
Zveřejňuji další díl, ať se líbí!
Otočila se, ale v lese nebylo ani živáčka. Malý brácha stál s lukem, přivřeným okem a nemilosrdně mířil přímo na ní. Zvedla ruce. "Vzdávám se ti, peníze nemám!" Řekla mu smutným hlasem. Jeho otázka byla ale jiná: "Běžel tudy zloděj!" Kývla a ukázala raději směrem k autu než na les. Okamžitě zmizel mezi malými smrčky. Oddychla si, protože jeho cesta nevedla do lesa.
Stmívalo se. Potok příjemně hučel. Vyběhla schody se slovy, že nemá hlad a k večeři si sama něco sní….V pokoji za sebou zavřela dveře a šla opatrně k oknu. Okno otevřela. Bylo ticho. U chaty vzdálené asi sto metrů bylo pár lidí, ale velký hluk nenadělali. Posadila se na kraj, vzala deník a začala zapisovat dnešní den. Popisovala dokonale každou vteřinu strávenou v lese. Psala dlouhou dobu. Bolely ji zády, protože seděla křivě. Začala se vrtět a baterka, kterou měla v ruce ji spadla dolů. Odhodila deník a shlédla dolů. Ležela v trávě a ještě svítila. Při pohledu na les ji běhal mráz po zádech. "Co když tam půjdu a něco na mě vyběhne? Co když mě to unese¨a co pak?" Běhaly ji hlavou otázky, ale nakonec se rozhodla.
Vešla do obývacího pokoje, kde praskal krb. Mamka četla knížku, tatík sledoval na velké televizi sport a malý brácha si hrál s vojáčky. " Kam jdeš?" Zeptala se mamka. "Ven, spadla mi baterka z okna, t-t-tak si pro ni jdu." Nevěděla proč, ale nemohla ze sebe tu větu vykoktat. Matinka kývla a znovu se hluboce ponořila do čtení. Jane pokrčila rameny a otevřela dveře.
"Hm…tma jak v pytli!" Povzdechla si. "Při případ nouze si vezmu luk a šíp. Je to sice vadný, ale pro pomoc by to stačilo! Vypadám jako největší blázen!" Zamyslela se. Vklouzla do tenisek. Pomalu se vydala na cestu. Tráva byla vlhká a tenisky klouzaly. Natáhla tětivu a zamířila před sebe: "Teď kdyby mě někdo viděl…vypadám jako největší trapčící trapka v okolí!" Hrot šípu byl ostrý a na poranění by stačil. Byl to jediný šíp, který tatík držel od svého syna dál, protože by se mohl zranit…
Šla podél chaty. Už byla skoro u baterky. Ležela v trávě a svítila tenounkým světlem. Za zády ji zašustilo křoví. Mrštným pohybem se otočila a zamířila na křoví. V hlavě ji proběhla myšlenka, že v životě nestřílela z luku, tak proč si hraje na hrdinku. Zamířila a přivřela oko. Věděla, že vystřelí.
Stála jako solný sloup. S očima na vrh hlavy. Nevěděla, jestli má vystřelit, popadnout baterku a utíkat nebo vzít baterku a pak teprve vystřelit. První varianta se jí líbila víc, a tak to provedla v rychlosti blesku. Střelila do tmavého křoví. Zvuk byl jako když se trefila do dřevěného prkna. Popadla baterku, která měla na mále a nohy ji nesly zpět do chaty. Jenže tráva plná rosy ji znepříjemnila cestu..

