close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5. kapitola – Vysvětlení

12. března 2009 v 15:17 | Aranel van de´Corvin |  Zapomenutý příběh
Statečně jsem vjížděla na velký dvůr, přestože jsem se hrozně bála. Abych si dodala odvahy, naposledy jsem pohlédla na Williama, který se schovával za stromem. Sesedla jsem z Blacka a šla zavřít vrata do dvora. Jakmile zaklapla závora na dveře, byla jsem v pasti. Valila jsem do stáje a radši se hned pustila do každodenní práce. Snažila jsem se nemyslet na ten sen, co jsem měla, ale nešlo to. Nepříjemně se mi vrýval do paměti. Co to mělo znamenat?? Copak se může sen stát skutečností?? Já už tomu nerozumím. Nejlépe udělám, když se na všechno půjdu zeptat mámy. Ale před tím bych měla dodělat tuhle sadistickou práci ve stáji.

Ve 2 hodiny odpoledne

Uf. Konečně jsem hotová. Bojácně jsem se plížila k domovním dveřím a nakonec jsem je otevřela. Doma vládlo hrobové ticho. Opatrně jsem vešla do kuchyně a moc se mi ulevilo. Mamka tiše stála u plotny a klohnila nějakou polévku.
"Ahoj"přistoupila jsem k ní a jednou rukou ji objala
Nic neříkala. Štvalo mě to. Takový trest jsem si nezasloužila. Neprovedla jsem nic neobvyklého a zvláštního. Také jsem si všimla, že tu nebyl otec. Obyčejně by tu už měl sedět.
"Kde je táta"zeptala jsem se
"Brzy ráno vyrazil do práce. Vrátí se až za 3 dny"promluvila konečně a donesla mi na stůl talíř s polévkou
"Mami"začala jsem opatrně
"Ano"zeptala se a sedla si naproti mně přes stůl
"Měla jsem sen"pokračovala jsem. Matka zpozorněla
"Ano"opakovala plná napětí
"Není náhodou něco, co bys mi chtěla říct o mém původu"vychrlila jsem na ní a dala si první lžičku polévky do úst
Značně se zamračila a s brekem na krajíčku pronesla:
"Slíbil mi, že to nechá na mě"zaskučela zoufale
"Takže je to pravda?? Byla jsi mému otci nevěrná??"pronesla jsem klidně
"Ne tak docela"pokračovala"Tvého pravého otce jsem znala ještě dřív, než jsem poznala svého mými rodiči vybraného snoubence"pronesla
"A dál"vyzvala jsem jí
"Vyváděla jsem, když jsem se dozvěděla, že se budu vdávat za muže, kterého neznám a nemiluju. Svatba se měla konat hned další den. Jen na noc jsem zbrkle utekla z domova za tvým pravým tátou a vše mu vyklopila. Byl smutný. Moc smutný. V tu noc jsem se rozhodla, že mu dám to, co mohu dát jen jedinému muži. Svou nevinnost. A tak jsme tě započali"pokračovala"Bylo to dobře načasované, protože hned po svatbě jsem se milovala s tím mizerou. Takže když ses narodila, neměl nejmenší tušení, že nejsi jeho. A dodnes mu to nedošlo"znechuceně si odfrkla
"To je mi moc líto, mami"chytla jsem jí za ruku, kterou měla položenou na stole
"Už jsme měli naplánováno, kde budeme bydlet"rozbrečela se
Rychle jsem oběhla stůl a pevně ji objala.
"Moc mi ho připomínáš"bulila mi na rameni
"Jo, asi jo"nevěděla jsem, co mám říct
"A všechny naše společné sny nám zničila jedna osoba"vzpamatovala se trochu
"A to nikdo nevěděl, že už máš ženicha??"zeptala jsem se
"Věděli to všichni a právě proto mi sehnali někoho bohatšího"řekla
"Tak proč jsi neutekla??"zeptala jsem se se samozřejmostí
"Na to se sama sebe ptám dodnes"sklopila smutně hlavu"Byla jsem odjakživa takový rebel, jako ty. Nevím, proč jsem zůstala"zamyšleně zírala do dálky za oknem
"Hm"zabručela jsem taky zamyšleně
"Tys ho viděla??"probrala konečně sebe i mě z transu
"Jen ve snu. Bylo to trochu divný"přiznala jsem
"Taky bych ho chtěla ještě vidět"opět hleděla za okno na dvůr
"Táta teď odjel na 3 dny pryč ne??"zeptala jsem se s nadšením
"Hm"zabručela
"Tak za ním běž ne. Teď ti nikdo nebrání"vyzvala jsem ji
"Když já nevím"znejistěla
"Ale já vím"rychle jsem vstala"Pojď, pojedeme na tu mýtinu"popadla jsem ji za ruku a táhla do stáje
"Pro boha. Na koni jsem neseděla 16 let"zvolala"Sam, to nejde"řekla a chystala se k odchodu
"Ty už ho nikdy nechceš vidět"rýpla jsem do ní. Mamča se rychle zastavila a otočila se na mě
"Ty jsi hrozný vyděrač, víš to"zvolala s šibalským pohledem na mě
"Jo vím"odpověděla jsem a společně v doprovodu Blacka vyšli na dvůr
První jsem nasedla já a pak byla na řadě mamka. Myslela jsem, že jí to bude trvat celou věčnost. Sice měla stále atraktivní štíhlou postavu, ale vypadala, že neunese ani veliký koš s dřívím. Ehm no, musím uznat, že to nakonec zvládla na jedničku. Rychle a obratně se vyhoupla na hřbet mého koně bez jakékoliv pomoci. Fakt frajerka. Pevně se mě chytla kolem pasu a mohli jsme vyrazit.
"Můžeme"zeptala jsem se
"Hm………….. JEDEME!!!!"zakřičela hlasitě a v tu ránu začal Black zběsile tryskat. Ehm, musím podotknout, že jsem to nečekala a málem jsem spadla na zem.
"Už se těším"řekla pevně se mě držíc
"Já taky. Jsem hrozně ráda, když jsi šťastná"pronesla jsem uleveným povzdychem

O hodinu později

"Tak. A jsme tu"řekla jsem nadšeně
"Nemůžu tomu uvěřit"řekla a nevěřícně na mě hleděla
"A co"zeptala jsem se nevinně
"No to, že jsi mě přesvědčila o tom, abych sem jela"vysvětlila mi
"Aha"pronesla jsem
Chvíli jsme mlčky seděly a hleděly před sebe na dva páry luků s dvěma páry toulců na šípy.
"Chceš si zastřílet"vybídla mě z ničeho nic
Nevěřícně jsem na ní civěla jak sova a pak jsem její výzvu přijala. Slezly jsme tedy rychle z koně a běžely k vyznačeným čarám, co ležely pár daleko od terče.
"Troufneš si na černou čáru"zeptala se mě
"Že se ptáš, matko"to poslední slovo znělo trochu provokativně
"Tak se ukaž" vyzvala mě
"No problemo"popadla jsem černý vyřezávaný luk a vytáhla jeden šíp z toulce. Také jsem si všimla, že na luku je vyobrazeno několik napodobenin draků. Moc pěkné. Pořádně jsem se soustředila na terč, napnula tětivu luku a nakonec vystřelila. Strefila jsem střed. Jako vždy. Matka na mě užasle hleděla a pak popadla tmavě hnědý, též vyřezávaný luk s šípem a zaujala střelecký postoj. Až předpisový postoj. Zaměřila a…………………její šíp zajel těsně vedle toho mého.
"Ty jsi samý překvapení, mami"zvolala jsem s respektem
"No jo. To jsem"zazubila se
"Cassidy"zavolal něčí mužský hlas za námi z dálky (mimochodem, moje matka se jmenuje Cassidy a nevlastní otec Franc jestli jsem vám to neřekla)

→Autorka: Kikina
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Armen Armen | 20. listopadu 2011 v 6:27 | Reagovat

A je to tady :D Těším se na další apču :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama