Autorka: saraz.simik@seznam.cz
Ani nevíte jak jsem šťasná že se vám to líbí
Někdo mi drtil ruku tak že se mi za chvíli asi odkrví. Štípalo mě v hlavě a měla jsem úplně vygumováno. První co mě napadlo, byla otázka. "Co se stalo?"
Upřeně jsem začala přemýšlet a hlavou se mi honili stovky obrázků. Můj odraz v zrcadle…, Teta míchající těsto…, Muž stojící ke mně zády…, Procházející se pár na pláži…, Rozčílený Mark…, David peroucí se s Danem…, Hořející těla čtyř vlkodlaků…, David s Danielem stojící přede mnou…, David s Danielem…, David s…
Najednou mi to docvakne, zpomenu si na svůj běh a chycení. Na všechno co se ten večer stalo. Zběsile otevřu oči a posadím se. V tu chvíli povolí sevření mě pravé ruky a někdo mě obejme. Ve svém zděšení jsem si ani nestihla všimnout kdo to je.
"Jsem tak ráda že, ses probrala." Podle hlasu jsem poznala Eriku, mou nejlepší kamarádku. Vroucně jsem jí vracela objetí. Po chvíli se odtáhla a otřela si slzy, které jí tekly proudem po tvářích.
"Kdy jsi přijela?" Zeptám se hned zvědavě.
"Před třemi dny." Odpoví hned.
Zkoumavě se jí podívám do očí, pod kterými má tmavé kruhy z nevyspání. Jak to že před třemi dny, tak dlouho jsem přece, nespala nebo jo. Pro jistotu se zeptám.
"Ehm, Eriko jak dlouho jsem byla mimo?"
"Dohromady pět dní." Odpoví mi. "Jak mi to svoje teta zavolala, tak jsem zburcovala tátu, aby mě sem hned dovezl. No a jsem tady." To byla celá ona, když si něco zamane tak to prostě musí mít, ostatně jako já.
"Málem jsi nestihla pohřeb." Řekne ještě, tiše a zasmušile. Čekala jsem to, ale někde v hloubi duše jsem doufala, že to neuslyším. Dostanu ze sebe jen přidušené. "Kdo?"
"Oba." Odpoví ještě tišeji. Do očí se mi nahrnou slzy. Rychle jsem zamrkala, abych je zahnala.
"Kdy ttt..." Zkolaboval mi hlas. Tak jsem se pomalu a zhluboka nadechla a zkusila to znova.
"Kdy to začíná?"
"Asi za hoďku a půl." Odpoví rychle Erika.
Jen kývnu, tak se chopí slova ona. "Hele já skočím dolů, oznámit že jsi zhůru. Ty se zatím jdi osprchovat a já ti přinesu šaty. OK?" zeptá se mě se zdviženým obočím.
"OK." Odpovím jí se slabím náznakem úsměvu a lezu z postele.
Pomalu dojdu do koupelny, kde se podívám do zrcadla. "No bezva." Pomyslím si, když se podívám do zrcadla a spatřím fialovočernou podlitinu na své čele. Radši se tím víc nezabývám, shodím ze sebe oblečení a vlezu si do sprchy.
Nestihnu se ani pořádně utřít a Erika je zpátky. Oblečená do kratších černých šatů a s něčím černým v rukou. Tázavě se na ní podívám, ona se jen usměje a hodí po mně černé kalhotky a podprdu. Rychle si to obleču a zadívám se na ní se zdviženým obočím. Jen po mě hodí ten černej hadr, co držela. Chytnu to a roztáhnu, zjistím, že to jsou podobné šaty jako má ona. Vklouznu do nich, spodní okraj končí těsně nad koleny a na pohřeb mi přijdou trochu moc odhalující. Proto se zeptám. "To mám jít jako v tomhle?"
"A v čem jiným bys chtěla jít?" Jen pokrčím rameny a nemyslím na to.

