Den s Brianem proběhl až moc klidně. Bez hádek, narážek, debilních poznámek a podobně. Prostě to byl den k nezaplacení. Navíc získala nového kamaráda. To je dobrý bonus ne. Ani nevěděla, jak moc je upíří území rozsáhlé. Brian jí tahal různým křovím, vysokou trávou a taky se mohl potrhat smíchy, když Karina zahučela do rybníku. Vypadala jako vodník. Ověšená různými řasami a nechutnými listy popadla jeden kus chaluhy a mrštila ho po něm. Ten zelený sajrajt mu přistál na obličeji a Brian se znechuceně oklepal. Když se Karina konečně odstrojila z toho plevelu, Brian se jí pokusil vysušit. Hádejte čím. Drze si sundal tričko, provokatér jeden. Ach jo chudák. Za chvíli mu opět hleděla na jeho vypracované tělo a musela se ho zeptat.
"Není ti zima"řekla
"Ne, mám ještě plášť"odpověděl a s úsměvem sušil Karině vlasy
"Hm"zabručela
Když jí sundal mokré tričko z hlavy, začal se smát jako pominutý. No jasně, kdo by ne, když jí na hlavě udělal takový háro, že by jí vlastní matka nepoznala. Určitě vypadá jako čarodějnice. No co. Takovou zábavu mu nedopřeje. Ještě měla mokrou hlavu a tak se před Brianem oklepala jako pes. Zanedlouho se smáli oba. S ním to bylo fajn. Byl tak v pohodě. Opět si vzpomněla na scény z nádvoří. Jak všichni házely zlostné pohledy po Brianovi. Její obličej trochu zvážněl a zase se zeptala.
"Proč se na tebe všichni tak koukaj, jako bys jim lezl do zelí"řekla a měla sklopený zrak
"Nejsem společenský tip. Nemám žádné přátele ani rodinu. Jsem zkrátka samotář"řekl a vyždímal si mokré tričko
"Ani teď nemáš přátele"zeptala se trochu smutně
Jen si povzdychl. Karina ho koutkem oka viděla, jak se smutně usmívá. Vsadí se, že myslel na dnešní odpoledne. Asi se ho neměla ptát. Karino, ty si fakt už do huby nevidíš. Jsi děsná, fakt. Nediv se, že jsi byla doposud sama. Mohla sis za to, narážela na sebe Karina v duchu. Pak se pomalu zvedla a sama se vydala k odchodu. No co je zase. Přece nebude toho chudáka po cestě terorizovat těma debilníma otázkami. Pořád jich měla hodně a všechny jsou stejně hloupé a drzé. Založila si ruce do stále mokrých kapes černých džín a rozhodným krokem kráčela domů a….
"Kam zase jdeš"volal na ní z dálky velmi známý hlas
"No domu přece"řekla se samozřejmostí
"Jdu s tebou"chytil jí za rameno, když jí doběhl a snažil se popadnout dech
"No seš totálně vyřízenej tak nevím, jestli to ujdeš. Šli jsem sem celý den, takže jestli chceme být za tmy doma musíme neprodleně pohnout zadkem"řekla a rozzářila se modře. Bylo jí jasné, že nemůže běžet, protože měl na noze hlubokou řeznou ránu od větve, které si moc nevšímal.
"To je v poho, klidně běž. Do rána jsem tam"usmál se smutně. Myslel to smrtelně vážně, ale copak ho tam mohla nechat. Asi určitě ne.
"Vezmu tě na záda"ozvala se Karina ničeho nic
"Pomátla ses. Se mnou neuběhneš ani k támhle tomu smrku"ukázal absurdně na smrk, který ležel asi 60 metrů od nich
"Vsadíš se"ďábelsky se usmála
"Nemáš na to fyzičku"odbyl jí. Karina po něm hodila vyčítavý pohled a ve vteřině ho měla na zádech.
"Ježíš neblázni"co sem furt volá ty bohy. Nás učili, že nemáme brát boží slovo nadarmo, ale tady nevim, nevim, bědovala si potichu Karina
"Já nejsem blázen, myslím to smrtelně vážně"pootočila se na něj a rychlostí blesku vyrazila a rychle minula smrček, ke kterému ho neměla původně dopravit. Cesta byla namáhavá, ale nedala na sobě znát únavu. Když jí bolely nohy, snažila se víc zrychlit tempo. Měl pravdu, neměla moc dobrou fyzičku. Zběsile dýchala a snažila se ze všech sil překonat tu bolest a velkou zátěž. No aspoň začala posilovat. Čím dřív tím líp. Když dorazili na nádvoří, padla na kolena únavou a vítězně oznámila "Dokázala jsem to"zuřivě dýchala. Na stráži byl zase Julius a tak je nechal, klidně projít. Ještě se mu cestou omluvila za ty dveře a pak se před ním skácela. Selhaly jí nohy. Brian jí proto vzal do náruče a odnesl do pokoje, kdy hned usnula.
