close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

3. kapitola – Hudba minulosti

1. dubna 2009 v 15:58 | Aranel van de´Corvin |  Láska nebo nenávist
Doufám že mi brzo pošle Kikča další kapču, protože se těším na pokráčko xD

Lezla jsem po schodech velmi starého domu přímo do svého pokoje. Popadla jsem starou zrezavělou kliku a vstoupila do své nové"komnaty". Vypadalo to tam jako u mě doma, akorát, že tady bylo jen jedno veliké okno. Na malém stolečku vedle postele zářila svíčka. Asi jsem vám měla připomenout, že svět roku 2013 nevypadá jako vyspělý svět, ale jako svět roku 1890 a nějaký ty drobný. Sice máme elektřinu, ale v některých domech už to zavedené není. Do školy už nechodím, protože mám základní vzdělání a teď momentálně studuji stopařství, jako naši. Je to taková rádoby povinnost, ale celkem mě to baví. Přistoupila jsem ke svíčce na stolku, vzala ji do ruky a vydala jsem se zvědavě k obrovitému oknu. Byla letní noc a tak jsem ho bez váhání otevřela. Do pokoje se nahrnul chladnější vzduch z venku a já si tiše sedla na parapet okna. Svíčku jsem položila naproti sobě a z připravené tašky jsem si vybalila blog s papíry, tužku a bělostnou gumu. Znovu jsem se posadila na parapet a na skrčené nohy si položila listy papírů. Hledala jsem něco, co bych mohla zajímavého nakreslit. Prohlížela jsem si celou ulici, až mi do oka padl starý opuštěný dům naproti. Rychle jsem se pustila do kreslení a vymalovávala ho pěkně do detailů. Trvalo mi celkem hodinu, než byl hotový. Naposledy jsem stínovala dveře a bylo hotovo. Pyšně jsem začala porovnávat obrázek se skutečností, ale nebylo to k rozeznání. Dokázala jsem kreslit tak reálně… Z ničeho nic se mi do uší nahrnula smutná, ale přesto lákavá a známá hudba. Byla od Avril a jmenovala se Innocence (nevinnost). Mamka mi jí hrávala na klavír před spaním, když jsem byla malá. Kromě mého malířského nadání jsem hrála také na klavír. V okně starého domu se mihlo žluté světýlko a někdo začal hrát. Zvědavost byla větší, než pud sebezáchovy a tak jsem se tiše vykradla z domu. Stála jsem na ulici, a čím víc jsem se blížila k domu, tím víc se tóny zvyšovaly. Na dveřích a na klice vysela zaprášená pavučina. Strhla jsem ji a opatrně zabrala za kliku. Dveře se skřípáním otevřely. Hudba najednou ustala a z domu mě ovála hnusná zatuchlina. Bojácně jsem vstoupila dovnitř a zahlédla malou svíčku, která ležela na starém odřeném klavíru. Pečlivě jsem se rozhlédla a párkrát popošla dopředu. Už jsem stála u klavíru, ale cítila jsem ještě cizí přítomnost.
"Halo, je tu někdo"zavolala jsem nahlas
Ozvalo se mi jen pískání místních myší, co tu asi bydlely. Opatrně jsem zasedla za klavír a hrála tu samou melodii, která mi ještě před chvílí zněla v uších. Zjistila jsem, že je klavír rozladěný, tak jsem se hravě pustila do opravování. Bylo to celkem těžké za tak malého světla, ale nakonec se mi to povedlo. Spokojeně jsem vzdychla a znovu zasedla na lavičku.
"Tak, jdeme na to"řekla jsem odhodlaně
Pokus číslo 2 je tady. Tentokrát to vyšlo. Hrálo to jako nikdy předtím. Dlouho jsem nehrála kvůli nočním obchůzkám a tak jsem se obávala, že jsem to všechno zapomněla, ale ne. Všechno jsem znala, jako bych se to učila nedávno. Rozhodlo jsem se změnit skladbu tak jsem zase pro změnu hrála Together. Též pěkná skladba a jedna z mých nejoblíbenějších. Vyrušilo mě akorát děsivé vrzání dřevěné podlahy. Strnula jsem strachem a nebyla schopná se pohnout, jen jsem se snažila hrát dál. Chtěla jsem se otočit, ale bála jsem se. Skoro jsem byla hotová s hraním, ale špatně nahmátla klávesu a tón zazněl falešně. Potichu jsem zaklela a chtěla odejít.
"Hraj dál"ozvalo se odněkud
Ten hlas byl povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout ani za živého boha, komu patřil.
"Už mě přešla chuť" a chtěla jsem odejít, ale něco mi začalo dýchat na záda, tak jsem si raději sedla

