"Vážně mi to nevadí, jen, můžu se tě na něco zeptat"?
"Jo" odpoví mi Monica ještě ubrečeným hlasem
"Lovíš lidi, jako k jídlu"? Sakra, co když jo, aby si mě taky nedala někdy k svačině. To bych dopadla, třeba by ze mě taky byla jednou upírka, kdyby se stala taková malá nehoda, krásná představa, dokonce života s Tomem……
"Ne!!! V místní nemocnici o nás ví, a dostáváme dárcovskou krev, jen když je nouze, tak se uloví nějaké zvíře, ale jinak lidi nikdy nelovíme"
"Aha, to se mi docela ulevilo, a jak se vám to jako stalo, to jste celá rodina upíři"?
"No, vlastně nejsme rodina, jen taková skupinka vlastně jsme každý odjinud máma z Brazílie, táta z Ruska, brácha z USA a já z Itálie… Postupně jsme se dali dohromady, děláme, že jsme rodina vlastně, jsme takhle spolu už všichni čtyři 151 let, jako poslední jsem se přidala já. Umírala jsem, když mě zajelo auto a ujelo, našel mě táta a kousl mě, abych nezemřela a žila dále jako upírka… A Tom, ten na tom byl podobně, byl v pralese a zaútočil na něj tygr a náhodou ho našla matka, když se šla projít, sice by nezemřel, kdyby ho odnesla k doktorovi, ale viděla v něm podobu svého lidského syna a tak ho pokousala, je to sice sobecké, ale Tom je strašně rád, že je upír, líbí se mu to. Narozdíl ode mne…"
Ach jo, to je smutné, ale je to i vzrušující, Tom jako upír… To nebezpečí mě láká…
"To je mi líto, ty by si radši zemřela"?
"Ano, nebaví mne tento život, vlastně až do teď, nikdy jsem si nedokázala najít přátele a teď jsi tu ty"
" Mám tě moc ráda Moni, seš ta nejlepší kmoška, jakou jsem mohla kdy mít".
"Děkuju ty taky"
"Už budu muset jít domů mě se hezky pa pa"
"ahoooj"
Tak, je to na mě až moc informací, Tom a Monica jsou upíři, docela jim i závidím, ale představa, že bych odešla od své matky a svého bratra je pro mě strašná.
Odemknu dveře od baráku a vejdu do kuchyně, kde sedí brácha na židli a má sluchátka a připravuje jídlo. Co se mu stalo? Brácha a vaření? To nejde do hromady…
"Čau brácha"… Neslyší mě, no jo to sem si mohla myslet, jdu a vyndám mu sluchátko z ucha :P
" jeee zdar segra, sorry, sme si tě nevšiml: D"
" No nazdar, co se ti stalo, že vaříš"?
" Volala máti, vrací se dřív už dneska, za půl hoďky by tu měla byt"
" Do píči a já mám bordel v pokojíčku"!!!!!
Sakra, proč musela přijet dřív, já nemám uklizeno a musím vyhodit cíga nebo mi je ještě najde a budu mět zaracha…. Kurňa
Du do pokoje a uklízím a už slyším klíčky, máti je tu, rychle zastrčím zbytek oblečení do skříně a jdu ji přivítat do předsíně.
"Ahoj mami, tak jak ses měla, proč seš tu tak brzo"? Vychrlím na ni otázky
" Ahoj Leno. No měla sem se dobře, ale bylo to kratší, než si firma myslela, takže sem tu dříve. Jee tady to voní, to Matěj"?
" Jo jo"…. Matěj si žehlí ty dvě pětky z matiky a čtverku z Fyziky: D
Potom strávíme společný večer v rodinném kroužku, docela mě to unavuje, tak si du nakonec lehnou, vejdu do svého uklizeného pokojíčku a rovnou si lehnu na postel, chvíli přemýšlím nad Tomem, chce se mi brečet. Zvednu se a vezmu si papír s tužkou a začnu malovat svýho Toma, jak si ho pamatuju, po chvíli, když mám hrubej nákres, slyším jak si máti a Matěj taky šli lehnout dál kreslím a pustím si k tomu potichu rádio, po další chvilce už slyším brášku chrápat a potichu se pro sebe zasměju.
Najednou slyším malý cinknutí do svýho okna, jdu, otevřu ho a podívám se dolů a hádejte, kdo tam stojí… JOOOO Je to Tom. Hned se mi totálně rozbuší srdce, rozklepou kolena, poleje mě horko a zima zároveň, ty jeho oči… Tak krásně modré, až skoro do fialova…
"čau, nechceš jít na chvilku sem dolů"? na chvilku přestanu dýchat a přidušeně ze sebe dostanu
" jo, hned sem tam" rychle na sebe hodím džíny červenej top a bílou mikinu vezmu si tenisky, mobil, klíče a rychle si dám na pusu lesk na rty a jdu.
Už ho vidím, opravdu tu stojí v celé své kráse má jen džíny a hnědí tričko a hoperský boty a pásek DC… Úplně k sežrání, ale je upír, teprve teď si to znova uvědomuju a zpomaluju, asi jsem srab, ale…
" Pry už to víš"
" že seš upír"? Najednou mnou projela zlost jen tak si příde a jen tak se mě zeptá!!!
"jo, že sem upír…"
" jo no, to už vím" zase kousek couvnu a podívám se mu do očí, málem se mi podlomí kolena
" asi se mě bojíš co?" zeptá se mě a smutně se na mě usměje, znovu se mi roztřesou kolena.
" ne nebojím se tě, ale je to trošku šok" udělám pár kroků k němu a také se na něj usměju, překvapilo ho to, bylo vidět, že neví, co mi má odpovědět, vlastně, ani není třeba, stačí jen pohled, který mi řekl, že mě má rád.
" šla by ses se mnou projít?"
"jo, klidně" Chvilku dem, směrem k parku, cestou si povídáme o nedůležitých věcech, jako je škola nebo počasí. V parku si sedneme na lavičku vedle sebe, už se mi chce docela spát, ale je tu Tom, to přece musím vydržet: D
Chvilku nemluvíme a jen se na sebe díváme, jeho pohled mě spaluje, už ani nevím kdo začal, ale najednou sme se znovu líbali, když jsem byla minule opilá, neuvědomila sem si jak má ledový, nasládlý dech, velmi krásně a něžně mě líbal kroužil mi jazykem kolem spodního rtu a pak pronikl do mích úst, bylo to, jako by hasil požár ve mně.
Líbali jsme se strašně dlouho, pak jsem se odtrhla.
" už budu muset domů" vůbec se mi od něj nechce, nejradši bych byla jen s ním, pořád a pořád…
" jo, doprovodím tě domů" řekl a zase se sladce usmál.
" dobře" Pomalu se blížíme k našemu domu ruku v ruce, pak se zastavíme a dáme si polibek na rozloučenou
" Dobrou noc"
" Dobrou" Odpovím mu a vcházím do domu, hned du do svého pokoje a podívám se na hodiny, cože to už je 4:17, to sme byli venku tak dlouho, ani se mi tomu nechce věřit
Pomalu usínám s úsměvem na rtech a vzpomínkou na jeho oči…..
Kontakt na autorku( Krystýna): Krystyna.1992@seznam.cz


jeee, to je hezký... další kapču honem!!!!!