close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

6. kapitola – Dvojité šťastné shledání

12. března 2009 v 15:18 | Aranel van de´Corvin |  Zapomenutý příběh

Mamka se rychle otočila a nebyla schopna slova. Byl to on. Můj pravý otec. Stál tam zahalený v plášti. Zase.
"Marco"vyřkla opatrně jeho jméno
"Ano"usmál se
Neuvěřitelnou rychlostí překonala vzdálenost mezi nimi a objala ho pevně s brekem. Se smutkem jsem pomyslela na Williama. Kdyby tu tak mohl být. No sotva jsem si to domyslela, někdo omotal ruce kolem mého pasu.
"Nečekal jsem tě tu tak brzo"zašeptal mi do ucha známý hlas
"To víš, jsem nedočkavá"zasmála jsem se
"Já taky"přiznal se
Otočila jsem se k němu a hleděla mu do těch jeho nádherných hnědo-zelených očí a pronesla:
"Chyběls mi každou minutu"položila jsem mu ruku na tvář
"Ty mě taky. Chtěl jsem si pro tebe přijít dnes večer, ale tys mě předběhla"usmál se a značně se ke mně nahnul. Chtěl mě políbit. Zavřela jsem oči a……………
"Sam"zavolala moje matka. Já jí fakticky zabiju…………… To slavnostně přísahám, hněvala jsem se v duchu
"Promiň"omluvně jsem se usmála a šla za mamkou. Cestou tam mě dohonil Will a tak jsme za nimi došli společně ruku v ruce

"Tak tohle je tvůj táta Marco, Sam"pronesla slavnostně mamka
"Ahoj Sam"pozdravil mě
"Ahoj……….."uvažovala jsem dlouho nad tím slovem, ale nakonec jsem ho vyřkla"Tati"
"Asi ti to přijde divné mi tak říkat, viď"zeptal se a sundal si kapuci
Měl sytě zelené oči oproti mně. Já měla zase sytě modré. Jinak mě zaujaly ty jeho vlasy. Měl je černé a v nich se mísily blonďaté a červené pruhy. Já to měla jinak. Já jsem měla blonďatou a v ní se mi mísily černé a červené pruhy. Měl až velmi štíhlou postavu (už vím, po kom to mám) se spoustou svalů.

"Je to neuvěřitelné stát proti svému protikladu"vyřkla jsem svou myšlenku nahlas
Všichni se nahlas zasmáli. Včetně mě. Nakonec mě můj"nový" táta objal. Opětovala jsem mu to. Na oko jsem zahlédla Williama, jak rudne závistí, tak jsem to rodinné shledání radši rychle ukončila.
"Tak. Nechceš trochu zasvětit do našeho života??"zeptal se mě tajemně
"No jasně"vyhrkla jsem rychle
"Tak to se budeme muset rozloučit"řekla máma
"Proč"zeptala jsem se pohotově
"Některé věci musí zůstat jen mezi mágy a kouzelníky"řekl táta
"Tak si vezmi Blacka. Bezpečně tě dopraví domu"objala jsem mámu a odcházela s mými společníky dál do temného lesa. Co mě tam asi čeká. Doufám, že mě tam někde nezabijí. Ježíš, na co to zase myslím. No ale stejně mě to trochu děsí. Ten les začíná být temnější a temnější. Hrubě jsem zakopávala o tlusté a skryté kořeny stromu, dokonce jsem málem vrazila do stromu. No jo to jsem já, takový větší střevo odjakživa.
"Za chvíli tam budeme"uklidňoval mě William pokaždé, kdy mě zachytil při pádu
"Jo, to jsi říkal už asi před hodinou"postěžovala jsem si
"No tak. Hlavně klid jo"držel mi dlaně na ramenou
"Hm"zabručela jsem a položila svou ruku na jeho tvář. Jeho dlaň spadla postupně podél mého těla a skončila pevně sevřená kolem mého pasu. Chystal se mě políbit a……………
"Asi jsme se trochu ztratili"zavolal na mě otec. Tak tohle je už trochu trapný ne
"Ach jo"sklopila jsem hlavu a poslušně se vydala za otcem
"Co se zase děje"zeptala jsem se otráveně
"Ztratili jsme se"pronesl klidně
"Aha. No tak to je pěkně blbý"sdělila jsem svůj názor nahlas
"Je mi to líto"řekl upřímně
"Mě taky"odtrhla jsem
"Měli bychom se utábořit a počkat přes noc, než se rozední"pronesl moudře poslední větu

→Autorka: Kikina
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Miss.*Gee*-Tvoje Sbééčko♥Které tě má Lawuje♥I když se eště moc neznáme♥ Miss.*Gee*-Tvoje Sbééčko♥Které tě má Lawuje♥I když se eště moc neznáme♥ | Web | 12. března 2009 v 16:30 | Reagovat

Pěknýý...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama