
3. přepadení
Vtom se zrcadlo zavlní. Ustoupim o krok dozadu. Ven ze zrcadla vychází Lechan. Je celej od krve! A v náručí nese něčí bezvládné tělo. Položí ho opatrně na zem a vysíleně si sedne vedle něj. Teprve teď poznám, že to bezvládné tělo je Oliver. Má prokouslou tepnu a spoustu řezných ran po těle, ze kterých mu teče krev. Je strašlivě bledej.
" Ježiši co se stalo?" Vrhnu se k nim.
"Teď není čas na vysvětlování, jestli ho někdo nezasvětí, tak zemře, vzali mu spoustu krve. A já nechci ani nemůžu bejt tim, kdo o tom rozhodne. Vim že upírem bejt nechtěl, ale dlouho jsme se neviděli. Navíc si myslim že je tu mnohem kompetentnější osoba která by o tom měla rozhodnout."
Na vteřinu se naše oči setkaji, a pak hned skočim do zrcadla a běžim po schodech nahoru a hned se dobejvám k Alexovi. Nevěřícně a vyrušeně na mně kouká. "Před chvílí jsem usnul, co tu děláš? "
Na vteřinu se naše oči setkaji, a pak hned skočim do zrcadla a běžim po schodech nahoru a hned se dobejvám k Alexovi. Nevěřícně a vyrušeně na mně kouká. "Před chvílí jsem usnul, co tu děláš? "
"Pojď hned se mnou, nebo Oliver umře," skočim mu do řeči. Na to Alex reaguje rychle, ihned se probere ale spustí na mně fůru otázek, na který nemáme čas, a tak ho jen vleču zpátky k nám. "Je pořezanej a vysáli mu spoustu krve". Víc ani nestihnu říct, protože už jsme u něj. Alex jen němě otevře pusu když ho uvidí. Lechan mu zrovna měří tep. "Má asi tak tři minuty jak to vidim, musíš se rozhodnout rychle." Podívá se na Alexe.
Alex se podívá na mně a pak zase na Olivera. "Kterej parchant…." unikne mu jen ze rtů. Pohladí ho po bledý tváři. "To se nesmí ss…." .řekne zlomeným hlasem a tečou mu slzy. Odhrne mu vlasy slepené krví z krku. "Olivere, promiň mi to, prosimtě,vím že bys to asi nechtěl, ale nemůžu jinak….." Pak se nad něj skloní a přitiskne k němu rty.
S Lechanem se na sebe v tu chvíli podíváme. Dojde mi, že je taky zraněnej a chci hned něco říct, ale naznačí mi, abych byla zticha, že je to dobrý. Podívám se teda zpátky na Olivera. Alex dlouze saje jeho zbylou krev. Pak si sám sobě prokousne zápěstí a přiloží ho Oliverovi ke rtům. Kapky pomalu skapávají Oliverovi do pusy. Ve chvíli sebou cukne a zakousne se Alexovi do ruky s takovou vehemencí, až se všichni lekneme. Žíznivě saje a Alexovy slzy mu kapou přitom na obličej. Potom otevře oči a zmateně se rozhlíží kolem sebe. Alex ho teď obejme a brečí, teď už ale úlevou.
"Teď už je to mezi nima.," přesunu se k Lechanovi." Dyť máš prořízlé rameno skrz naskrz!" Vykřiknu.
"Ztiš se, to se zacelý, jen potřebuju trochu napít a umýt se."
" Jasně, pojď se mnou." Udiveně se na mně podívá. "V klidu, všichni spěj, ..Alexi?"
"To už zvládneme, běžte," říká Alex, pořád ještě v objetí s udiveným Oliverem.
Missy nám obhlídla pro jistotu cestu a tak jdeme najisto. Lechan nejdřív vypije celou sklenici krve." Nevadí ti, když se teď osprchuju?"
" Nevadí. Hlavně mi tou krví nic neumaž, dělá se mi z ní špatně." Udiveně zvedne obočí. Zasměju se." To byl vtip." Uchechtne se a jde do sprchy. Konečně se tváří tak, jak ho znám. Sednu si zatím na postel, naleju ještě sklenice s krví a čekám, než se osprchuje. Nedá mi to a očima zajíždím k závěsu od sprchy, za kterým se rýsuje jeho krásná postava. Nejradši bych za nim hned vlezla. Jenže je to už dlouho, tak si netroufám, a i kdyby, tak má přece prořízlou paži. Netrpělivě a s obavama čekám, až mi bude moct říct, co se vlastně stalo.
Po chvíli vyleze ze sprchy, úplně nahej. Asi koukám dost pitomě, protože pronese s úšklebkem. "Kdybys mi třeba něco pučila na sebe, tak by se ti vrátila obvyklá bledá barva místo tý divný červený, kterou tam máš teď."
Rychle vytáhnu deku a Lechan se do ní zabalí a sedne si do křesla. Čekám kdy koněčně vysvětlí, co se stalo. Ulehčeně se rozvalí, prohlíží si mě a pak říká vážnym hlasem. "Co to že že si nebyla u mě tak dlouho na návštěvě? Docela jsem si na to zvyknul?" Podívá se na mě s otazníkem v očích a trochu se usměje. Úplně mě dostal, a než se na něco vzmůžu, tak pokračuje.
Rychle vytáhnu deku a Lechan se do ní zabalí a sedne si do křesla. Čekám kdy koněčně vysvětlí, co se stalo. Ulehčeně se rozvalí, prohlíží si mě a pak říká vážnym hlasem. "Co to že že si nebyla u mě tak dlouho na návštěvě? Docela jsem si na to zvyknul?" Podívá se na mě s otazníkem v očích a trochu se usměje. Úplně mě dostal, a než se na něco vzmůžu, tak pokračuje.
"Vrátil jsem se dneska ráno. Nejdřív jsem zašel za Oliverem, abych věděl, jak to tu vypadá, a aby mi pomohl s novým zrcadlem a kuframa. Když jsme zašli do tý ďuzny záchodový u Rohana, tak nás přepadli dva upíři. Asi si mysleli, že je Oliver taky upír, protože na nás vytáhli stříbrný nože. Začali jsme se prát. Olivera párkrát řízli, a když zjistili, že je člověk, tak se mu ten jeden zakousnul do krku a vysával ho. Já jsem mezitim bojoval s tím druhým, snažil se mi sebrat zrcadlo, a v tý šarvátce narazilo a rozbilo se, a kus mi prolétl paží," trochu jí pozvedne, aby naznačil kde, ale pak se zašklebí bolestí a tak jí zase opře o opěradlo. "Oba jsme se o něj pořezali ale ten parchant dál útočil a Oliver byl celou tu dobu vysávanej. Musel jsem něco udělat, jinak by ho zabil, a tak jsem ho musel toho upíra probodnout jeho vlastní zbraní. Pak jsem šel na pomoc Oliverovi, když ale ten druhej viděl, že jeho druh odpadl, tak nechal Olivera ležet a radši utekl. Zbytek už víš."
Chvíli mlčíme. "Co budeš dělat?" Zeptám se pak
Chvíli mlčíme. "Co budeš dělat?" Zeptám se pak
." Musim sehnat nový zrcadlo?! Ale nejdřív, .."odmlčí se, …."mám ještě něco co bych chtěl udělat." Vstane a jde ke mně. Zastaví se a kouká na mně tim pohledem, při kterym nevim, co si myslet. "Nějak jso nám ještě víc zkrásněla, krásko,"chytí si mě zdravou rukou a po tak dlouhý době, co jsme se neviděli, mně políbí.
"Vrátil ses napořád, nebo jsi přijel jen na dovolenou?" ptám se pak. "Hmmm, no, myslim, že se zdržim podstatně dýl," zase se ke mně nakloní. Zarazím ho rukou. Díváme se na sebe. "Vrátil jsem se," řekne pak, jako by to bylo tak těžký mi to přiznat.


ACH JO...ŠKODA ŽE NEMÁM ČAS ČÍST TY POVÍDKY...ZROVNA S UPÍRAMA§
já bych je četla,ale nemám čas!
ACH JO 