close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

10. kapitola – Dobrá a Černá magie

28. března 2009 v 19:17 | Aranel van de´Corvin |  Zapomenutý příběh
"Tak jo, jdeme na to"začal pomalu zrychlovat. Cítila jsem jak vzduch kolem mě najednou sviští neuvěřitelnou rychlostí. Rozmazaně jsem zahlédla les a jezero pod námi. Fakt jsme svištěli. Naklonila jsem se trochu dopředu, jak mi doporučil Arrow, abych nespadla. Zanedlouho se k nám přidali i William s Greeny. Vyzkoušeli jsme dohromady pár spirál a náletů. Úplně jsme se s Arrowem sladili a stal se z nás dobrý tým. Bylo to super dělat věci, co mě baví, s lidmi a zvířaty, které mám ráda, i když je ještě moc neznám. Jedno jsem ale věděla. Budou z nás dobří přátelé nadosmrti.
"Williame, měli bychom zaletět za tátou a oznámit mu tu velkou novinu, co říkáš"mrkla jsem na něj
"Jo, to bychom měli, ale nevím, jestli mezitím něco zlého nepodnikl. Vím, jak je do draků blázen"řekl s obavami
"Sam, to není dobrý nápad mě ukazovat tvému otci. Měl jsem určitý důvod, abys ho nezavedla do Dračí jeskyně"řekl Arrow
"Myslíš ten temný tunel, na který jsem narazila na rozcestí??"zeptala jsem se
"Jo přesně ten. Víš, co se tam skrývá??"zeptal se mě vážně
"Ne, ale mám určité podezření. Řekni mi o tom něco"poprosila jsem ho
"Skrývá se tam armáda pro mágy s černou magií. Některým drakům se zalíbila hrozivá moc mágů, která se používala ve vlastní prospěch"začal mluvit
"To ale není správné"řekla jsem naštvaně
"Ano, to není a proto jsme je vyhostili do té vedlejší temné jeskyně"řekl rozezleně
"A ty si myslíš, že můj otec by ty draky mohl probudit??"zeptala jsem se zděšením
"To vím jistě, protože jsem částečně propojený s rudým drakem, ať chci nebo ne"řekl
"Takže slyší tvé myšlenky??"napadlo mě
"Jen v jeskyni, tady venku mě neslyší, ale ví, že jsem se vylíhl a dospěl"řekl
"A jak je možné, že jsi tak rychle vyrostl"podivila jsem se

"To záleží na tom, jak jsou psychicky vyspělí naši páni. Třeba ty jsi na úrovni dospělého"oznámil mi
"No to těžko. Vždyť mi je teprve 16 let"řekla jsem absurdně
"Ale jsi na úrovni dospělého, tak se s tím smiř"zpomalil let
"Nevím, jestli je dobře, že o mě víš všechno"zapochybovala jsem
"Stejně bych se to jednou dozvěděl tak jako tak. Nemělas na výběr"řekl
"Jaké to vlastně je být drakem"zeptala jsem se zvědavě
"No není to žádná sláva. Jsme mnohem, víc vnímavější na určité věci, než vy lidé. Také jsme na vás závislí, co se týče života. Cítíme všechno, co naši páni. Hněv. Lásku. Bolet psychickou i fyzickou. Strach. Zkrátka všechno, co momentálně prožíváte. Jsem část tebe"řekl trochu zkroušeně
"Tak to vlastně máte mnohem horší než my. Vaše životy jsou závislé na našich"pronesla jsem zamyšleně
"Ano, je to tak"odpověděl popravdě
"A jak to teda bude s mým životem teď"zeptala jsem se
"Máš dvě možnosti. Buď zůstaneš s námi, jako s mágy a draky, nebo se vrátíš do každodenního života a budeš nám pravidelné chodit pomáhat. Tak si vyber"zeptal se
"Asi zvolím tu druhou možnost. Už v zachování našeho tajemství. Otec by mohl mít určité podezření, kdyby mě doma nepotkal, a matku tam nemůžu nechat jen tak. Má pro mě velký význam"rozhodla jsem se
"To chápu, vím jaké to je ztratit blízkého"svěsil smutně hlavu
"Mohl bys mě teď zavést domů. Otec se má zítra vrátit a ráda bych pomohla matce s prací, aby na to nebyla sama"poprosila jsem ho
"Jasně a můžu ti taky pomoct"nabídl se
"To bys fakt udělal"podivila jsem se
"No jistě"ujistil mě
"Tak hurá domů"zvolala jsem
"Williame, jedeme domů"oznámila jsem vesele
"A co tvůj otec"zeptal se s nadměrným zájmem
"Dojdi za ním a sděl mu, že jsem se vrátila domů………..a že jsem s draky neuspěla. Za žádnou cenu tě nesmí zahlédnout s Greeny jasný"volala jsem na Willa
"Jo jasný"řekl a odpojil se ode mě a zmizel v hlubokém lese
"A my letíme domů"oznámila jsem
"Jak si přeješ"řekl prostě
"A ještě něco Arrowe"řekla jsem mu
"Cokoliv"vychrlil nadšeně
"Nechci, aby s mě bral jako svého pána, ale jako normálního kamaráda"řekla jsem
"Pokusím se"otočil na mě hlavu a mírně se pousmál
"No hlavně, že se pokusíš"úsměv jsem mu oplatila
Letěli jsme dál a dál. Najednou se pod námi rýsovala známá krajina. Zase doma………
→Autorka> Kikina
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 Bary-SBčko Bary-SBčko | Web | 4. srpna 2009 v 0:22 | Reagovat

Nádherná povídka...četla jsem jí bez dechu.....ani komenty jsem nepsala :-D

2 Armen Armen | 20. listopadu 2011 v 7:16 | Reagovat

Dezký to bylo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama