29. března 2009 v 16:02 | Aranel van de´Corvin
|
To jsem, ale rychlík, což? xD xD xD xD Napsala jsem další kapču...doufám, že se bude líbit. Piště pls pls pls komentíky....jinak děkuju všem, kdo moji povídku čtou a ještě se z týhle ptákoviny nezbláznili xD xD xD xD
" Už půjdem?" Ptám se snad po stý Eragona. Ten exot si to tancování nějak zamiloval, páč pořád plouží s Aryou a nechce se vrátit…nebo si spíš užívá chvilky s Aryou….
" Ještě chvíli." Volá na mě Eragon a culí se, jako pako. Rozplesknu se na zem a čekám, až to Eragona přestane bavit.
" A nechceš si to taky ještě jednou zkusit?" Valí do mě zase Murtagh. Vražedně se na něj podívám. Když vidí můj výraz zabijáka, tak se už neptá. Díky bohu….
Tak si, tak ležím v trávě, která je plná mravenců a podobných oblud a čekám, až se Eragon vyblbne.
" Už?" Zeptám se s nadějí v hlase.
" Ještě si chci zopakovat jeden krok." Ty vole! Se neposer…Co tu mám, jako dělat?
" Murtaghu pojď už zpátky." Začnu škemrat.
" A co Eragon a Arya?" Co s nima, zase?! To jsem jejich chůva?
" Tak mají snad nohy, ne? To dojdou. Já mám hlad!" Murtagh na mě vyvalí oči.
" Nečum na mě, jak bacil do lékárny a pojď plosím." Murtagh se zasměje. Už povoluje. Jsem na dobrý cestě.
" Tak jo." Zvedne se ze země. Já se rozzářím, jako sluníčko a vyskočím taky.
" Eragone, Aryo my už půjdeme. Vraťte se brzo." Houkne na ně Murtagh. Eragon se taky rozzáří, páč si uvědomuje, že bude v blízkosti Aryi sám. Za to Arya vypadá docela vyplašeně.
" A pamatujte: Nekouřit, nepít, nefetovat a žádnej s-"
Murtagh mě chytne za pusu, abych nemohla mluvit. Eragon zčervená, jak rajče a Arya se jenom usměje. Povzbudivě se na Aryu usměju. Kousnu Murtagha do ruky. Ten se lekne a pustí mě.
" Aou." Sykne a podívá se na mě.
" Nestrkej ruce tam, kam nemáš." Varuju ho.
" Čusky." Rozloučím se a šibalsky na ně mrknu.
" Prosím tě radši už pojď." Murtagh mě táhne pryč.
Sláva! Konečně před sebou vidím obrys paláce! Myslela jsem, že tam snad nikdy nedojdeme. Murtagh říkal, že zná zkratku, tak jsme to vzali tou jeho cestou. Houby zkratka! My jsme si to snad ještě o kilák prodloužili! To určitě ten zmetek udělal naschvál!
" Ještě jsi naštvaná?" Zeptá se potichu.
" Naštvaná je slabý slovo. Jsem nasraná! Být tebou, tak mi tak hodinku nelezu no oči, nebo tě něčím umlátím!"
" HA! Ty a umlátit mě?! Vždyť jsi holka." Zarazím se v půlce kroku. Teď si hošánek posral život! Já mu dám podceňovat holky!
" Máš deset sekund." Oznámím suše.
" Na, co?" Diví se.
" Na to, abys utekl." Murtagh asi přemýšlí, jestli to myslím vážně.
"Pět." Murtagh zrychlí tempo a jde, co nejdál ode mě. Má kliku…. Už je u hradu a já se tam pomale ploužím.
" Kam, tak Murtagh spěchá?"Slyším za sebou Aryi hlas. To snad není pravda! Tak ona tu s Eragonem byla dřív! A to jsme vycházeli první!
" Ten exot mi tvrdil, že zná zkratku."
" Tak proč jste tu tak pozdě?"
" Protože to vůbec zkratka nebyla a ještě měl blbý poznámky." Vysvětlím stručně. Teď se o něm nechci bavit, nebo chytnu záchvat agresivity a to by nebylo dobrý…
" A co ty a Eragon?" Zeptám se zvědavě. Zajímalo by mě, jestli se ten šoumen o něco pokusil. Arya na mojí otázku protočí jenom oči.
" Tak povídej. Já to nikomu neřeknu. Třeba ti i poradím." Snažím se ji nalákat.
" No nic neříkal, jen se tak nějak divně koukal." Začne pomalu Arya.
" Jako debil? Tak to dělá pořád. Toho si nevšímej." Arya se usměje.
" To ne. Spíš zamilovaně." Povzdechne si. Chytnu Aryu za rukáv a vedu jí zase dál od paláce. Chci vědět víc. Co Arya cítí k Eragonovi atd.
" A ty ho nemáš ráda?" Zeptám se, když už jsme dostatečně daleko. Napětím ani nedejchám.
" NO, mám ho ráda, ale ne tak jako on mě."
" Já se ptám na něco jinýho. Jestli ho miluješ." Arya se zarazí a chvíli se na mě dívá. Čekám až něco kecne, ale nějak se k tomu nemá.
" Já to nikomu neřeknu neboj. Jen mě to zajímá." Pořád váhá. Kurňa.
" Nemiluju ho." Odpoví po chvíli. SAKRA! A já se vsázela ne to, že jo. Tak nic, no. Že by měla někoho jinýho?
" A líbí se ti někdo jiný?" Jo, opět vyzvídám….jsem hrozná drbna.
"Ano." Tak to je už na mě moc! Zajímalo by mě do koho valí.
" A koho?" Chudák. Ta mě už musí mít taky dost…..
" Hej! Kde jste?" Do prdele! Já ho už dneska umlátím! Vždycky vyruší v tom nejlepším!
" CO JE?" Křiknu na něj. Zpoza rohu, kde stojíme. Murtagh k nám i se svým povedeným nevlastním bratříčkem přiběhne.
" Kam jste, tak najednou ztratili?" Ptá se pro změnu Eragon.
" Sem." Odpovím a ukážu na flek, kde stojíme.
" Nepovídej." Ksichtí se Murtagh.
" Ty radši mlč." Co by Paolini dělal, kdybych mu jednu z jeho postav zabila?
" Jdeme?" Zeptá se Arya. Jenom kývnu a jdeme do paláce, kde už na nás čeká nějakej servus(Servus je v latině otrok…)
Servus nás zavedl do pokojů. Já jsem dostala společnej s Aryou. V pokoji byly dvě velký postele s nebesy, do kterých jsem se bouchla na první pohled. Jinak tam byl stůl, malá knihovnička, válenda a křesla před krbem. Prostě pokoj, jak z pohádky….
" Aryo jdu to tu okouknout. Za chvíli se vrátím." Arya jen kývne a začne si vybalovat těch pár věcí, co má s sebou.
Já si naštěstí vybalovat nemusím. Taky nemám, co…
Jdu si tak po krásný chodbě, která je plná obrazů a najednou……PLESK! Do někoho narazím. To bych prostě nebyla já, kdybych do nikoho nenarazila. Takovej talent mám jenom já.
" V poho?" Slušně se zeptám nešťastníka, kterýho jsem poslala k zemi. Když kuknu na mojí oběť, tak vidím, že je to nějaká dvanáctiletá holčina.
" Jsi celá?" Zeptám se znovu, protože ta holčina na mě čumí, jak na vola. Hlavně čumí na moje hadry, jak jinak.
" A-ano." Zakoktá. Zvedne ze země koště, lopatku a podobný ptákovinky, co měla v ruce, než jsem ji srazila a začala odcházet.
" Počkej kam jdeš?" Volám za ní.
" Uklízet paní." Csssss. Jaká paní! To vypadám na třicet?!
" Já jsem Pink a ty jsi?" Zeptám se.
" Já jsem Annis." Odpoví nejistě.
" Chceš s něčím pomoct?" Dneska jsem, ale hodná, co? Taky se divím….Nějak jsem dostala chuť tý holčině pomoct.
" N-ne to je dobr-"
" Ale sím tě! Hoď mi to koště a řekni, co mám udělat. Neboj já tě neukousnu."
"T-tak děkuju." Podá mi koště a lopatku a začne mi říkat, co mám udělat….
fakt pěkný a jsem tu první moc moc pěkná povídka nazdárek.