pak……………………..to si domyslete. Radši xD.

V 7 hodin večer

Karina a Brian spolu leželi na malé, pro ně dost velké posteli a povídali si. Karina se pak i se svým milencem vydala do koupelny, kam se šli oba vykoupat. Stihli to oba najednou (nevím, jestli chtěli ušetřit vodu nebo co xD).
"Karino"řekl její jméno
"Ano"odpověděla mu
"Dneska se pěkně uprav. Bude se pořádat seznamovací ples. Tvoje matka chce, abys vypadala k světu, až tě představí celému hradu"řekl s klidem
"CELÉMU HRADU?!"zděsila se"Bože, vždyť je vás tu snad milion"chrlila na něj
"Neboj. Já tě nedám"mrknul na ní svůdně. Brian byl skutečně jediný, kdo jí dokázal uklidnit a byla mu za to nesmírně vděčná.
"Tak jo. Věřím ti"usmála se na něj
"To jsem rád"řekl a políbil ji na tvář
"Ale stejně nemám v čem jít"řekl zoufale
"Ale máš. Na křesle jsou šaty. Doufám, že se ti budou líbit"usmál se znovu
Zděšeně vlítla do pokoje a vážně. Byly tam. Přecházel z nich zrak. Bylo to neuvěřitelné. To křeslo je snad kouzelné nebo co. Vrhla se ke krásným šatům jako šelma na svou kořist. Byly nádherné rudě červené bez ramínek. Vnitřek byl vyplněný červeným sametem. Na veliké, objemné sukni se od boku rozbíhaly dlouhé pruhy černých lesklých květovaných vzorů. Rychle si je oblékla a pak zběsile vyháněla Briana z koupelny. Chudák se nestačil ani pokochat tou krásou. V koupelně si natřela rty rudou rtěnkou a namalovala si oči černou barvou, aby jí to ladilo k šatům. Vlasy si vyčesala nahoru do nějakého složitého nádherného účesu a vepředu si nechala volně spuštěné dva prameny kaštanově hnědých vlasů. Naposledy si dala do uší náušnice ve tvaru slzy a pak stříbrný náhrdelník se stejným přívěškem. Konečně, když byla spokojená se svým vzhledem, vyšla z koupelny. Brian zůstal stát s pusou dokořán a nebyl schopný mluvit. Karina vypadala opravdu čarovně. Nic mu nepřipadalo snad krásnější, než právě teď ona. Mimochodem už na sobě měl kvádro. Zkrátka moc mu to slušelo.
"Na co tak koukáš"řekla a nervózně se chytila za krk

"Nic. To jen, že jsi tak krásná"vzpamatoval se konečně
"Haha. Opravdu moc vtipný"řekla mu ironicky
"Ne, opravdu ti to moc sluší"přesvědčoval jí
"Fakt?? Necítím se moc svá"řekla mu se strachem v hlase
"Neboj se, nikdo ti neublíží"chlácholil ji"Já to nedovolím"řekl rozhodně
"Miluju tě"řekla a objala ho
"Já tebe taky. Vždyť to víš"objímal jí
"Tak půjdeme ne. Přece se nedám zastrašit pár lidmi"nahodila sebevědomě
"Prosím madam"otevřel jí jako pravý gentleman dveře
"Děkuji vám"odpověděla mu s překrásným úsměvem, prošla dveřmi a počkala, až zavře. Slušně jí nabídl rámě a vydali se do velké haly, kde se měl ples podle všeho konat. Procházeli spletitými chodbami. Bylo to tam jako v labyrintu. Karina se tam už ale obratně pohybovala a věděla, kde je jaká místnost, díky fotogenické paměti. Díky bohu za ní.
"Půjdu rychle napřed všem oznámit tvůj příchod"řekl, spěšně jí políbil a běžel do haly
"Ach jo. Tohle asi nepřežiju"povzdychla si. Opět pozvedla objemnou sukni svých šatů a vydala se pomalu za Brianem. Zanedlouho jí oslnilo velké světlo z jedné širší chodby. Určitě už je skoro tam. Na chvíli se zastavila za rohem, kde se zhluboka nadechla a pak zase vydechl.
"Jo. To zvládnu"řekla sebevědomě. Udělala pár kroků vpřed a už stála u schodů, pěkně ve středu, aby jí samozřejmě viděli. Všichni se utišili, když jí uviděli a ohromeně na ní zírali asi tím způsobem "Tohle je ta dcera velkého vůdce?? Je až nemožně krásná oproti ostatním"asi tak. Pomalu se rozešla a ladně se snášela po schodech jako rusalka. Když slezla z posledního schodu, oddechla si. Nezakopla, to je super ne. Mezi davem uviděla Warrena a Darka. Cítila se velmi sklíčeně, mít je oba v jedné místnosti. Warren na ní koukal prosebným a omluvným pohledem a Dark……………….asi zamilovaně. No super. Tohle asi nepřežije. Proč se nejde rovnou oběsit?? Začala hrát hudba a všechny páry se sladily dohromady a lehce pluly po parketu. Oba upíry ztratila z dohledu, ale pak na chvíli zahlédla Darka. Warrena už nenašla, až pak jí někdo poklepal na rameno a…………..
"Smím prosit"zeptal se Warren
"Jistě"odpověděla trochu suše
Oba zaujali taneční postoj a začali tancovat. Věděla, že si sní, nechce jen zatancovat. To jí bylo jasné hned od začátku. A měla pravdu.
"Prosím tě odpusť mi"škemral jako malý
"Warrene prosím tě nech toho"řekla rozhněvaně
"Byl to jenom malý omyl. Já to nechtěl"okecával to
"Malý omyl?? To snad nemyslíš vážně. Prostě pochop, že je konec"zuřila
"Ale……."snažil se jí něco vysvětlit, ale přerušila ho
"Mrzí mě to. Je konec. Bylo to pěkný, ale je konec"řekla mu vážně. Píseň skončila, dala mu pusu na tvář a odešla od něj. Definitivně. Ještě jí zbýval Dark. Ano, noc je ještě mladá, ale kolik času jí zabere ho přesvědčit……………ale o čem přesvědčit?? Je to zamotané co?? Vždyť ona ho snad ještě miluje. Bylo jí do pláče. Je to taková mrcha. Neměla by vůbec existovat. Jen lidem ubližuje. Ve Warrenově případě je to naopak. Jak to všechno vlastně bude?? Co ji čeká v budoucnosti, to ví jen hvězdy a……………..Sigme.
Autorka: Kikina
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 T-narniaonline =SB T-narniaonline =SB | Web | 5. března 2009 v 17:00 | Reagovat

x)) Dlaší moc pěkná kapitolka! ;D

2 Titi Titi | E-mail | Web | 5. března 2009 v 19:02 | Reagovat

jj pekný :D

3 Bary- SB Bary- SB | Web | 22. března 2009 v 13:44 | Reagovat

Supeeeer jdu číst dál. Poklona pro autorku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama