close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

14. kapitola

21. března 2009 v 9:13 | Aranel van de´Corvin |  Můj upíří příběh
Tak a je to tady. První den ve škole. Karina se zhluboka nadechla a otevřela své stříbrné dveře do zahrady, kde měl být sraz prvního ročníku upířích studentů. Bylo osm hodin. To znamenalo, že má ještě hodinu. Vyšla na prázdnou zahradu a na trávu si rozložila plášť, na který si pomalu lehla. Byl začátek listopadu. Bylo až moc velké horko na své podzimní období. Pomalu zavřela oči a slunila se v ranním slunci. Mohlo to trvat tak půl hodiny a pak jí někdo zastínil a něžně políbil. Nepochybovala o tom, že je to Dark. Pomalu otevřela oči a byl tam. Zdál se jí den ode dne hezčí. Každé ráno se do něj znovu a znovu zamilovala. Nemohla to vydržet a tak se ho zeptala, jestli to tak taky cítí.
"Z tebe se mi vždycky srdce rozskočí radostí"řekl a políbil ji na čelo
"Díky"objala ho
Pak se na louce objevila Kristýna. Určitě se jí musí zeptat, jak to dopadlo tu noc s Brianem.
"Omluv mě prosím"políbila Darka na rty a vydala se za Kristýnou
"Ahoj"pozdravila ji Karina
"No ahoj"řekla vesele Kristýna
"Tak, jak to všechno dopadlo"zeptala se
"No, ze začátku byl z toho dopisu dost zmatený a nevěděl, co má dělat. No a pak na mě chvíli koukal."povídala
"A co dál"netrpělivě vyčkávala
"No a pak jsem odešla ven stříbrnými dveřmi. Šel za mnou. Společně jsme se posadili na schod a sledovali západ slunce. Pak jsem mu řekla, že ho miluju už od začátku"pousmála se
"No tak nenapínej"střásla s ní
"No a pak mě políbil a řekl, že jsi měla pravdu a pak se omluvil"řekla
"No a jak to teda máte"zeptala se nedočkavě
"No já jsem ho políbila nazpátek, ale dlouze a pak řekla, že není co odpouštět. Na to mi pak řekl, jestli s ním nechci chodit"vychrlil ze sebe bez dechu
"Předpokládám, že jsi to přijala s úsměvem na tváři"řekla Karina
"Jo. A co ty?? Jak to dopadlo??"ptala se zvědavě
"No, co myslíš"mrkla na ni karina
"Takže vám to vyšlo??"vypískla"No to mě podržte. Náš místní Casanova se usadil. No ty vole, hej promiň, ale tohle je moc"opřela se o ni Kristýna
"No, doufám, že to tak zůstane"obrátila se na Darka a usmála se
Hej lidi!!!!!!!!!!!"volala k nám Fate"Vyhlašuji stav nouze. Všichni, zdůrazňuji, všichni, co jsou zde a jsou schopni boje, se ihned dostaví na dvůr. Rozuměli jste mi VŠICHNI jasně"zeptala se
Jen jsme kývli a rychlým tempem se vydali na dvůr. Karina stačila zadržet Fate a zeptat se, co se děje.
"Včera, když jste si všichni poklidně spinkali v postýlkách, jsme si vybrali pár upírů, aby vyhnali Scarovy vetřelce, co se předevčírem objevili na našem území"oznámila chladně"Byla to past. Chytili 4 upíry ze sedmi. Mezi nimi je Ester, Alexandra, Warren a………..Brian"vzdychla"Naše nejlepší elity jsou pryč"řekla skoro na dně
"Ne. Máte ještě mě, Alexandra, Alexeje a Darka"povzbudila ji
"Jste schopni se na tu misi vydat s nasazením vlastního života"zeptala se vážně
"Udělám cokoliv, abych ochránila můj domov. Sice to tu moc neznám, ale je to prozatím moje jediné útočiště"podržela Fate za ruku
"Moje taky. Proto bych chtěla vést tuhle akci"řekla odhodlaně
"Ale nejprve by ses měla zeptat jmenovaných lidí, jestli do toho půjdou, ale myslím, že půjdou bez váhání"řekla"Alexandr je bratr Alex, Alexej je její přítel no a Ester………..je dcerou Sigme……………………a moje kamarádka"řekla konečně
"Rozumím ti. Máš strach, ale to my všichni taky. Nejsi v tom sama"řekla
"Takový povzbuzení by spíš víc pomohlo mým uneseným přátelům než mě"přidala na tempu
Zanedlouho se dohrabala na dvůr. Byl doslova přeplněný. A protože se Karina neobtěžovala prolézt celý hrad, rozhodla se, že když už si takhle skáče po střechách, skočí si taky na dvůr. Byla už dosti naštvaná a tak, když se ladně pohybovala ve vzduchu s rudou energií, vypadala jako skutečný Fénix. Jedním ladným skokem přistála na přeplněném dvoře. Všichni stanuli úžasem nad její mocí a krásou. Stal se z ní skutečný Fénix. Moudrý. Soucitný. Rozhodný. Bojovný. Přátelský. Plný naděje. Šlechetný.
"Tak jsem tu"oznámila a bojovně se usmála
"Karino, ty přece nemůžeš jít na tu misi"řekla matka s otcem najednou
"Jistěže můžu"řekla
"Prosím tě, nemel tu blbosti a nech nás v klidu pracovat"řekl táta. Asi byl dost vytočný
"Blbosti?? Tobě přijde únos mých přátel normální?? A přijde ti blbost, že je chci pomoct zachránit??"zvyšovala hlas
"Já tě tam nepustím"odporoval
"Pane??"zeptala se Fate
"Ano, Fate"uklidnil se
"Mám složený tým, ale chtěla bych vás požádat, abyste mi dovolil vzít na misi Karinu"řekla
"Vy jste se snad všichni zláznili"řval
"Moji lidé, no spíše tým si ji vyžádal. Tomu nemůžete zabránit. Všichni tady víme, že je Karina schopna boje mnohem líp, než my všichni dohromady. S ní máme velké šance, že získáme naše lidi zpátky živé"naléhala
"NE!!!!!"ječel"Už jsem řekl"pronesl chladně
"Tati, nedělej to ještě složitější. Sám víš, že jsem schopná se odsud dostat bez problému. Jen chci tvé požehnání"prosila Karina
"Já……….nechci tě znovu ztratit"skoro brečel
"Vrátím se zdravá a živá"řekla"Tati prosím"prosila ho
"Tak jo. Běž"řekl
"Ježíš díky moc"objala ho
"Tak jdeme děcka"řekla tvrdě Fate
"Kolik nás je"zeptala se Karina
"Momentálně 6"řekla
"Kdo se přidal"zeptala se zvědavě
"Kristýna. Je dost rozzuřená"řekla
"Já ji uklidním"řekla Karina
"Myslíš, že ještě žijou"zeptala se Kristýna
"To nevím. Musíme věřit"řekla. Jejich skupina vyběhla z hradu ocelovou bránou a zmizeli během pár vteřin v temném lese. Tady jejich mise začala. Ale co když jsou pozdě?? Nezbývá jim nic jiného, než doufat ve své schopnosti a v to, že jejich milovaní přátelé stále žijí.
→Autorka: Kikina
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama