
13. kapitola- odchod
25. dubna 2009 v 14:08 | Aranel van de´Corvin | To je průser!Dneska jsem dopsala další kapitolu xD xD xD Doufám, že se bude líbit...
" No já nevím." Na jednu stranu by to nebylo špatný znát svoji budoucnost, ale na druhou stranu ji znát nechci.
" Proč se ptáš zrovna mě?"
" Solembum." Odpoví prostě a já pochopím.( Dneska mi to pálí.)
" Ne nechci." Vykřiknu najednou. Angela nadskočila, jak se lekla.
" Promiň. Podle mě není správný znát svoji budoucnost. Člověk by se měl nechat překvapit." Angela se usmála.
" Překvapuješ mě." To já sebe taky.
" Odkud doopravdy jsi? Nevěřím, že pocházíš z Narnie, nebo odkud jsi to prvně říkala."
" Jsi opravdu chytrá." Usměju se pro sebe.
" Z daleka." Nic jinýho mě nenapadá…
" Ty mi to asi neřekneš, co?"
" Ne." Začnu se smát, ani nevím proč. Asi mi už kompletně hráblo….Angela se taky začne smát.
" Jdu do paláce zkontrolovat situaci. Tak ahoj a ráda jsem tě poznala." Rozloučím se s Angelou a seskočím ze stromu.
" Ahoj." Angela je pořád na stromě. Jak to tak vypadá, tak se tam ještě dlouho posedí.
Mám super náladu. Nevím kde se to ve mně vzalo…dneska toho nevím nějak moc….Rozběhnu se k paláci a u toho si pískám. Lidi se na mě dívají, jak na debila….už jsem si zvykla.
" Dobrý ráno." Vběhnu do našeho pokoje. Arya ještě leží a Eragon taky.( Aby nedošlo k omylu…Eragon leží v mý posteli a ne na Aryi!) Jenom zvednou hlavu a něco zabručí. Co se to tu stalo? To Eragon zase něco zkoušel?!
" Co se tváříte, tak zmučeně?" Zvědavost mi nedá.
" Jsme ještě unavení." Odpoví ospale Arya.
" A kde máte toho exota?" Tím myslím Murtíka.
" Ještě spí. Zanesu mu něco na kocovinu." Začne se zvedat Eragon. Přiskočím k němu a strčím ho zpátky do postele.
" Tak to ne! K ožralosti patří kocovina!"
" Ale dneska je schůzka a Murtagh by měl být v pořádku." Sakra!
" Tak já mu to donesu." Eragon mi nejistě podá lahvičku.
" Dík." Vystřelím z pokoje.
" Murtíku." Šeptám mu do ucha. Ale on se ani nepomele. Musím teda přikročit k něčemu drastičtějšímu…
" Ránóóó!" Křičím na něj a skočím k němu do postele. Začnu skákat na posteli….To ho už probere.
" CO to-Au." Chytne se za hlavu. Kocovina.
" Jak ti je?" Zeptám se s úsměvem na rtech.
" Co myslíš?!" Zeptá se otráveně a lehne si pomale do postele.
" Nemáš tolik pít." Směju se.
" Nekřič tak." Šeptá.
" Ale já nekřičím."
" Ale jo! Křičíš."
" Ne nekřičím. To máš jenom kocovinu."
" NEMÁM!" Začne an mě křičet. Vzápětí se chytne za hlavu. Co to s ním je? Udělala jsem mu něco? Dívá se, jako kdyby mě chtěl zabít.
"Hm." Na víc se nezmůžu.
" Potřebuješ ještě něco?" Zeptá se nepříjemným tónem.
" Ne, ale ty něco potřebuješ." Slezu z postele a dívám se na něj.
" Já od TEBE nic nepotřebuju." Co jsem mu zase udělala? Večer byl v pohodě, ale teď se ke mně chová, jako kdybych mu zabila někoho blízkýho…Vytáhnu z kapsy lahvičku a hodím mu ji na postel.
" Já to od tebe nepotřebuju." Mluví se mnou vážně hnusně. Už ho mám plný zuby! Musím odtud vypadnout, nebo ho zmlátím.
" Není to ode mě, ale od Eragona." Řeknu s naprostým klidem.
" Hm." Tak tohle ne, chlapečku! Vezmu si lahvičku zpátky a jdu pryč. Když se mu nelíbí, že mu chce někdo pomoct, tak ať si trpí.
" Co ti zase hráblo?!" Sedne si na postel a pomale vstává. Teď mám sto chutí mu jednu natáhnout.
" Mě nehráblo a kdyby jo, tak co je ti do toho?!" Vyjedu na něj.
" Dej sem tu lahvičku." Natáhne ke mně ruku. To si snad dělá srandu.
" Mě rozkazovat nebudeš." Tvářím se jako masovej vrah.
" Jsem dračí jezdec a -"
" NASRAT!" Zařvu na něj. Řvala jsem asi moc nahlas, protože leknutím nadskočil a do pokoje vběhla Arya s Eragonem.
" Co se tu děje?" Zeptají se oba současně.
" Nic." Odseknu a hodím Eragonovi lahvičku do ruky. Na Murtagha se ani nepodívám. Prásknu za sebou hlasitě dveřmi, aby to všichni slyšeli a jdu do našeho pokoje.
" Kretén! Idiot! Dement! Ignorant! Vůl! Hajzl!" Vřískám, když jdu po chodbě do pokoje. Lidi se za mnou otáčí a civí na mě….Třísknu s dveřma od pokoje. Naštvaně chodím po místnosti a snažím se uklidnit. Co to do něj vjelo? Rozdělám si oheň v krbu a lehnu si na gauč. Plameny mě vždycky uklidňovaly….i tentokrát mě uklidnily….
" Můžu dál?" Zeptá se Arya.
" Proč bys nemohla? Je to i tvůj pokoj." Jenom pokrčí rameny a sedne si za mnou na gauč.
" Co jste si udělali? Nic nám neřekl. Eragon tam s ním ještě je."
" Co jsme si MY udělali?" Uchichtánu se. Arya nechápe.
" Já nevím, co s ním je. Začal na mě vřískat." Arya vyvalí oči.
" A to jsi mu nic neudělala?"
" NE!"
" Vážně?" A dost! Proč bych mu měla sakra něco dělat?! A víte vy, co?! Já vypadnu a budou mít klid!
" Ráda jsem tě poznala." Usměju se na Aryu a podám ji ruku. Arya se na mě šokovaně dívá.
" Snad nechceš odejít?"
" JO. Už je čas. Beztak bych tady nemohla být věčně."
" Ale, takhle?" Jdu se převlíct do svých kalhot a trička. Arya mě z povzdálí sleduje.
" Půjdu se ještě rozloučit s ostatníma a poděkuju Nasuadě za pohoštění." Arya stojí jako solnej sloup…
" To už vážně půjdeš? Doufala jsem, že se poznáme víc." Diví se Nasuada.
" Bohužel už ano. Hrozně za všechno děkuju. Doufám, že se ještě uvidíme." Podle mě se už neuvidíme, ale to je jedno…
" Těšilo mě." Nasuada ke mně natáhne ruku. Ještě jednou jí poděkuju. Teď už se jenom rozloučím s Aryou a Eragonem. S ostatníma jsem se rozloučila.
" Ty vážně jdeš?" Eragon se tváří smutně. Že bych mu snad někdy chyběla?
" Jo." Usměju se.
" Chci cestovat." Eragon jenom kývne hlavou. Vedle nás přistane Jůža se Safirou. Asi se k nim už ta novinka dostala…
" Dej na sebe pozor Jůžo i ty Safiro." Mrknu na ně.
" Rád jsem tě poznal Pink. Někoho jako ty jsem ještě nikdy neviděl."
" Děkuju i já jsem tě ráda poznala." Musím to zkrátit, nebo tady začnu želvit…Přiběhne k nám Arya a něco zašeptá Eragonovi do ucha. Ten se jenom zatváří smutně a naposled se se mnou rozloučí.
"Budeš mi chybět." Řekne po chvíli Arya. Vyvalím na ni oči.
" Ty mě taky. Ale netvař se, jako kdybych umírala! Určo na sebe ještě narazíme."
" Murtagh se nepřijde rozloučit."
" To mi došlo. To nevadí."
Arya mě šla ještě pěknej kus doprovodit. Na cestu mi dala peníze, jídlo, koně a nějaký oblečení…Málem jsem se rozbrečela, ale vydržela jsem…Když jsme se rozloučily, tak se rozběhla zpátky. Ztrácela se mi rychle z dohledu…. Teď už jsem byla sama. Nasedla jsem na koně a vydala se na cestu….

Komentáře
Moc krásný...piš dál..pevně doufám, že se ještě setkají...prostě musej. Mimochodem pěknej obrázek
Jak jsi to udělala, že tam máš Smajlíky?
rozhodně se musej setkat rychle další jinak taky bych se chtěla zeptat jak si tam dala ty smajly ??,
ahojky budeme rady kdyz se kouknes k nam na blog a nechas komentik
a taky bychom byly moc rady, kdyby si nas mohla dohodit nejakym lidem kteri se zajimaji o to stejne co mi(Narnie)
bude fakt strasne rady kdyz kouknes na blog
predem diky a papapap
waw perfektne tesim na dalsiu kapcu co tam bude robit bez nich
12
Miss.*Gee*- Tvoje sbéénko kteréé lawuje tvůůj blogísek a tebe!♥ | Web | 26. dubna 2009 v 7:45 | Reagovat
Ty joo pokrááčko co bude kutit sama?
Oni se nedozví z kama opravdu je?
Jinak krásná kapitolka
ahoj budes psat dal?...teda musis psat ..pac je to super!...jo a mas krasny blog..


Ježiš, rychle další než se zblázním
