
Zatáčka, kterou chtěla vybrat se ji vymstila. Boty podklouzly a ona v tu ránu ležela na studené zemi. Baterku pevně držela v ruce, ale luk ji vyklouzl. Kouskem oka poohlédla na keř. Pořád se tam něco hýbalo. Rychle vstala, popadla luk a zmizela za dveřmi velké chaty. Otočila klíčem a udýchaně se skácela k zemi.
Po chvilce horlivého přemýšlení co se to stalo vstala a šla do svého pokoje.
Byla tam tma. Na stole hořela svíčka a vítr si pohrával se závěsy. Nebesa nad postelí se pohupovaly v něžném vánku. Pokoj byl tichý a zvláštní stíny ho zaplňovaly až po samý okraj. Zabalila se do deky a posadila se do křesla. V chatě byl naprostý klid. Zavřela oči….
V noci ji probudil zvuk linoucí se z lesa. Svíčka už uhasla, protože okno bylo stále otevřené. Přistoupila blíže k oknu, aby se podívala, co se to tam děje. Prostřela si oči a zaostřila zrak na malé světlo v lese. Byla to hudba co slyšela. Nádherná a strašně povědomá hudba. Zaposlouchala se. S jejími vlasy si pohrával vítr. "Lucinčina ukolébavka!" Špitla si pro sebe a oči otevřela. Padla rána. Melodie a skotačící tvorové utichli. Polilo ji horko, ale zároveň cítila mráz běžící po zádech. Nemohla se ale odtrhnout od pohledu na světlo. Zazvonil mobil. Podívala se…kamarádka volala z diskotéky. "Prosím?" "No čaau," ozvalo se ze sluchátka. "Promiň, ale proč voláš tak pozdě?" "Snad ještě nespíš?! Paříme, je to tu super, škoda že tu nejsi." "Moc dobře víš, že mě to nebaví. Jdi se bavit!" Řekla Jane poměrně smutným hlasem a položila to. "Asi jsem ji nadobro ztratila." Pomyslela si, zavřela okno a s myšlenkami na její dobrou kamarádku ulehla do postele. Nepřemýšlela nad fantastickým světem, ale myslela na reálný život, který jí čeká až se vrátí zpět mezi lidi. Dlouho netrvalo a dívka usnula…

