close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

4. kapitolka

22. dubna 2009 v 17:07 | Aranel van de´Corvin |  Minulost určuje budoucnost

Chtěla bych poděkokovat všek kdo to čtou. PS- Prosím pište komeny, klidně i špatnou krytiku prostě cokoliv :-))



Šli jsme a kecali o všem možném. O Davidovi jsem se dozvěděla že pochází z velké rodiny má dva bratry a dvě sestry. Se svými dvaceti čtyřmi lety je druhý nejmladší. Jeho otec byl jeden z vůdců lovců, tak bylo jasné, že on se stane taky lovcem. Jeho rodina, ale žije v Itálii. On se v osmnácti odstěhoval, aby začal žít vlastní život.

"A co holku, máš ňákou?" Dan má dost trapnou otázku. (Ne že by mě to nezajímalo. J)

"Ne nemám na to čas." Odpoví s klidem a usměje se na mě.

Usměju se na něj zpátky.

Čas nám rychle utíká, takže se trochu divím, když jsi, všimnu, že už se setmělo. Rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, že jsme na křižovatce mezi Kavskou a Banskou ulicí.

Šli jsme po Banské ulici na východ. Když jsme byli asi tak půl hodiny od domu, začala jsem mít divný pocit, že nás někdo sleduje, nasadila jsem si kapucu a mlčky šla dál. Pozorně jsem naslouchala okolí a dívala se všude kolem sebe, nic jsem však neviděla. Kluci vypadali, že je nic netrápí. "To zase blbnu jenom já, nebo co." Pomyslela jsem si kdykoliv jsem se otočila dokola a nic nezahlédla. Pochvíli ke mně přišel David a pošeptal mi do ucha.

"Snaž se uklidnit. Vím, že už delší dobu máš divnej pocit, taky ho mám… A není to jen tak …

Sledují nás upíři. " Jak to vyslovil, cítila jsem, jak se mi zorničky rozšířily strachem. Ne že bysme nikdy upíry nelovili, to ne. Ale nikdy jsme je nelovily beze zbraní. Zmohla jsem se jen na přidušené. "Kolik?"

"Nevím přesně asi dva až čtyři," Odpověděl mi zamyšleně.

"myslím, že jsou hodně zkušení, protože jsem ještě ani jednoho nezahlédl úplně. Vždycky jenom stín."

"Aha," Lepší odpověď mě nenapadla. "Co budeme dělat?" Zeptám se.

"Až ti řeknu tak se rozeběhni a co nejrychleji se dostaň domů. Když za tebou do pěti minut nepřijdeme tak někoho sežeň, ať nám přijde pomoc." Podívá se na mě. Já na něj jen tupě zírám.

"Chci vám pomoct, zůstanu tu sváma." Zamračím se na něj.

"Ne! Ty poběžíš domů." Zvýší na mě hlas. "Rozumíš mi?" Tupě na něj dál zírám.

"No tak rozumíš mi." Zaklepe se mnou.

Otupěle kývnu, že rozumím. "Jsem rád, že to uděláš." Podívá se na mě.

Po chvíli jde k Danovi a řekne mu svůj plán. On jen němě kývne, že rozumí.

Jdeme dál. Vůbec se nesoustředím, kam jdu. Odbočíme z Banské na jednu menší ulici, kterou neznám jménem. Co jsme vešli do té ulice, mé tušení se zhoršilo. Žaludek se mi svíral zděšením a bylo mi na zvracení. "Tady to přijde." Pomyslela jsem si.

V půlce ulice se za námi ozval smích. Jako na povel jsme se všichni otočili. Stáli tam, byli tři. Jeden se právě něčemu smál. Všichni tři to byli muži. Ještě byli daleko, takže moje oči jim neviděli do obličeje, ale oni nás viděli s naprostou přesností. Pomalu se k nám přibližovali.

Čím byli blíž, tím jsem viděla víc. Ten uprostřed a nejblíže k nám měl delší blond vlasy, ten co byl nalevo od něj, měl vlasy tmavě hnědé a dlouhé na ramena. Ten třetí měl vlasy kratší a černé. Oči měli všichni tři černé žízní.

Víc jsem si je nestihla, prohlídnou, protože se přikrčili ke skoku následovanému útokem. Odrazili se a když byli ve vzduchu David vykřikl. "Utíkej Mari!"

Nanic jsem nečekala, otočila se a utíkala jsem jak, nejrychleji jsem mohla. Za sebou jsem zaslechla jen smích, a jak někdo z upírů křičí. "Koťátko si chce hrát na honěnou," Dvojitý smích, "Dyrku myslíš, že jí zvládneš?" a ticho. Žádné spěšné kroky prostě nic. Nikdo za mnou neběžel.

Běžela jsem dál, co jsem mohla. Nevšímala jsem mi tak úplně, jestli běžím dobře, vnímala jsem jen zvuky, ale nic se neozývalo.

Najednou tichou noc přerušil řev, byl to lidský řev, to jsem poznala hned. Zamrazilo mě v zádech, přidala jsem ještě do běhu a snažila se nevnímat bodavou bolest v břichu.

Vzápětí se nade mnou ozval chladný šepot. "Mně neutečeš!!!"

Instinktivně jsem se podívala za hlasem, nic jsem však nespatřila. Vzpomněla jsem si, co nám lovci říkali o upírech. " Rádi si se svou kořistí hrají jako kočka s myší. "

Ještě jsem přidala do běhu. Všimla jsem si, že už jsem u odbočky na Tillskou ulici, která vede přímo k našemu domu. "Ještě půl kilometru a je to za mnou."

Odbočila jsem na Tillskou ulici. Ve své rychlosti jsem se pořád rozhlížela a poslouchala, pořád se nic nedělo. Míjela jsem jednu křižovatku za druhou. "Čtyři sta metrů, Čtyři sta padesát, tři sta, tři sta padesát… " Odpočítávám si v duchu. "Dvě stě, dvě stě osmdesát, dvě stě šedes… "

Někdo do mě z boku strčí takovou silou, že letím vzduchem a zastavím se až o zeď, na kterou zády narazím. Po nárazu do zdi, sklouznu na zem, kde se svalím do klubíčka. Bolí mě celé tělo a točí se mi hlava. Přesto se snažím se, zvednou a postavit se upírovi. Pomalu se postavím na nohy a rozhlédnu se kolem sebe. Hledám svého útočníka a, kdo hledá ten, najde. Stojí opřený o lampu a pozoruje mě. Usmívá se u toho, jako kdyby viděl nejnovější komedii. Když jsem si jistá svojí rovnováhou, udělám krok jeho směrem. Než se však stihnu nohou vůbec dotknout země, už jsem zpátky zádama napláclá na zdi. A milí upír mě drží pod krkem. Nohy mám asi deset cenťáků nad zemí, takže mi nezbývá nic jiného než vyset.

Upír se mojí bezmocností zřejmě dobře baví, jelikož nic nedělá jen pořád blbě, civí.

Rozhodnu se, se udělat nějaký krok. Odrazím se nohou a snažím se nakopnout upíra kamkoliv to půjde. Stihnu se jen odrazit, upír rychlím pohybem chytne mojí nohu a drží jí přišpendlenou u zdi a zesílí své držení okolo mého krku, takže se začnu dusit. Nic ale nedělá, jen civí.

Po dvou nekonečných minutách se mi začíná dost blbě dýchat a začínám se dusit. Když si toho konečně všimne, už jsem celá fialová. Povolí svůj stisk, ale dál civí.

Po další minutě mi dojde trpělivost a zasyčím na něj. "Tak zabiješ mě, nebo co bude?"

Usměje se a poprvé promluví. "Ňáká netrpělivá ne?"

Jeho hlas je no nedokážu to popsat, je prostě nádherný. "Nechápu, proč zrovna takovíhle potvory musej bejt tak dokonalí." Postěžuju si v duchu a odpovím mu na otázku.

"No představ si že už se nemůžu dočkat, až vypadnu z tohohle blázince." Jeho úsměv se ještě rozšíří.

"To bych si tě měl pořádně užít, ne?" Pomalu začal přibližovat svůj obličej ke mně.

Mé srdce začalo zběsile tlouci a můj dech se zrychlit. On se tomu jen pobaveně ušklíbl. Pustil mou nohu, kterou doteď svíral a začal se rukou přibližovat k mojí hlavě, aby mi sundal kapuci. Zadívala jsem se na něj, v jeho černých očích byla nedočkavost a zvědavost. Ruku měl už na začátku kapuce a začal jí stahovat z mé hlavy. Zavřela jsem oči a čekala, až to ukončí. Můj bezvýznamný život. Nikdy jsem neměla nějaký cíl nebo sen. Tak na co žít, nemám ani nějakou osobu pro kterou bych žila. Nemám nikoho, ale vysvobození nepřicházelo.

Pomalu jsem otevřela oči. Upír měl hlavu otočenou směrem, odkud jsme přišli, a poslouchal. Tak jsem se taky zaposlouchala. Nejdřív jsem nic neslyšela, slyšela jsem jen ticho letní noci. Po chvíli jsem to zaslechla výstřely, hodně výstřelů přicházeli z místa, kde jsem opustila kluky.

V mysli se mi vytvořil bláznivý plán, ze všech sil jsem se nadechla a vykřikla. "Pomóóó…" Upírova ruka se vymrštila obrovskou rychlostí a ucpala mi pusu. Nenapadlo mě nic jiného, než ho kousnou a to jsem taky udělala. Rozesmál se, "Jak se zdá asi chceš žít, co?" konstatuje se smíchem pořád otočený tím směrem. Odkud teď přibíhal ten hnědovlasý.

"Co se stalo?" Ptá se můj útočník.

"Přišli čtyři lovci ozbrojený až po uši." Odpoví příchozí.

"Kde je Soren?"

"Zabili ho." Odpoví celkem nevzrušeně.

Upír co mě drží, jen kývne.

"Hele jestli jí chceš tak si pospěš, nebo si jí vem sebou. Za chvíli tady sou." Ukáže na mě hnědovlasý upír.

"Jdi napřed, hned jsem za tebou." Odpoví mu.

Nově příchozí jen kývne a rozeběhne se do nějaké uličky.

Čekám, co teď přijde. Dívám se na upíra s naprosto bezvýznamným pohledem. Pomalu se začne otáčet zpět tváří ke mně. Otočí se a vytřeští na mě oči. Rychlostí světla ode mě odskočí a pustí mě na zem. Něco takového jsem nečekala, nepovede se mi, došlápnou a svalím se na zem. Ještě k tomu tak blbě že hlavou dopadnu přesně na kus rozbitého chodníku a rozbiju si hlavu. Vykřiknu bolestí, mám černo před očima. Přesto však zvednu hlavu a podívám se na upíra. Nikde není, skloním hlavu k zemi a snažím se neomdlít.

Po nekonečně dlouhé době čekání uslyším hlasy. Nerozumím jim, ale vím, že jsem v bezpečí. Přestanu bránit mrákotám a omdlívám.








Soren

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Endersa-SB ( ♣♦◘♠☻☺♥) Endersa-SB ( ♣♦◘♠☻☺♥) | Web | 22. dubna 2009 v 17:21 | Reagovat

ahoj, ted nemam moc casu to cist, ale az budu mit cas, tak urcite :D

2 cherina cherina | Web | 22. dubna 2009 v 18:07 | Reagovat

čauvec  :-D

3 Adriana Adriana | 22. dubna 2009 v 18:35 | Reagovat

Úžasná kapitola, hrozně se těším na další :-D

4 BarQa BarQa | Web | 22. dubna 2009 v 18:56 | Reagovat

hezuuuu  8-)  kwásnej dess  :D

5 >Asci<*-§-*>eSBé< >Asci<*-§-*>eSBé< | Web | 22. dubna 2009 v 19:14 | Reagovat

super kapitola moc se těšim na další je to hodně zajímavé

6 Lizz Lizz | Web | 22. dubna 2009 v 21:31 | Reagovat

Ahoj.. budu ted moc otravná...xDD tk si připrav nervy..xDD  tuhle povídku zatímm nečtu..xD přečtu si to v klidu omda...xDD ale jdu otravovat..xD mohla bys mi napsat prosíím prosíím na blog, když přidáš další kapču k To je průser! bo k Aleanor Corvin  :-) prosííím..xD páč nstíhám sem teed chodit tk často jk by se mi to hodilo..xD dopředu díky... a promin, že otravuju ;-)  :-)

7 Miss.*Gee*- Tvoje sbéénko kteréé lawuje tvůůj blogísek a tebe!♥ Miss.*Gee*- Tvoje sbéénko kteréé lawuje tvůůj blogísek a tebe!♥ | Web | 23. dubna 2009 v 15:58 | Reagovat

Bééé ja nemohu najít 3 kapitolu a stou druhou mi to nedává nějak smysl...  O_O Joo ja jsi tu dala ty úžasný smajly?

8 MiHaRu MiHaRu | Web | 23. dubna 2009 v 16:59 | Reagovat

týýýýýý joooo mě s toho picne jak jsem napnutá!!!!!další další dalšííííí!!!! :-)  :-)  :-)

9 Endersa-SB ( ♣♦◘♠☻☺♥) Endersa-SB ( ♣♦◘♠☻☺♥) | Web | 23. dubna 2009 v 17:32 | Reagovat

ale ten kluk vlevo se mi líbí :D

10 Saraz Saraz | E-mail | 23. dubna 2009 v 19:06 | Reagovat

Všem díky za podporu
-pátou kapču bych mohla do zírřka napsat

11 Sarah Sarah | 31. října 2009 v 12:14 | Reagovat

Skvělí fakt moc krásný povídky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama