close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

10. kapitola – 1. Část-Cestovní komplikace

17. dubna 2009 v 20:02 | Aranel van de´Corvin |  Láska nebo nenávist
"Chceš ještě přidat??"ptal se mě Sam a nabízel mi krajíc chleba
"Same!!"mohla jsem prasknout, protože jsem se totálně přejedla
"No jo tak já to uklidím na odpoledne"usmál se
"A nebudeš mě přecpávat, že ne"rozplácla jsem se na jídelním stole
"Ne přísahám"řekl s vážnou tváří
"Stejně ti nevěřím"drkla jsem do něj šibalsky
"Měl bych si jít ještě sehnat sklenku"pozvedl Patrik skleničku, ve které bývala rudá tekutina
"Já tam dojdu"zvedl se rychle Sam
"Jestli se ti chce…"podával mu skleničku
"Jasně, hned jsem tu"popadl sklenku a hned byl pryč
"Já se nezvednu"práskla jsem hlavou o stůl
"Vždyť si snědla sotva 3 krajíce chleba"koukal na mě nevěřícně Patrik
"Já moc nejím. Spíše víc piju, abych byla při běhu lehčí"vysvětlila jsem mu
"To neděláš ale moc dobře"na rtech se mu objevil výraz znepokojení
"Jsem v pohodě"vstala jsem
"Kampak??"ho nějak zajímá, kde se pohybuju
"Potřebuju se převléct a v nejbližší době taky vykoupat"oznámila jsem mu a hrabala z batohu nějaké tílko
"Tak já tě tu nechám"odcházel
"Dík"zavolala jsem za ním
Hledala jsem jedno pruhované modré tílko s menšími knoflíčky ve výstřihu, ale nějak jsem ho nemohla najít. Vyhrabala jsem si ale temně modré, plátěné, po kolena dlouhé kalhoty, které k tílku patřily. Posléze jsem nakonec objevila i to tílko, jako jediné, které zůstalo ve vyžehleném stavu. Rychle jsem ze sebe shodila staré oblečení a oblékala se do nových voňavých věcí. Z ničeho nic sebou vlak škubl a já hodila pěknou držku. Bylo to velmi nepříjemné, když mi došlo, že mám v noze zaražený kus dřeva. Rána byla hluboká a tak jsem se rozhodla, že si to tam raději nechám. V tom se otevřely dveře a v nich stál Patrik, evidentně v šoku.
"Klid, jsem v pohodě"ujišťovala jsem ho z dálky
"Bože, co se ti to stalo"přiběhl a čapnul si ke mně na zem
"Říkám, že nic"chtěla jsem nohu stáhnout, ale bolest byla nesnesitelná
"Kde je Sam??"zajímalo mě
"Šel zjistit, proč se vlak zastavil"řekl a natahoval ruce k mému zranění na pravém lýtku
"Můžu"zeptal se a popadl mou nohu do svých rukou
Nic jsem nenamítala. Třeba mi to pomůže vyndat, hlavně rychle. Bolí to jako prase.
"Budu to muset vyndat"přenesl svůj zrak z nohy na mě
"NE!! Bože to ne!!"snažila jsem se ho přemluvit
"Musím ti to vyndat, jinak si tam zavedeš infekci"řekl mi
Jen jsem bolestně vzdychla.
"Tak jo"nakonec jsem souhlasila"Ale rychle, prosím"natáhla jsem se pro polštář a zabořila do něj obličej
"Můžu??"zeptal se
"Jo"zahuhlala jsem zpod polštáře
Bolest sice nebyla už tak prudká, jako na začátku, ale když mě Patrik uchopil za ten kus dřeva v mé noze, všechno se to zase vrátilo. Zaryla jsem se nehty do polštáře a slyšela, jak trhám jeho povlečení. Bude to bolet, o tom není pochyby. Akorát jsem zvědavá, jak si poradí Patrik s tím potokem krve, co tady poteče za pár vteřin.
"Zvládneš to?? Jako s tou krví"zajímalo mě
"To nezjistím, dokud to nevyzkouším"a ve vteřině mi vytrhl dřevo z nohy ven
"DO PRDELE"bolelo to tak, že jsem polštář roztrhla na dvě půlky
Po místnosti se k zemi snášela oblaka peří. Vypadalo to, jako když sněží. Z nohy mi valila krev, jako o život.
"Musíš mi to zavázat"chytla jsem se za ránu, abych zadržela krvácení
Zvedl se a konečně si sundal plášť. Trhal z něho dlouhé kusy látek. Jedním mi zaškrtil nohu na stehně, aby mi tam neproudila nová krev. Pak uškubnul větší kus černé látky a na několikrát ji složil, polil nějakou dezinfekci a přiložil k noze. Pálilo to jak čert, ale po chvíli štiplavý pocit zmizel. Lýtko mi několikrát pečlivě obvázal a pak mi odvázal škrtidlo ze stehna, aby mi neodumřela noha. Až pak, když skončil s prací, jsem se mu podívala do obličeje. V tom světle mu oči zářily jako noční měsíc. Nebyly úplně bílé, ale byly mírně našedlé a opravdově se leskly jako stříbro. Vlasy měl na krátko ostříhané, trochu roztřepené a v černé pastelové barvě. Tvář měl jako většina upíru bílou a rty pěkně rudé a plné. Oblečení jsem si moc nevšímala.
"To by mělo stačit"postavil se
"Jo dík"poděkovala jsem mu a pomalu se stavěla na nohy
"Měla bys raději sedět"radil mi
"Nejsem moc zvyklá sedět"přiznala jsem
"Ale měla bys…"nedořekl větu, protože jsem ho přerušila
"Jo já si půjdu sednout ke stolu"zvedla jsem se a belhala se ke stolu
"Nechceš pomoct??"staral se
"Já to zvládnu. Do večera s tím budu běhat jako dřív"popadla jsem batoh a šla do vedlejší místnosti
Pomalu jsem si sedla a vyhrabala malou lékárničku. Někde by tu měl být ten nechutný prášek na rychlé zacelení rány… Sakra, kde je?? No jasně, tady.
"Co to je??"podivil se
"Kouzlo. Podáš mi vodu prosím"poprosila jsem sladce
"Jo jasně"přeběhl místnost, popadl jednu láhev a podal mi ji
"Díky"hodila jsem do sebe prášek a hned ho zapila
Fuj!! Byl pěkně hořký a takový bez chuti, ale svou práci splnil. Rána se zacelila, ale bolest tam trochu byla, to chce čas. Jistě a sebevědomě jsem si sundávala zakrvácené obvazy. Pod nimi se už ukrývala pevná kůže bez jakékoliv známky poranění. To víte, jediné, co jsme v posledních letech vyvinuli, byl právě tenhle prášek na rychlé zacelení hluboké rány.
"Pěkný"řekl uznale Patrik
"Díky"poděkovala jsem
"Musíme najít Sama a zjistit, co se stalo"řekl a oba dva jsme se vydali na výzvědy

→ Autorka překvapivě Kikina xD xD xD xD
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mika Mika | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 12:49 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama