close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

7. kapitola – Stará legenda

15. března 2009 v 18:52 | Aranel van de´Corvin |  Zapomenutý příběh

"Ztratili jsme se"pronesl klidně
"Aha. No tak to je pěkně blbý"sdělila jsem svůj názor nahlas
"Je mi to líto"řekl upřímně
"Mě taky"odtrhla jsem
"Měli bychom se utábořit a počkat přes noc, než se rozední"pronesl moudře poslední větu
"Fajn, já zatím půjdu připravit ohniště"pronesl rychle Will
"Tak já půjdu na dříví"odcházel můj otec někam do lesa
"A co já"zeptala jsem se
"Radši si někam sedni a počkej, až si všechno připravíme"ozval se chladně
"Hm, tak jo"odcházela jsem pryč
"Kam to jdeš"volal za mnou
"Někam, kde budu k užitku"zavrčela jsem
"Tak nechoď moc daleko"zasmál se
"Jasně"hlesla jsem a vydala jsem se se zpěvem do hlubokého nekonečného lesa
Už jsem se celkem přizpůsobila zdejšímu prostředí a tak jsem méně zakopávala, padala a narážela. Bylo super. Zase trochu dobrodružství. Jako obyčejně jsem byla nadpřirozeně zvědavá a vzdálila jsem až moc. Ani mě to nenapadlo. Po cestě se se mnou nesl sladký něžný zpěv, vycházející z mého hrdla. Nikdy jsem nezkoušela zpívat až do teď. Šlo to hezky samo od sebe. Zanedlouho jsem uslyšela další podobný zpěv z dálky. Takový lákavý. Vydala jsem se tedy tím směrem. Došla jsem k velkému jezeru, nad kterými se vznášela žlutá světýlka. Bludičky, napadlo mě hned. Ty jsou nebezpečné, měla bych se jim vyhnout nebo mě zahubí. Nenápadně jsem se plížila pryč a nakonec jsem se od nich bezpečně vzdálila. Rozhodla jsem se, že je na čase ukončit to malé dobrodružství a tak jsem se vracela do tábora. Doufáte, že jsem zabloudila, že. Tak to máte smůlu. Došla jsem tam celá a bez zlomenin. To je na mě velký výkon. Po cestě jsem zapíchla 3 králíky, abych nepřišla s prázdnou. V táboře už plál velký oheň a tak jsem padla únavou vedle Williama a mrskla s králíky o zem. Všichni na mě koukali jak na debila, což mě maximálně štvalo.
"To je večeře, kdyby vás to nenapadlo"zavrčela jsem
"Ehm, tedy promiň, ale tohle jsme nečekali"ozval se překvapeně Will"Chci říct, že sis sebou ani nebrala luk s šípy"pořád na mě nevěřícně koukal
"Copak vždycky potřebuju na lov jenom luk a šípy?!"zavrčela jsem"To nestačí jen kus ostrého klacku?!"zeptala jsem se zvýšeným hlasem
"Tak promiň, že se vůbec ptám"odsekl naštvaně
Pak jsem zmlkla. Chovala jsem se k němu děsně. Ale taky mě štvalo, že mě jenom podceňovali. Brali mě jako dívku, ne jako osobu sobě rovnou. Zamyšleně jsem hleděla do oranžového plamene přede mnou a hledala v něm útěchu. Asi jsem byla dost unavená nebo povolila uzdu fantasii, ale nevím jistě, jak to bylo. V plameni se mi přímo před mým zrakem objevila silueta modrého vznešeného draka. Byl krásný. Jeho šupiny se v ohni překrásně leskly a……………….nevěřila jsem tomu tak jsem se oklepala. Byl pryč. Pak už jsem ho neviděla.
"Tati"zeptala jsem se
"Ano Sam"pronesl ospale
"Proplétá se historie mágů nějak s historií draků"zeptala jsem se a hned zpozorněl
"Dobře. Tohle jsem nečekal, ale povím ti jednu starou legendu"načal ochotně
"Tak do toho"zbystřila jsem
"Kdysi dávno, se jeden mladík jménem Aron stal mágem. Bylo to proti pravidlům ho přeměnit, ale udělal to jeden lovecký klan. Zbytek kouzelníků se vzbouřilo, že dali obyčejnému člověku takovou moc, o které se nám může jen zdát. Lovecký klan se nevzdával. Moc dobře věděl, že se rozhodli správně a moudře. Spustili jednu velkou krvavou bitvu. Lovecký klan zvítězil s pomocí Arona. Mágové toho společenstva vycítili určitou magii, která ho propojovala s mytickým zvířetem, které se nedalo zkrotit. Měli ho také ve znaku. Označoval svobodu, sílu, rovnoprávnost a hlavně přátelství a společnou lásku. Byl to drak. Aron tenkrát vyhrál válku pomocí osiřelého draka, kterého vychoval ještě z vejce. Těmto děsivým tvorům se to moc nelíbilo, ale nakonec poznali, že s námi můžou žít jen, když si každý najde svého pána, kterému bude věrný a bude ochotný dát za něj život. Aby se naše kouzelnická rasa udržela naživu, přeměňoval Aron vyvolené ženy, co si někteří draci vybrali jako své pány. To se vůbec nezamlouvalo kouzelnické radě a tak opět bojovali, tentokrát ne kvůli chování, ale kvůli závisti. Chtěli ovládnout draky jako lovecký klan. V bitvě také padla Aronova milenka a jeho budoucí žena jménem Faite. Po válce, kterou vyhráli, svolal všechny draky a uzavřel s nimi dohodu kvůli zpychlým jezdcům. Protože se draci mezi sebou neustále množili a kladli vejce do jedné společné jeskyně, dohodl se s vůdčím drakem, že zmrazí jejich budoucí potomstvo, aby draci nesloužili zlomyslným mágům. Draci souhlasili a úspěšně střežili tajnou jeskyni až do dne, kdy zemřel poslední strážce. Také se říká, že nastolit dobu draků může jen žena či dívka, vyvolená modrým drakem. To je královský drak. Když se vylíhne on, začnou se líhnout další a tím by se to všechno odstartovalo"vyložil mi to. Ten příběh mě zaujal. Modrý drak říkal………………..
"Sam, co je ti"koukal na mě William s tátou starostlivě
"Ehm nic. Jsem OK"pronesla jsem nepřítomně
"Měli bychom si jít lehnout"rozhodl táta
"Asi jo. Tak dobrou Sam"řekl Will, když si lehnul vedle mě
"Dobrou všichni"řekla jsem a pomalu si lehla vedle ohniště. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ten příběh mě děsně upoutal. Nemohla jsem za žádných okolností usnout. Ale jedno mi vrtalo hlavou celou dobu. Modrý drak…….
"Sam spíš"zašeptal za mnou Will po dlouhé době přemýšlení
"Ne"šeptla jsem zpátky odpověď a pohodlně si lehla na záda
"Víš, co si myslím"zeptal se mě
"Ne"otočila jsem na něj hlavu
"Že tou ženou jsi ty. Ty máš být ta, která opět nastolí dračí dobu"pevně mi hleděl do očí
"Prosím tě podívej se na mě. Jsem jen obyčejná dívka ze statku, co už dělá otroka svému otci 16 let. Taková holka má mít tu moc odstartovat dobu Dračích jezdců??"zeptala jsem se absurdně
"Nezáleží přeci na tom, kdo jsi, ale jaké máš srdce. A ty ho máš dobré"teď světe div se konečně mě políbil a z poloviny na mě u toho ležel. Musím uznat, že líbal skvěle a………..vysvlíkal mě. Ty vole to nemyslí vážně. Nechci se poprvé milovat před mým tátou. To je takový trapas. Odtrhla jsem se od něj.
"Promiň, před mým tátou to nejde"omluvně jsem se usmála
"Ne za nic se neomlouvej. Za to můžu já, prostě jsem se neudržel"koukal na mě smutně
"A nechceš se jít neovládat někam jinam"blýsklo se mi v očích
"Jestli se mě nebojíš"vybídl mě
"Ne"vstala jsem. Nakonec se i on postavil, ale to jsem se ho už držela jako klíště rukama kolem krku a nohama kolem pasu. Zasmál se a odnášel mě někam hluboko do lesa. Zuřivě mě líbal a sahal mi na zadek. No jo chlapi jsou prostě nedočkaví. Konečně mě položil do měkkého mechu a začal mi rozepínat chlapeckou košili, pod kterou jsem už nic neměla. Mezitím jsem mu strhla plášť a zajížděla mu do kalhot (jsem trochu divoká no). Když jsem to udělala, rozhodl se, že si pospíší s tím svlíkáním a tak mi tu košili prostě a drze roztrhl. Tak to by bylo, jsem už z vrchní části nahá jak prst. No s kalhotami se taky moc nepáral. Posléze jsem byla nahá úplně. Na chvíli se zastavil a prohlížel si mé bílé nahé tělo s takovým zájmem, až mě to znervózňovalo. Využila jsem jeho zaujetí a sundala mu košili s kalhotami. Pak zase pokračoval. Vášnivě mě líbal od pupíku až k ňadrům. Vyzývavě jsem se prohnula v zádech, čímž jsem mu jasně naznačila, že ho chci teď hned. Reagoval tak, že mě hladil ve vnitřní straně stehna a pořádně mi roztáhl nohy. Pak do mě vnikl. Bolelo to. Bylo to poprvé, co se dalo čekat. Chvíli počkal, až mi povolí svaly a pak……………………to si můžete domyslet. No bylo to moc příjemné, takové děsně vzrušující a……………………..neodolatelné. Byla jsem ráda, že právě jemu jsem dala svou nevinnost.
→Autorka: Kikina
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Ivon - tvoje Sbééénko, co te loovuje :) Ivon - tvoje Sbééénko, co te loovuje :) | Web | 15. března 2009 v 21:29 | Reagovat

ahojky, tk jaký jsi měla víkend?

2 Lentilla Lentilla | Web | 16. března 2009 v 15:53 | Reagovat

Super:-)Měla bys začít psát další,docela jsem se do toho začetla!!

3 Kikina Kikina | E-mail | 18. března 2009 v 12:54 | Reagovat

No což o to. Já jsem napsala další kapču ale nemůžu ji odeslat Aranelce, protože má přeplněnou mailovou schránku xDxDxDxDxDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama