
Jane se polekala. Jak by mu mohla vyprávět o svém světě plné techniky a moderních věcí. Zamyslela se, když je Kaspian králem, tak ona se tu ocitla někdy po odchodu Pevensiových.
"Je to dlouhá historie." Odpověděla, protože Kaspian seděl s vyčítavým pohledem, proč nic neříká.
"Chci to vědět!" Odpověděl okamžitě. Zamračila se a otočila k němu hlavu. Byl tak krásný. S jeho jemnými hnědými vlasy si pohrával vítr a jeho oči zářily. Dívala se na něj jako na obrázek a v hlavě jí běhaly myšlenky, které si představovala doma. Je teď od něj pár centimetrů.
On se na ní taky díval pohledem, který věnoval jen Zuzce, než odešla.
Jane se nadechla a začala mu vyprávět, jak se chtěla dostat a nakonec se dostala sem do Narnie. Kaspian seděl opřený o stůl a pozorně poslouchal její příběh. Ptal se na spoustu otázek, až se začalo stmívat.
"Musím naše povídání ukončit a zvu tě na svůj hrad." Řekl Kaspian, vstal a podal Jane ruku.
"Děkuji ti!" Odpověděla něžným hlasem. Kaspian ji pobídl, ať si nasedne na koně. Jane poslechla a ona se vyhoupl za ní. Teď byla ještě těsněji než u stolu. Cítila jeho dech na scých zádech a otočila se. Byla už je pár milimetrů od jeho úst. "Nesmím!" Špitla si a otočila se zpět dopředu. On dal pokyn a jeli lesem na bývalý Mirazův hrad.
Cesta s ním byla krásná. Mluvili spolu a on jí ukazoval místa, které má moc rád. Ve tmě toho nebylo moc vidět, ale Jane se především soustředila na jeho hlas a gesta. Byl dokonalý. Pomalu se blížili k podhradí, kde byl klid. Vše bylo přesné jako ve filmu. Hrad byl přesný a cesta k němu také. Jane si užívala jedinečnou příležitost být zde.
"Vezmi si tento plášť." Nabídl jí Kaspian tmavý zákryt. Jane pochopila, že se tu nemůže promenádovat v kraťoučkých šatech. Postupovali tmavou chodbou do Velké sálu, kde čekala bohatá hostina. Král pobídl služku, aby připravila pokoj pro hosty a nějaké šaty. Služebná odvedla Jane do pokoje a Kaspian sám odešel do své komnaty, aby se omyl po těžkém dni a připravil k večeři.
"Zde je váš pokoj a šaty přinesu hned, omyjte se, král bude čekat ve Velkém sále s večeří." Řekla milá malá paní a odešla pro oblečení. Dívka se prošla po pokoji. Nádherná postel s velmi jemným povlečením stála pod oknem. Výhled byl do propasti, ale Jane to nevadilo. Viděla kus stromu a místo, kterým se Edmund, Zuzka, Lucka a Petr vrátili zpět domů. Jane se opláchla a čekala na služku, která přispěchala hned za chviličku. Dívka si oblékla nádherné oranžové korzetové šaty, navlékla si střevíce stejné barvy, narnijské náušnice a řetízek. Paní jí ještě učesala a vytvořila nádherný účes. Jane se jí uklonila a moc poděkovala. Služebná se uklonila a zavedla ji před Velký sál. "Teď už je to jen na vás krásná paní, myslím, že se královi moc líbíte!" Zašeptala služka s úsměvem a ztratila se v jižní chodbě. Jane vydechla. Šaty byly velmi pohodlné. Opřela ruce o dveře a zatlačila.

