
Rozprostřela se před jejíma očima velká místnost ozářená spoustu svícny. Kaspian stál u kraje stolu a mile se usmíval jako obvykle. Bylo ticho jen v koutu hrál na flétnu malý kluk velmi milou melodii. Jane vykročila pravou nohou přímo ke králi. Podpatky jemně klepaly o kamennou podlahu. Šaty si přizvedla, aby nezakopla a přišla ke Kaspianovi. Uklonila se a on jí lehce políbil ruku. Trošku se začervenala, ale nic nepoznal. Posadili se ke stolu a dívka se divila kolik jídla je připraveno.
"Čekáš ještě nějaké hosty?" Zeptala se, když polkla sousto výborného salátu.
"Ne!" podotkl Kaspian a pokračoval: "Z čeho uvažuješ?"
"No, tolik jídla, velký stůl a jen pro dvě osoby?" On je kývl a pokračoval k jídlu.
Když se do sytosti najedli, nabídl jí ještě prohlídku obrazů v místnosti, kde čte a studuje historii Narnie i jiných okolních zemí. Jane usoudila, že je nejen pohledný, ale i velmi vzdělaný.
Bylo už pozdě. Stráže pozorně hlídali bránu a venku byla opravdová tma. Kaspian doprovodil dívku k pokoji. Chytl ji do ruky a podíval se jí hluboce do očí: "Kdyby ti bylo smutno nebo si cítila nebezpečí, dveře na konci chodby jsou od mého pokoje. Zaklepej a já ti pomůžu." Jane byla velmi vděčná, kývla a zmizela ve svém pokoji.
Odstrojila se, oblekla si hezkou košilku s výšivkou barevných květin a ulehla do postele. Svícny nechala pro případ nouze hořet na kamenném stole, aby nedošlo k požáru. Víčka se jí zavřela okamžitě. Usnula.
Mírný rachot za dveřmi její komnaty jí probudil. Prostřela si oči a vstala. Nevěděla co se děje. Bylo ticho a klika do jejího pokoje pomalu cvakla. Dva muži v černém hábitu se postavili k oknu a dívali se na ní zvláštním pohledem. Jeden měl provaz a jakýsi pytel, druhý meč a začal Jane ohrožovat, nevěděla co dělat. Panika jí ovládla. Oči měla vykulené a třásla se strachy. Vytáhla klacek z krbu a začala se ošívat s ohněm v ruce! "Kaspiane!" Volala, muži ze sebe nevydali ani hlásku jen stáli a čekali na vhodnou příležitost. Dveře nebyly daleko od ní. Hodila klacek po jednom z mužů a vyběhla ven. Krátká chodba ji připadala dlouhá několik kilometrů. Vběhla ke Kaspianovi, který spokojeně spal. Nevědomky mu skočila na postel a on se bleskurychle probudil. "Tam….u m-ě-ě…v pokoji…dva muži…!" Pochopil a tasil meč!
Na chodbě zavolal strážné a pomalu se plížil do jejího pokoje. V pokoji bylo jen ticho a tma. Žádný oheň v krbu, žádné rozhořené svíčky. Dal prohled pokoj a celý hrad a šel zpět ke svému pokoji, kde u dveří stála Jane. Stála naboso s rozpuštěnými vlasy a vystrašeným obličejem. Pobídl jí, ať jde k němu do pokoje. Nechal uvařit horký nápoj pro oba a nějaké přinést nějaké ovoce. Posadili se do křesel, Kaspian kolem ní omotal deku, která velmi hřála a sám se pohodlně usadil vedle ní.
Dívka si tiskla hrneček teplé tekutiny do dlaní a cítila se v bezpečí. "Kdo myslíš, že to byl?" Srkla nápoje a zadívala se do jeho očí, které sledovaly plameny ohně. Zakroutil hlavou a položil jí ruku na rameno. "Ráno se podíváme do knih a optáme se mého učitele, který žije v malé chalupě nedaleko Beruny!" Usmál se a dodal: "Běž si lehnout do mé postele já si ustelu na kanapi vedle krbu!" Jeho zoufalý pohled se jí ani trochu nelíbil.
"Kaspiane?" Vzhlédla přímo na jeho osobu: "Jsem ti moc vděčná a velmi zavázaná, to co pro mě děláš je…" Nestačilo nic dopovědět, protože na čele ucítila jemný polibek. Pousmála se a mlčky ulehla do jeho postele.


hezkéé už s etěším na další kapitolu:)