close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2. kapitola- Nečekaná návštěva

8. března 2009 v 17:34 | Aranel van de´Corvin |  Zapomenutý příběh
Po obědě jsem mazala zase do stáje. Co tam?? No přece nakrmit zvířata. Můj milovaný otec totiž přijel z práce, správně řečeno z trhu a hned byl zkontrolovat krmelce. Byly prázdné, protože máme nenasytná zvířata. Jen můj Black spolehlivě šetřil. Vysvětlila jsem mu, že jsem jim sypala plnou mísu už odpoledne. To ho ovšem nezajímalo. Naše zvířata musí být vypasená, aby na nich zůstalo nějaké maso. Já si myslím, že je na nich jen špek, ale to je přeci jedno. A hlavně, kdybych to řekla před tátou nahlas tak dostanu nářez, takže jsem si zahrála na poslušnou dceru a OPĚT jsem šla nakrmit všechnu zvěř, co si naši vypěstovali. K tomu mi ještě sdělil, že mám, vydrhnou všechna koryta, než jim nasypu. Spolehlivě jsem věděla, že si zase sedřu ruce a tak než jsem se pustila do bolestivé práce, namazala jsem si a obvázala ruce, abych si tam nezavedla infekci. Byla to hnusná práce. Hlavně, když jsem čistila koryto prasatům. Nejradši bych nakopala papínkovi prdel, dementovi jednomu. Ty debilní koryta jsem čistila od 4 hodin do 9 do večera, protože si mě táta přišel zkontrolovat a prý to nebylo pořádně vyčištěný, takže jsem je všechny musela vymývat znovu. Konečně, když došlo na sypání potravy, ulevilo se mi. Už to mám skoro za sebou. Hrůzou mi spadl kýbl z ruky, když jsem zahlédla nějakou osobu v černé kápi, jak hladím MÉHO koně. Stoprocentně mě slyšel a tak se rychle otočil. Poznala jsem v něm muže, kterého jsem ráno viděla na té mýtině.
"Co tady děláte"přistupovala jsem blíž i když jsem se děsně moc bála
Muž neodpovídal.
"Měl bys radši jít. Tady nemáš co dělat"vyhrožovala jsem mu, když jsem byla jen 2 metry od něj
Muž za spod pláště vytáhl šíp s lukem. Lekla jsem se a doběhla na protější stěnu, kde ležel můj opotřebovaný luk s novými šípy. Opět jsem se otočila, ale to už na mě mířil. Proboha, co chtěl?? Zabít mě?? Vždyť jsem nic neprovedla. Myslela jsem, nebo spíš doufala, že nevystřelí, ale to udělal. Prvním zásahem mi připíchnul sukni ke zdi. Vůbec jsem se nemohla vytrhnout, ale v záchvatu strachu jsem si nakonec rozervala svojí oblíbenou sukni.
"Tak tohle ti nedaruju. Tu sukni jsem měla ráda"zavrčela jsem, pohlédla na svou sukni, která mi odkrývala celou nohu i se stehnem a vystřeli na neznámého. Rychle uhnul a tak se můj šíp zapíchl do jednoho z mnoha dřevěných sloupů. Byl sakra dobrý, ale jak ho odsud vyženu. Běžela jsem tedy hlouběji do stáje.
"Tak řekneš mi do háje, co chceš"křičela jsem, když jsem byla ve slepé uličce. Bezmocně jsem se opřela o stěnu a sjela jsem po ní až na zem. Byla jsem vyčerpaná. Neměla jsem sílu mířit na nepřítele. Unaveně jsem pustila šíp i s lukem na zem. Pohlédla jsem zoufale na muže, který napínal tětivu luku a byl připraven střílet. Pak mi ale svitlo. Co když je to jenom nějaká hra. Jasně. Určitě to tak bude. Ze zoufalého pohledu se mi udělal pobavený úsměv. Pomalu jsem se zvedla a hleděla na muže.
"Vyhrál jsi"řekla jsem
Muž stál stále ve stejné poloze. Že bych se spletla?? To bych v tom případě byla v háji. Po chvíli však muž napnutou tětivu uvolnil a luk s šípem sklopil k zemi. Nahlas jsem vydechla. Byla to úleva, ani netušíte, jaká. Je to celkem nepříjemné, když vám někdo míří do obličeje zbraní a vy se nemůžete bránit. Nemohla jsem si pomoct, ale na reflex jsem pískla. Z daleka se ozval dusot koňských kopyt. Zanedlouho se do dlouhé chodby vřítil můj milovaný Black. Jaká to úleva. Moje záchrana přijela, spíš přiběhla. Chytla jsem se ho za vlnitou hebkou hřívu a kráčela jsem s ním zpátky do jeho stání skoro v polospánku. Nešikovně jsem sesbírala oves, kterou jsem vysypala a donesla jí Blackovi. Ten se spokojeně nažral a já mu zabořila hlavou do jeho hřívy. Po pár minutách mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se a viděla zase muže v černém plášti. Podával mi luk s pouzdrem na šípy.
"Jsi fakt dobrá"řekl tajemně muž
"Dík"opatrně jsem si vzala od něj svoje věci"ty taky"pousmála jsem se
Díval se mi do očí. Přes kápi jsem mu neviděla, ale byla jsem o tom přesvědčená. Nakonec jsem se musela vzchopit a vyprovodit ho.
"Musím pozavírat stáje, takže jestli tu nechceš nocovat tak bys měl jít"sdělila jsem mu upřímně
"Pomůžu ti"nabídl se
"Tak jo"souhlasila jsem
Rozdělili jsme se, abychom to stihli. Náš statek byl opravdu velký. Já pozavírala celou pravou stranu a"neznámý"pozavíral levou stranu. Nakonec jsme se sešli u posledního otevřeného vchodu.
"Hotovo"zeptala jsem se
"Jo"opověděl
"Tak jdeme"vyzvala jsem ho a jako první vyšla ven s lukem a šípy v ruce. Muž zavřel poslední volný východ a pak se otočil na mě.
"Kam teď půjdeš"zeptala jsem se
"Ještě nevím"odpověděl po pravdě"Mám velký hlad, takže půjdu asi na lov"opřel se o svůj do loktu vysoký luk
"Sníš toho hodně"zeptala jsem se a pobaveně se usmála
"No, sním toho dost"opověděl a nahlas se pousmál
"Já znám dobrý místo na lov"sdělila jsem mu pohotově
"Je hodně daleko"optal se
"Ne, asi tak půl hodiny odsud vzdálené"odpověděla jsem
"To by nemuselo být špatné"řekl"Díky moc"řekl a šel k velké bráně
"Počkej, vždyť ani nevíš, jakým směrem máš jít"hulákala jsem
"Taky pravda"zastavil se
"Počkáš tu minutku"zeptala jsem se
"Jo ale pospěš nebo chcípnu hlady"volal za mnou. Spěšně jsem vlítla domu a hodinky ukazovaly 10 hodin večer. Všichni už spali, takže jsem se do pokoje dostala bez problému. Shodila jsem ze sebe roztrhanou sukni a začala se soukat do kožených kalhot. Ještě jsem si navlíkla košili, chrániče na ruce s vestou a potichu jsem se kradla ven. Povedlo se. Muž stál venku a čekal na mě. Neváhala jsem a popadla luk s šípy, co byly opřeny o stěnu a zase jsem osedlala svého věrného Blacka. Ze stáje jsem už vyjela na koňském hřbetě ale bez sedla. To zůstalo totiž na mém oblíbeném místě, když jsem se rozhodla obkouknout okolí
"Nasedej, pojedeme tryskem"sdělila jsem mu
"Jasně"vyhoupnul se za mnou"Nebudeš mít z toho průšvih"nějak se staral
"Jako že jsem zdrhla asi už po stý. Ne o to se fakt nestarej"řekla jsem bezstarostně"Radši se mě pořádně drž, abys neslítnul"otočila jsem se na něj přes rameno
"Jo"řekl a obtočil se svýma rukama kolem mého štíhlého pasu
"Jedem Backu"řekla jsem koni a ten se hned rozcválal

O půl hodiny později

Skoro jsem usnula, než jsme tam dojeli. Lesní vzduch byl krásně čistý a tak jsme ho všichni společně nasávali. Byla to krásná chvíle. Moje melírované vlasy, dlouhé pod lopatky mi v té rychlosti vlály. Popadla mě neznámá euforie. Přestala jsem se zběsile držet rukama Blackových otěží a rozpažila jsem ruce. Už vím, jak se asi cítí ptáci. Bylo to něco neuvěřitelného takhle se odvázat. Ta volnost byla nádherná. Muž za mnou se nahlas smál. Nevěděla jsem proč, ale pak mi došlo, že se taky nahlas směju. Byla jsem šťastná. Poprvé za život. Black zpomalil do klusu. To znamenalo, že jsme skoro na místě…………….

Autorka: Kikina
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Ivon - tvoje Sbééénko, co te loovuje :) Ivon - tvoje Sbééénko, co te loovuje :) | Web | 8. března 2009 v 18:28 | Reagovat

ahojík, omlouvám se, že jsem tu teď nebyla, ae jsem nemocná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama