Ponořila jsem se do hlubokého spánku a postupně se ztrácela v nekonečné tmě. Snila jsem nebo to bylo doopravdy?? To fakt netuším. Evidentně jsem už dost praštěná, když nerozeznám sen od reality. To mi bylo sice celkem jedno, ale ta tma byla nesnesitelná. Rozhodla jsem se udělat krok vpřed. Myslela jsem si, že je tam nic ale pevně jsem stála na zemi. Tak jsem se rozběhla. Nevěděla jsem, kam běžím a vlastně ani proč běžím. Někoho jsem hledala. Někoho, koho neznám?? To je celkem ujetý hledat někoho, koho jste v životě neviděli. Vyrušil mě daleký hlas volající mé jméno.
"Sam"volal ten mužský hlas
Najednou se temnota proměnila v mýtinu, na které jsme s Williamem lovili.
"Sam"zašeptal někdo za mnou. Lekla jsem se a rychle se otočila. Stál tam muž v černém plášti, v podobném tomu, co měl Will. Určitě patřil do toho loveckého klanu.
"Kdo jsi"zeptala jsem se opatrně
"Už jsem ani nedoufal, že tě někdy uvidím"zpustil muž
"Vy mě znáte"vyhrkla jsem ze sebe udiveně
"Nejen to"řekl tajemně"jsem tvůj stvůrce"povídal mi. Stvůrce?? Copak jsem nějaké monstrum??
"Stvůrce"zeptala jsem se nechápavě
"Tvůj otec"odpověděl mi stručně
Doslova se mi zastavilo srdce. Moje matka byla nevěrná mému otci?? To není možné. Začala jsem bulit, jako malá. To není pravda!! To není možné!! Prostě ne!!
"TO JE LEŽ!!"křičela jsem"MOJE MATKA BY NIKDY NEBYLA MÉMU OTCI NEVĚRNÁ!!! TOMU NEVĚŘÍM!! PROSTĚ NE!!"to byl ale proslov
"Tobě nikdy nebylo divný, že máš zvláštní vlasy"zeptal se"a že se v ničem svému otci nepodobáš"pokračoval
"No………."nejistě jsem si nahmátla pramen vlasů a pohlédla na něj. Lesknul se a třpytil na letním slunci jako sníh.
"Můj otec"pronesla jsem nepřítomně
"Ano. Tvůj otec a také mág"řekl klidně
"Mág?? Takže já jsem……….."nedořekla jsem větu
"Kouzelnice, ano"dořekl za mě
"To je k nevíře"odpověděla jsem zaskočeně
"Zvykneš, ale promiň. Už musím jít. Ještě se snad potkáme"řekl a pak mě pohltila zase temnota a já na něj volala:
"Vrať se. Prosím"chmatala jsem po něm ve tmě"Ne"volala jsem
Zanedlouho mě pro změnu pohltilo bílé oslnivé světlo. Probudila jsem s řevem.
"NE!!"křikla jsem pohotově a stála jsem na nohou
"Sam, klid. Nechtěl jsem tě rozrušit. Hrozně jsi křičela a já se o tebe bál"vysvětloval mi a něžně mě pokládal na zem. Skoro svítalo. Moc jsem toho nenaspala, ale cítila jsem se svěží.
"Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit"hleděla jsem mu do očí
Mlčel. Jen na mě hleděl zase tak čarovně……….. Že by to byl taky mág. O tom se můžu jen dohadovat. Každopádně se mi moc líbí………… Co to zase melu!! Musím domu, než naši zjistí, že tam nejsem. Rychle jsem vstala a běžela k lesu. Po cestě jsem ohlušně pískla na svého koně, aby za mnou přiběhl. Chvíli jsem vyčkávala a pak za mnou přiběhl. Pohladila jsem ho po lesklé šíji a vyhoupla se na něj.
"Kam jedeš"zeptal se někdo za mnou
Lekla jsem se, protože za mnou seděl William.
"Jak si to………."nedořekl jsem větu
"Kam jedeš"nevšímal si mě
"No jo. Mágové"pronesla jsem
"Cože"zděsil se
"Neboj, nikomu nic neřeknu"mrkla jsem na něj, aby se zklidnil
"Jaks to uhádla"zeptal se nevěřícně
"Můj otec"řekla jsem"Hrozně rád navštěvuje mé sny"pokračovala jsem
"Aha"řekl jen tak
"Jedu domu. Chceš někde po cestě vysadit"zeptala jsem se ho
"Uvidíme"řekl a tajemně se na mě usmál
"Fajn"odpověděla jsem čile. Pobídla jsem Blacka a ten hned cválal. Po chvíli jsme se roztryskali a svištěli hustým lesem. Vzduch se začínal oteplovat. Pravděpodobně bude dneska velké vedro. Snažila jsem se trochu odreagovat, tak jsem volně spustila ruce podél těla a rytmicky se houpala na hřbetě mého koně. Měla jsem velký hlad. Jako na zavolanou se přede mnou rýsovala jabloň posetá rudými jablky. Pořádně jsem se soustředila, v pravý okamžik jsem zdvihla ruce a rychle utrhla dva kulaté plody.
"Máš hlad"otočila jsem se na Willa
"Jo dík"s úsměvem přijal utržené jablko
Za půl hodiny
Po cestě jsme se s Williamem nasnídali a čas jsme si krátili malým pošťuchováním. Bylo mi s ním dobře. Zapomněla jsem na všechny problémy, když byl v mé blízkosti. Cítila jsem se s ním volná a svá. Nic jsem nepředstírala. Úzkost se však dostavila, když jsme dorazili před vrata mého domova. S nechutí jsem si vzpomněla, co za práci a dřinu mě tam čeká. A taky bych měla promluvit s matkou (vy víte o čem).
"Tak, tady se budeme muset rozloučit"usmála jsem se smutně na Williama
"Mě se nechce"zabručel jako malý a pevně mě sevřel kolem pasu
"Budeš muset"povzdychla jsem si a opřela se o něj
"Já si pro tebe přijdu. Slibuju"zašeptal mi do ucha a políbil mě na tvář
"Budu se těšit"usmála jsem se na něj
Rychle sesedl a pozoroval mě, jak statečně vjíždím na prostorný dvůr. Věděla jsem, že nelže a moc jsem se těšila na ten den, kdy si pro mě příjde. Ale teď jsem stála před velkým úkolem. Zjistit pravdu o svém původu.
Autorka: Kikina

