24. dubna 2009 v 19:50 | Aranel van de´Corvin
|
Tak a je tu dlaší kapitolka xD xD xD Nic moc se tu neodehrává, ale příště už bude slibuju xD xD xD
Tak i ta mizivá naděje, že to není upír je v tahu….Ale co teď? Mám to nahlásit? Už to vidím: Promiňte, ale k nám do děcáku se nastěhoval upír a mám strach, že nás chce všechny zabít!...By se mi vysmáli do obličeje a zavřeli do blázince!
Teď už asi nic nevymyslím. Půjdu si lehnout a zítra všechno promyslím…
Když vejdu do pokoje, tak jsou bárbínky ještě vzhůru. A hádejte koho probírají. To neuhodnete….
" Ten novej ošetřovatel je sexy." Drmolí Monika a bloncka horlivě přikyvuje. Obrátím oči v sloup a rozplácnu se na posteli.
" Viděla jsi, jak se na nás díval? Určo se mu líbíme." Sní bloncka…ty dvě se mu líbí možná tak, jako svačinka….
" Nechcete už jít radši spát?" Je pozdě a chci se vyspat. Zítra musím do školy. Fuj pondělí. To úplně nesnáším! První hodinu máme chemii!
" NE! Nechcem." Odpoví jedovatě bloncka. Kašlu na ni. Dám si mp3 do uší a poslouchám….
Po hodině vypnu mp3 a zkontroluju situaci. Obě už leží v posteli, ale nespí. Probírají " Marka".
" Jo to máš pravdu! Je vážně k sežrání. Ale už bychom měli jít spát! Ať nemáme zítra kruhy pod očima." Bože! Jejich starosti bych chtěla mít.
" To máš pravdu. Dobrou moc Mončo." CO? Proč Monika říká bloncce Moniko?
" Dobrou Mončo." Chichotá se Monika. Eh? Sednu si a otevřu pusu dokořán. Právě mi došlo, proč tak často slyším jméno Monika….Ony jsou obě dvě Moniky….Tak to je mazec…no co…já je mám rozlišený: Monika a Bloncka. Dneska je toho už na mě moc. Radši jdu spát, než mi hrábne….
" Vstáveeeeeej." Řve Monika a strhne mi peřinu. Já je vážně zabiju.
" Trhni si okem." Odbiju ji a hledám peřinu.
"Je půl sedmý." Křikne Bloncka, která se právě maluje…
" No a?" Pro mě za mě ať je třeba osm.
" Je pondělí." Ach jo.
" Vždyť jdu."
Připomeňte mi, že jim mám odpoledne spláchnout všechny šminky do záchodu! Ty dvě nány byly v koupelně snad celou věčnost! Už vím proč ostatní holky z děcáku vstávají, tak brzo….No konečně! Už se hrnou ven. Spáchám hygienu a pak musím na snídani….
A doprčic. Za pět čtvrt na osm! Ve čtvrt se uklízí jídelna. Rychle seběhnu schody a běžím do jídelny, než mi všechno sežerou. Po cestě se na mě všichni dívali nějak divně….teda oni se na mě dívají vždycky divně, ale tentokrát se dívali " víc divně" .
Když probíhám okolo zrcadla v hale, tak si všimnu, že mám na sobě ještě pyžamo….to by spoustu věcí vysvětlovalo…ale to je fuk! Hlavně, že dostanu jídlo. Celá udýchaný rozrazím dveře do jídelny. Všichni na mě čumí. Ignoruju je a jdu si pro rohlík…už už mám svůj cíl nadosah, ale jedna mi přiletí zezadu.
" Kterej-" Zarazím se v půlce věty, páč jsem si všimla Libuš…Nevypadala zrovna nadšeně.
" A dost! Okamžitě nahoru!" Co? Já jsem něco udělala? To už přišla na to, že jsem ji vyhodila její oblíbený šaty? To ne….to by se tvářila jinak…
" JO už jdu. Jenom se najím." Natáhnu roku po vytouženým rohlíku, ale ta hyena je rychlejší.
" Převleč se a jdi do školy! Nemusíš mě tady stranit hned první den." Co? A jo takhle. Tak ona se nechce stranit před Markem! Snad se nám krasotinka nezamilovala?
" Neboj. Před ním se už víc stranit nemůžeš." Zašeptám jí do ucha. Dá mi pohlavek a vyprovodí mě z jídelny…. A jsem zase hlady. Po cestě do školy si budu muset něco koupit….
*****Odpoledne*****
Díkybohu! Už jsem myslela, že škola nikdy neskončí!
" Prý si dostala pětku z matiky!" Seřve mě hyena hned ve dveřích. Jak to tak vypadá, tak ty dvě nádhery žalovali. Potvory jedny. Se mi ještě mstí za dnešek….kluci vyvěsili jejich fotky po škole. Měli na nich fakt ránu…jak asi tušíte, tak z toho nebyli dvakrát nadšený….
" Sem to nějak nevychytala."
" Nahoru a učit! Máš zaracha." Nemám ho už od pátku? Začíná v tom mít nějakej hokej…. Ale nic už radši neříkám a jdu se učit. Vážně nechci propadnout…
Už se hodinu šprtám matiku. Vůbec to nechápu….Hyena mě ani nepustila na večeři…
Někdo klepe na dveře. To je divný. U mě nikdo neklepe. Většinou všichni vtrhnou dovnitř, seřvou mě a pak jdou zase pryč…
"Dále." Řeknu nejistým hlasem. Do pokoje vstoupí Marek. Sakra.
" Potřebuješ něco?" Zeptám se, aby řeč nestála.
" Jsi vážně neuvěřitelná." Hm? Nějak nechápu, kam tím míří.
" CO tady děláš?"
" Řekl jsem, že ti pomůžu s matikou."
" To nemyslím. Já myslím, co děláš u nás v děcáku."
" Co myslíš?" Já radši nemyslím. Je to moc namáhavý a výsledek žádnej…
" Asi bych se měl představit." Řekne, když vidí, že nic neříkám.
" Jmenuju se Marcus." Hm. To jsou ale formálnosti.
" Mě by hlavně zajímalo, co tady chce upír." Řeknu s naprostým klidem. Ušklíbne se.
" Nejsi tak hloupá, jak vypadáš." Dík. To jsou to dneska komplimenty.
" Když už jsme k sobě tak upřímní," začne Marcus vykládat a sedne si vedle mě na postel," tak původně jsem přišel proto, abych tě zabil." Chvíli se odmlčí a já koukám někam do blba. Ještě mi nedocvaklo, že jsem v ohrožení života…
" Ale nějak ses mi zalíbila. Proto mám pro tebe návrh." A jé.
" Buďto se mnou odejdeš, nebo udělám to, co jsem původně chtěl." Jako zabít mě? To je trochu blbá situace…
" Tak prostě odejdi a nech mě být. Jako kdybychom se nikdy neviděli." Zkusím navrhnout.
" Kdybys se nepletla do mých věcích, tak bych tu teď neseděl."
" To jsem tě měla nechat zabít tu ženu s dítětem?" Zeptám se užasle. To si snad dělá srandu?!
" A proč ne?"
" Protože nejsem vrah!" Křiknu na něj.
" Uklidni se." Dá mi ruku na pusu. Jeho ruce jsou studený….brrr.
" Máš štěstí, že jsem potkal na ulici toho kluka. Jinak bych si šel rovnou pro tebe." Cože? On někoho zabil?!
" VYPADNI!" Zakřičím na něho a mrsknu po něm matiku.
" Jak chceš." Sladce se usměje a odchází. To se mi nelíbí. Když se za ním zabouchnou dveře, tak začnu zběsile přecházet po pokoji…
Musím ho odtud nějak dostat. Ale jak? Co když někomu tady ublíží? Nevypadá, jako někdo kdo se nechá zastrašit…
" A viděla jsi jak na mě mrknul?!" Usmívá se bloncka, když se s Monikou vracejí z večeře.
" Jo viděla! Fakt se mu líbíš!" Řekne Monika, ale ne tak nadšeně, jako bloncka. Jak to tak vypadá, tak ji štve, že se na ni Marcus ani nepodíval. Zatímco na bloncku jo.
" Jdu spát." Řekne otráveně Monika.
Dneska jsem už taky unavená, takže jsem Monice vděčná. Konečně se vyspím….
"Áaa-" Někdo mě zvedá z postele! Začnu křičet, ale zakryje pusu.
" Pšt." Marcus.
" Pust mě." Syknu na něj a jednu mu plesku. Marcus se jenom zachichotá a potichu mě nese k oknu. Vytřeštím na něj oči a snažím se vymanit z jeho sevření.
" Když to nepůjde po dobrým, tak to půjde po zlým." Ďábelsky se usměje a otevře okno….
tohle je strašně moc hezká povídka
uplně ji žeru
ae facht že jop
honem honem další..
prosíííííííííííím