Ráno
"Uáááááááááááááááá"zívla si Karina unaveně a pohlédla na hodinky. Ježíš vždyť je tři čtvrtě na osm. To se nestihne nasnídat a nemá se do čeho obléct a…….co to tu voní?? Pohlédla na malý stolek, kde ležel tác s jídlem. Byly tak dvě palačinky s jahodovou náplní se šlehačkou plus ovocný džus. Mňam, to je snídaně jako pro bohy, řekla si v duchu blaženě. Když všechno spořádala za rekordní tři minuty, spadl jí pohled na další sklenici s rudou tekutinou, u které ležela obálka. Karině bylo jasné, co v té sklenici je a tak opatrně otevřela obálku, ve které krasopisně stálo napsáno:
Milá Karino,
s Tvým otcem jsme zvážili tvou nabídku na stravování. Rozhodli jsme se tedy proto, že ti budeme dodávat normální lidskou stravu s menším dezertem. Asi už ti došlo, že ve sklenici je krev, nikoliv lidská, ale zvířecí. Proto bych byla moc ráda, kdybychom uzavřeli menší kompromis. Neprodleně si musíš vypít tuto denní dávku krve. Když tak učiníš, budeme ti nosit normální jídlo, dokud si nezvykneš na naší stravu. Přemýšlej moc dobře o tom, co jsem ti sem napsala.
S pozdravem Kadma
Tvá matka.
"Ach jo. Tohle je vydírání"zaklela a zhnuseně se podívala na sklenici
"No co. Trocha krve ještě nikoho nezabila"natáhla se pro sklenici, kterou rychle vypila. Krev byla ještě teplá a sladká.
"Ééééééééé"oklepala se, když to vypila"Dokázala jsem tooooo, jupííííííííííí"rozjásala se a radostně poskakovala po pokoji jako trhlá a nevšimla si Briana, který se ve dveřích skácel smíchy.
"Ježíš, to je zase trapas"zpustila a proklínala toho všemohoucího
"Tak to si budu pamatovat do smrti"řehnil se pořád
"No co. Aspoň, že jsem tě pobavila"mrkla na něj a valila se podívat na hodinky
"Ježíííííííííííííííííííííííš"spustila zase. Proč furt volá ty svatý??
"Co je"přestal se smát
"Já mám za 5 minut hodinu a pořád tady běhám v noční košilce"zběsile běhala po pokoji, až jí zrak spadl na křeslo.
"Páni. To je nádhera"řekla udiveně. Na křesle ležely nové, černé, džínové kalhoty, temně modré, uplé tričko pod prsa s tři čtvrtečním rukávem a nakonec………..černý plášť s vyobrazeným rudým Fénixem na povrchu. Bez přemýšlení si vysvlékla košilku a fofrem se oblékla do nového. Nakonec plášť a…………do prčic. Ona se převlíkala před Brianem. Sakra, sakra, sakra. Rychle se na něj otočila a co neviděla. Byl rudý a v ruce rozpačitě svíral košilku, kterou po něm ve spěchu pravděpodobně mrštila. Opravdu úžasný. Takhle se může zase ztrapnit jenom ona.
"Promiň. Já jsem úplně zapomněla, že jsi tu"rozpačitě k němu přiběhla a pohladila ho po tváři"Nemáš ze mě trauma"zeptala se z legrace. Byl moc napnutý a skoro nedýchal.
"Jo v pohodě"řekl vyděšeně
"Já fakt nechtěla"omlouvala se rozpačitě
"Jo jsem OK"řekl konečně, když ho opustily rozpaky
"Už je osm hodin, musím letět, aby se Dark nezlobil"řekla mu se spěchem ve tváři. Když se chtěla vydat ke dveřím, něco jí chytilo za ruku
"No vlastně jsem přišel na záskok za Darka. Je na speciální misi. Jeho schopnosti jsou stejně silné jako moje a navíc chodím do stejného ročníku jako ty"řekl
"Tak se do toho pustíme ne"řekl radostně, popadla Briana za ruku a vytáhla ho ven. Zase další příjemné odpoledne a příjemným člověkem. Spíš upírem, ale to bylo jedno. Ukázal jí spoustu chmatů a teorii se naučila za chvilinku. Zato praxe byla drsnější. Brian Karinu opravdu moc nešetřil, ale stejně mu ukázala, že to není žádná slečinka. I když jim vyučování skončilo tak si na zahradě povídali a Karina se naučila ještě něco napřed. Prakticky stihli probrat učivo za měsíc. Moc se jí dnešní den líbil.
"Těším se na zítřek"řekla mu upřímně a zvedla se z trávy. Brian se tvářil rozpačitě, ale taky něco dodal.
"Já taky. A moc"odpověděl a natáhl ke Karině ruce, aby ho vytáhla na nohy. Doprovodil jí až ke stříbrným dveřím a tam jí řekl:
"Dobrou noc"nejistě se k ní nahnul a něžně jí políbil na rty. Byla trochu zaskočená, ale moc se jí to líbilo. Aby mu zvedla sebevědomí, odpověděla mu.
"Dobrou"a něžnou pusu mu vrátila
V noci nemohla usnout. Neustále myslela na to, co se stalo včera a dnes. Přehrávala si jejich rozhovory, ale nejvíce to večerní loučení. No a je to tady. Zase zamilovaná. Asi z ní bude Casanova ale co. Tentokrát si dala předsevzetí, že to s Brianem zkusí. Navíc není tak špatný. Naopak je velmi milý, trochu roztržitý, ale milý. Má ho ráda tak ať jdou všichni do háje, jestli se jim to nelíbí. Navíc s ním chce být a tak si v duchu zpívala jen radostné
Láska je láska……………….
→ Autorka: Kikina


super!!! moc se mi to libí!!!!