"Trochu to zamaskovat můžu, ale bude to stejně vidět."
"To je jedno, nemusíš mi to ani nijak maskovat." Povzdechnu si.
"Ale prosimtě sedni, já se o to postarám." Zvedne oči v sloup.
Přitáhne z mého pokoje židli a posadí mě na ní.
Asi po půl hodině konečně řekne, že je hotová. Což jsem dost ráda.
Otevřela jsem oči a podívala se do zrcadla. Erika si se mnou docela vyhrála. Otok byl překrytý značnou vrstvou make-upu, ale přesto byl trochu vidět. Udělala mi černá stíny a linky, řasy vylepšila řasenkou a rty mi zvýraznila, světlím leskem. Obdařila jsem jí smutným úsměvem. Chytla mě za ruku a táhla do pokoje, dolů ze schodů a pak do kuchyně.
Teta stála opřená o skříň s hrnci a se zamyšleným výrazem sledovala stůl. Hned co jsme přišli do kuchyně, se probrala. Rychlím krokem, ke mně přišla a objala mě. Nevěřila jsem vlastním očím, to bylo poprvé, co mě kdy objala. Její obětí jsem jí vracela. Když se ode mě odtrhla, zašeptala jsem. "Je mi to líto. Neměla jsem nikam utíkat, měla jsem tam zůstat a pomoct jim."
Vyvalila na mě oči. "To neříkej, nemůžeš zato. Kdyby, jsi tam zůstala, tak bych přišla i o tebe." Začali jí téct slzy a mně taky. Opět jsem rychle zamrkala, abych si nerozmazala oči. Erika se na mě podívá a usměje se. "Neboj, použila jsem voděodolné." Ušklíbnu se na ní.
"Nedáte si něco k jídlu," Zeptá se teta. "musíš mít hlad jako vlk." Podívá se na mě.
Jen kývnu, hlad vůbec necítím, ale pět dní jsem nic neměla, takže ho dřív nebo později dostanu.
Po jídle jsme společně s tetou vyrazily na městský hřbitov. První zaražení, ale proběhlo už v chodbě, když jsem uviděla, co mi Erika připravila za boty. Čekali na mě, totiž vysoký černý kanady, což by nebyl žádný problém, když bych na sobě neměla šaty a nešla bych na pohřeb.
"To si nemůžu vzít." Vydechnu na Eriku.
"Ne ty musíš." To bylo vše, co mi k tomu řekla. Jediný co mě utěšovalo, bylo to, že ona měla podobné jenom tmavě modré.
U dveří my ještě podala dvě růže jednu bílou a druhou rudou. Děkovně jsem se na ní podívala, jen se usmála.

Na hřbitov jsme dorazily mezi posledníma, pomalu jsme došli do obřadní síně a pokračovaly síní až dopředu, kde jsme se posadily. V síni bylo už docela nacpáno.
Magie si sedla vedle Marka, když jsem kolem něj procházela, jen jsem kývla na pozdrav a se skloněnou hlavou šla ke svému místu.
Seděla jsem asi tři místa od Magie, z jedné strany seděla Erika a z druhé nějaký mně neznámí kluk, který si mě se zájmem prohlížel. Jen jsem ho sjela kameným pohledem a dál si ho nevšímala.
Když se všichni usadili, začaly se z repráků ozývat zvony. Všichni se utišili a podívaly se dopředu, kde v závalu věnců ležely dvě rakve.
Před nimi stál kněz a začal přednášet svou řeč.
"Vítám vás tu všechny…" Přestala jsem poslouchat a jen tupě zírala na rakve, před kterými byly fotky kluků, na kterých se usmívaly. "Měna bych tam ležet taky, neměla bych tu sedět a dívat se na jejich rakve. Měli bytu být oni a dívat se na tu mojí. Neměla jsem nikam utíkat. Měli jsme utíkat všichni… Měla jsem být rychlejší a doběhnou pro pomoc! Neměli jsme chodit tím okruhem, měli jsme jít přímo… Neměla jsem tam vůbec chodit, jsem pitomá!"
"…a nyní držme chvíli ticha pro tyto mladé muže." Dokončil svojí řeč kněz.
Z reproduktorů začala hrát hudba. Skladba Nothing Else Metters od Metellicky.
Zaposlouchala jsem se do hudby a slzy, které jsem celí den zadržovala přetekly z mích očí a tekly mi proudy po tvářích. Erika mě pevně chytla za ruku a společně jsme přidušeně vzlykaly.
Skladba skončila a všichni se zvedli a ti co neměli povolený vstup na pohřbení, šli dát pozůstalým upřímnou soustrast. Já se rozhodla si to odbít až u hrobů, takže jsme se s Erikou snažily protlačit tou masou lidí, co se cpali dopředu.
Venku jsem se zhluboka nadechla a utřela si oči. Erika mě chytla za ruku a vedla pomalu hřbitovem až k našemu hrobu. Erika mi řekla, že rodiče Davida ho chtějí pohřbít v Itálii v jeho rodném městě. Cestou jsme potkaly Davidovi rodiče tak s přáním upřímné soustrasti jsem jeho matce dala bílou růži. Usmála se na mě a poděkovala. "Ona mi děkuje holce kvůli, který zemřel její syn." Zatvářila jsem se bolestně a kývla, že rozumím. Nechtěla jsem mluvit, protože by se mi určitě třásl hlas.
Pokračovali jsme dál až k našemu hrobu, u kterého už stálo pár lidí. Postavili jsme se trochu dál a čekali. Po chvíli se k nám připojila Magie, která pořád ještě vzlykala.
Mark společně se Samem a ještě dvěma lovci nesli rakev. Společnými silami dali rakev do hrobu a my jeden po druhém přistupovali a házeli tak květiny, mince, kamínky a podobné věci. Mezi postednímy jsem přistoupila já, vhodila jsem do hrobu růži a neslyšně jsem zašeptala Promiň.
Po mně přišla Erika a vhodila do hrobu bílou lilii. Otočila se ke mně a obejmula mě. Obětí jsem jí vracela, ale museli jsme jít. Odtrhli jsme se a šli na konci průvodu k nám domů.



Trapárna!!!