Moc dobře jsem věděla, s kým mám tu čest. S upírem, jak jinak. Chtěla jsem se otočit.
"Neotáčej se, jen hraj"vybídl mě něžný……………… To je Erik, napadlo mě, ale jistá jsem si tím nebyla
"Byla bych radši, kdybys hrál ty"přisunula jsem si svíčku blíže ke klávesám, abych na ně viděla
"Tys mě poznala"zase zavrzala podlaha a ucítila jsem Erika za mými zády
Pomalu jsem se zvedla a otáčela se. V tom do místnosti vlítl průvan a sfoukl jediný zdroj světla, svíčku. Teď jsem stála po tmě proti němu. Z oken akorát dopadalo do místnosti slabé světlo pouliční lampy.
"Nemáš sirky??"zeptala jsem se"Nic nevidím"upřesnila jsem mu
"Já tě vidím celkem jasně"ozřejmil mi
"To je mi jasný"zasmála jsem se
"Máš tak krásný úsměv"položil mi ruku na tvář
Byla velmi chladná, ale v tomhle vedru mi to nevadilo. Ba naopak jsem zavřela oči a otírala si svou tvář o jeho ruku.
"Jsi tak horká"zašeptal
"To proto, že je mi děsný vedro"stále jsem měla zavřené oči"Nemáš ty sirky"vrátila jsem se k první otázce
"Nemám, tamta byla poslední"oznámil mi
"To je, ale špatný"začala jsem se trochu chvět
"Proč"zeptal se a přichytil si mě kolem pasu
"Mám strach ze tmy"sundala jsem mu jeho ruce ze svého pasu
"Chceš vyvést ven"zeptal se a uchopil mě pro změnu za ruku
"Ne, já se bojím"ustoupila jsem o krok dozadu a narazila do klavíru
"Ve vteřině budeme venku, slibuju"přitáhl si mě k sobě
"Slibuju je závazné slovo"řekla jsem mu roztřesená
Nahlas se zasmál. V té tmě mě to děsilo. Vzal mě do náručí a já se ho pevně chytla.
"Ty se vážně bojíš"pronesl překvapeně
"A o čem tady asi celou dobu mluvím"přimknula jsem se k němu ještě víc
"Neboj, už budeme venku"odnášel mě víc do tmy. Pak rozrazil dveře a mě oslnilo pouliční světlo z lampy
"Už se mě můžeš pustit"ujistil mě
Rozpačitě jsem se ho pustila, poděkovala mu a chystala se k odchodu.
"Nechoď ještě"zaprosil
"Je už docela pozdě"upozornila jsem ho
"Já vím, ale nechoď ještě prosím"chytil mě zase kolem pasu
Kolem se prohnal prudší vítr. Závěs mých dlouhých vlasů se nadzvedl a zmateně se pomotal. Pak se zase vítr utišil. Erik mi odhrnul vlasy z tváře a nespouštěl mě z očí. Málem jsem dostala výtlem, když jsem viděla jeho načechraný účes. S úsměvem na rtech jsem mu začala upravovat vlasy do původního stavu. Chtěla jsem ruce zase stáhnout, ale nechtělo se mi je vyndat. Zajela jsem rukama hlouběji do vlasů a naše obličeje byly nebezpečně blízko. Už jen pár centimetrů… A pak přišla ta chvíle. Políbil mě. Něžně se otíral o mé rty a naše jazyky se spletitě zamotávaly. Měl příjemný mrazivý dech, který mě chladil, ale zároveň rozpálil. Srdce už mi neběželo jako o závod tolik, jako na začátku. Tenhle rok je rozhodně zajímavý. Upír a člověk… Jde to vůbec dohromady?? Můžou se spolu tyto dvě rasy opravdu sžít, když do toho dají všechno?? Myslím, že pohled na nás by se nelíbil ani jedné straně. Ale já ho mám ráda……… Kdo mi v tom zabrání?? Ale to nejde, je to blbost. Odtáhla jsem se.
"Promiň, ale tohle nejde"řekla jsem mu do očí
"Ale proč ne"hleděl na mě lítostivě. Že by upíři taky měli nějaké city??
"Protože jsme každý jiný"políbila jsem ho něžně na rty"Dobrou"vymanila jsem se z jeho objetí a šla domu
Mrzelo mě to, ale nebyla jiná možnost. Tímhle bychom si ještě více zkomplikovali život a to nikdo nechtěl. Nebo by byl Erik mnou tak poblázněný, že by pro mě umřel?? Na to jsem se snažila už nemyslet. Když jsem se potichu vplížila do pokoje, přistoupila jsem k otevřenému oknu. Neodolala jsem a vykoukla ven. Erik tam pořád stál jak solný sloup. Když mě zahlédl v okně, nepatrně se mu blýsklo v očích. Byl prostě neodolatelný. Ale i přes nesnesitelný odpor jsem okno zavřela a uložila se do postele. Jeho chladné tělo jsem pořád cítila na sobě. S tímto pocitem jsem usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Titi Titi | E-mail | Web | 1. dubna 2009 v 16:49 | Reagovat

Úžasná povídka ktomu nejdou ani slova :)

2 LiRiT LiRiT | 1. dubna 2009 v 17:28 | Reagovat

kráááása, nádhera, úžasná povídka....

nevím co víc dodat nějak mi došly slova....

už se těším na další díl ×)

3 Miss.*Gee*-Sbééčko♥♥♥Ktéré tě lawuje♥ Miss.*Gee*-Sbééčko♥♥♥Ktéré tě lawuje♥ | Web | 1. dubna 2009 v 18:13 | Reagovat

Moc pěkné!:) PS: TAk co kdy bude new design?:)

4 Asci Asci | Web | 1. dubna 2009 v 18:33 | Reagovat

super kapitola

5 Bary-SB Bary-SB | Web | 1. dubna 2009 v 20:15 | Reagovat

Klidně si sem Sophii Charlottu Williamsovou dej!:)

Mě nto rozhodně nevadí

6 Ivon - tvoje Sbééénko, co te loovuje :) Ivon - tvoje Sbééénko, co te loovuje :) | Web | 3. dubna 2009 v 12:33 | Reagovat

ahojky Sbééé, chtěla bych se ti omluvit, ale dneska mivůbec nejdezobrazit blog, tkže nemůžu přidávat žádné články :(

7 LiRiT LiRiT | 3. dubna 2009 v 18:32 | Reagovat

pěknýý...

krásnýýý...

exelentní...

bomba...

strašně se těším na další kapitolu

btw kdy bude další? ×D

8 Kessi Kessi | Web | 3. dubna 2009 v 19:30 | Reagovat

ahojik jo žiju tedkom mi to moc nevychazelo se školou tak sem tu nebyla

9 T-narniaonline /SB T-narniaonline /SB | Web | 3. dubna 2009 v 21:12 | Reagovat

Při posl.dvou větách mi přejel mráz po zádech! xD x)

10 Terka-Bella Terka-Bella | Web | 3. dubna 2009 v 22:54 | Reagovat

Ahojky jakpak se máš? Já se mám blbě protože ležím v nemocnici a ted jsem potají na PC tka se měj pěkně

11 Bary-SB Bary-SB | Web | 4. dubna 2009 v 14:37 | Reagovat

Super!  Ježiši už z toho magořim,

12 Lizzie Lizzie | Web | 9. dubna 2009 v 8:46 | Reagovat

zajímavý...

13 Lilit Lilit | 9. července 2009 v 14:51 | Reagovat

je to moc hezzký ani nemám slov je to jako by mii celý ten příběh běžel před očima jako film mocinky pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama