
2. Lechan se vrací
"Dneska je to týden, co se věnuju Tlapkovi", uvědomuju si, když se udivuju nad tim, jak je strašně učenlivej a chápavej. Do Misstear mu to ještě trochu potrvá, ale jinak udělal obrovskej pokrok.
Je pořád štíhlejší než ostatní, zato mi ale přijde, že je houževnatější a taky vyšší.
Je pořád štíhlejší než ostatní, zato mi ale přijde, že je houževnatější a taky vyšší.
Vždycky jdu ze školy rovnou za nim, a pak ho učím a trénuju ho až do rána.
Dneska už konečně musim skončit dřív, abych taky jednou zastihla Tracy, připomínám si, a když vidím ty jeho úspěchy, tak se přemůžu a dám mu zasloužené volno.
Tracy ještě nedorazila, a tak si sednu u ní a čekám. Za chvíli přijde, v dost hrozným stavu.
"Co se ti stalo?" Vyskočim, "vypadáš příšerně! "
"Nic, jen už toho mám pokrk." Padne Tracy vedle mě. "Jak pořád sledujeme, kdo se kde potlouká, tak mám pocit, že spíš někdo sleduje nás, a jsem už z toho asi na bednu. Vik tvrdí, že je dobře, že jsme tak obezřetní, ale že nás určitě nikdo nesleduje, protože pověřil kluky aby to omrkli a sám se taky porozhlídl, ale nic nezjistil Jenže já mám pořád takovej divnej pocit. A dneska jsme se ještě pohádali s Danem."!
" Proč? Já myslela, že jste v pohodě?" Divim se, a mám z toho všeho zkroucenej žaludek. Celý týden jsem vlastně byla mimo a tohle mně úplně minulo, vlček mě úplně zaměstnal, a já za to byla ráda, takže vůbec nevim, co se děje.
"Ale prosimtě, žárlí na Silvera! Má pocit, že když jsem s nim celý dny, a tak dobře si rozumíme, tak já nevim, co si myslí, ale žárlí, ale je úplně mimo, a já už nemám sílu mu to po práci vyvracet, mám plnou hlavu toho pronásledování."
"Já s nim zkusim promluvit, "utěšuju Tracy. Pak jí povyprávim pár věcí o Tlapkovi. Má z toho taky radost, vždycky měla vlčky moc ráda.
Než zabočim k sobě, zaklepu ještě u Dana. Snažim se mu vysvětlit, že přidělává Tracy starosti, protože nemá žádný důvod žárlit.
"Jak si můžeš být tak jistá? Celý týden jsi jí neviděla?" Nechce se nechat přesvědčit.
"Protože vidim, jak jí to mrzí. Má pořád strach, a když je konečně u toho, u koho hledá ochranu, teda u teba," podívám se na něj rádoby přísně, "tak jí místo toho ještě něco vyčítáš."
Dan si povzdechne. "Já už toho mám taky dost. Ona hlídá týden, ale my s Robinem už to děláme půl roku! Je to docela stresující! Bojim se, že přehlídnu nějakou maličkost, a někdo kvůli tomu může umřít.!" Pak se zarazí. "Promiň, to jen že jsem už taky utahanej, jinak máme i spoustu legrace," snaží se to zamaskovat. Chvíli mlčí, evidentně se rozmýšlí, jestli má ještě zaskočit k Tracy, nebo to nechat až na zítřek. Pak se rozhodne a vstane.
"Asi bych za ní měl jít. Vytočilo mě i to, že…..totiž, se dneska objevil další…případ, říká těžce a pak si mne tváře. Stalo se to teď k ránu, ale Vik to chce ohlásit až zítra večer, jinak by se zas nikdo nevyspal." "Kdo to byl?" Ptám se polohlasně, a přitom doufám, že je to někdo, koho neznám. Oddechnu si, když mi to Dan potvrdí. Ale stejně je to hrozný. Vůbec se na zítřek netěšim.
"Asi bych za ní měl jít. Vytočilo mě i to, že…..totiž, se dneska objevil další…případ, říká těžce a pak si mne tváře. Stalo se to teď k ránu, ale Vik to chce ohlásit až zítra večer, jinak by se zas nikdo nevyspal." "Kdo to byl?" Ptám se polohlasně, a přitom doufám, že je to někdo, koho neznám. Oddechnu si, když mi to Dan potvrdí. Ale stejně je to hrozný. Vůbec se na zítřek netěšim.
Nějak podvědomě si šáhnu ke krku, kde mi visí Čerňucha. Kdyby se tu alespoň objevil Lechan. Představuju si, že se najednou objeví u mě u postele.
Co by asi řekl? "Takhle to dopadne, když si rada myslí, že má neomezenou moc a že všechno ví. Kdyby pochopili hned na začátku, že musej hledat viníka jinde, tak by to třeba nedošlo až sem."! Nebo ne, spíš by řekl "o téhle rádoby radě jsem neměl nikdy valný mínění, takže se ani nedivim, že nejsou schopný to už tak dlouho zarazit. Jenže to by nesměli mít starý a zkostnatělý názory"!.
Co by asi řekl? "Takhle to dopadne, když si rada myslí, že má neomezenou moc a že všechno ví. Kdyby pochopili hned na začátku, že musej hledat viníka jinde, tak by to třeba nedošlo až sem."! Nebo ne, spíš by řekl "o téhle rádoby radě jsem neměl nikdy valný mínění, takže se ani nedivim, že nejsou schopný to už tak dlouho zarazit. Jenže to by nesměli mít starý a zkostnatělý názory"!.
Úplně ho slyšim. Neutěšoval by mně, to podle něj nemá smysl, ale stejně bych se s nim cítila bezpečněji, vždycky pronese něco, co ze mě to napětí shodí. Pak by třeba přišel blíž ke mně a řekl by - "teda tebe už jsem dlouho neviděl," a snažil by se nně políbit…Teda alespoň doufám. Povzdechnu si. Člověk už by skoro zapoměl jak vypadá. Naštěstí jsem poloupír a tak si to pamatuju. Až moc dobře. Někdy to i trochu bolí. Takhle přemýtám , až z toho usnu. Vzápětí mně ale vzbudí hrozný pocit vzteku.
Nejdřív jsem z toho zmatená, ale pak to pochopim! To je Lechan! Vrátil se! Hned nato ucítím pocit prudké bolesti. Probudí se z toho i Missy. Co to je? Lechan se vrátil! Ale něco se děje, něco se stalo, jsem hned na nohou.
Nejdřív jsem z toho zmatená, ale pak to pochopim! To je Lechan! Vrátil se! Hned nato ucítím pocit prudké bolesti. Probudí se z toho i Missy. Co to je? Lechan se vrátil! Ale něco se děje, něco se stalo, jsem hned na nohou.
° Kam chceš jít?°ptá se mně Missy.
° Já nevim, ale nemůžu tu takhle ležet.° Rychle na sebe něco hodim a vyběhnu na chodbu. Doufám, že mně cestou něco napadne. Běžim po schodech dolu k zrcadlu, Missy je mi v patách. A přemýšlim, co udělám. Před zrcadlem se ale nerozhodně zastavim. "Sakra, co mám dělat? Kde tak může bejt?"

