Od pohřbu uběhly dva dny. Je pondělí, asi jedenáct dopoledne. Erika u nás má být až do prvního září, kdy spolu vyrazíme do školy. Erika stála v koupelně před zrcadlem a prohlížela si svoje zrzavé vlasy.
Potom se na patě otočila a vyšla z koupelny. Seděla jsem na posteli a pozorovala její počínání. Když na mě vybafla. "Co tak vejráš!?"
Neudržela jsem se a vyprskla smíchy, když v tom na mně přistál polštář. Vyjeveně zůstanu zírat na Eriku. Když se zapamatuju, škodolibě se usměju a hodím po ní taky polštář. Na rozdíl ode mě to čekala a chytne ho, rychle popadnu ten, co po mně hodila a vyskočím z postele. Rozpřáhnu se a přetáhnu jí měkkým polštářem přes hlavu. Během sekundy mi to vrátí. Ani nevím jak dlouho se tak pereme, když sebou unaveně plácneme na zem vedle sebe.
"Dnešní bitvu prohlašuju za nerozhodně." Lapá Erika po dechu a rozesměje se.
Přidám se k ní. Smějeme se tak že neslyšíme zaklepání na dveře.
"No holky, co to tady vyvádíte?" Zeptá se teta s vyvalenýma očima, když otevře dveře a vidí nás válet se na podlaze, vytlemený jako nějaký fešačky.
"Ale nic." Nasadíme obě psí očka.
"Co potřebuješ?" Zeptám se hned.
"No já jenom že, jedu na nákup a na poštu tak jestli nechcete jet se mnou." Oznámí mi a já s Erikou hned nadšeně přikyvujeme.
"Tak za pět minut dole."
S Erikou na nic nečekáme a běžíme před dům. Já si ještě z šuplíku vezmu nějaké peníze. Když přijde teta, zvědavě se ptám.
"S kým tam jedem?" Nejlépe se totiž nakupuje v sousedním městě a tam taky pošta, která u nás jaksi chybí.
"S rodinou Katie, potřebují si taky nakoupit." Odpoví pohotově teta a jde směrem k jejich domu. Katie je Magiina kamarádka ona a její rodina bydlí kousek od nás. Katie má dva syny a jednu dceru. Josh a Lisa jsou dvojčata a je jim šestnáct. Tomovi je devatenáct.
Do patnácti minut jsme byli u jejich domu. Dorazili jsme přesně v čas, už na nás čekali.
Před jejich domem čekal červený Jeep Wrangler a o něj se opíral Tom.
Když nás spatřil, otočil se a vběhl do domu. Pomalu jsme došli k autu a čekali. Po chvilce zase vyběhl a za ním šla Katie. Katie má světle hnědé dlouhé vlasy, které nosí pořád ve spleteném copu. Je celkem malá a trochu silnější. Taková typická žena ve středních letech. Tom zdědil vlasy po matce, ale oči má rozdíl od Katie modré. Katie je má hnědé. Je vysoký, asi sto osmdesát, s dost vypracovanou postavou.
"Dobrý den." Pozdraví hned tetu.
"Ahoj." Usměje se teta a jde za Katií.
"Čau," Kývne na mě. "představíš mi svou kámošku?"
"Ahoj, jasně…" Usměju se na něj. A otevřu pusu, že představím Eriku, ale ta mě předběhne.
"Ahoj, já jsem Erika." Naštvaně se na ní podívám. Když si všimne mého výrazu, se začne šíleně smát. Pořád se na ni dívám naštvaně, ale nevydržím udržet vážnou tvář a začnu se smát s ní.
"Vy ste teda dvojka." Nevěřícně na nás kouká Tom a pokračuje.
"Tak jedem nebo tady, chcete zapustit kořeny." Podívá se s nadzvedlím obočím na Magii a Katii.
"Vždyť už jdeme." Otočí se na něj Katie.
Tom otevře dveře a odklopí sedačku. My s tetou si sedneme dozadu. (Já samozřejmě doprostřed).
Tom si vleze na místo řidiče a Katie vedle něj a můžeme vyrazit.
Za hodinu jsme vystupovaly před centrem. Zatímco Katie a Magie šli dna poštu, mi s Tomem jsme zamířily do centra na nákupy.
S Erikou jsme hnedka zapadli do obchodu s oblečením.
Tahle doba má docela výhodu, že i značkové oblečení je dost levné. Nejdražší jsou asi potraviny, výrobky z ropy a léky. Elektronika a auta jsou pořád stejně drahá.
"Jéé, podívej se Mari, tyhle džíny by ti strašně slušely." Volá na mě Erika a už ke mně běží s džínsy v ruce. Nečeká na mojí odpověď a táhne mě za ruku do kabinky. Musím uznat, že mi sluší, jsou světlé s trhlinou na pravém koleni.
"Tak co seděj ti?" Ozve se před kabinkou Erika.
"Jo sou dobrý!" Zavolám na ní a začnu si je sundávat.
"Tak se pojď ukázat." Povzdechnu si a zase si zapnu knoflík. Odsunu závěs a vylezu ven.
Erika si mě kriticky prohlíží s přivřenýma očima. Nakonec vydechne, "Dokonalé." usměje se na mě.
"Co říkáš Tome?" Otočím se, vůbec jsem si nevšimla, že je tady taky.
Tom si mě se zájmem prohlíží a já cítím, jak se mi začíná hrnout krev do tváří. Usmál se a řekl, že mi to slučí.
Nakonec jsem si ještě vzala černý top a Erika se rozhodla pro tmavě modré džíny a tričko se síťovanými rukávy. Tom nám řekl, že se jde, porozhlídnou a že se sejdeme u auta.
"Mari podívej se támhle." Erika ukazuje prstem na pravo. Podívám se tím směrem a to co spatřím, mě přimrazí na místě. Obchod s dámským prádýlkem. Kouknu na Eriku, ta se jen usmívá a v očích jí pableskují jiskřičky. Usměju se taky, nakupovat spodní prádlo sice moc nemusím, ale co, bude zábava.
Vejdeme do obchodu, kde je mimochodem asi pět lidí. Instinktivně se podívám ke kase. Jak jinak, sedí tam dva asi dvaceti čtyřletí kluci. Erice se úsměv ještě víc rozšíří.
Jdeme ke stojanu s podprsenkami. Po chvíli k nám přiběhne postarší dáma.
"Co byste si představovali, slečny." Ptá se hnedka.
"Nemáte tady nějaké soupravy?" Slova se ujme Erika.
"A jaké byste si představovali?" Ptá se hned paní.
"No aby tam byla páprda i korzet a k tomu třeba dvoje kalhotky, ale aby to šlo koupit i zvlášť." Nadhodí svůj profesionální dialog.
Paní jen kýve hlavou. "Pojďte za mnou."
Vede nás do zadní části obchodu. "Nechám vás tu vybírat." Konstatuje a odchází.
Podívám se na Eriku, ale ta už drží první soupravu sladěnou do černé a růžové a podává mi jí.
Jen si povzdechnu "možná že až taková zábava to nebude". Vezmu si soupravu a jdu do kabinky.
Už jsem si vyzkoušela asi deset souprav, ale buď se nelíbila mně, nebo Erice. Teď si oblékám černý korzet s bílo fialovýma květama.
Už na první pohled se mi hrozně líbí, ale rozhodnutí je jen na Erice. Odhrnu závěs a vyjdu před kabinku, už si ani nevšímám obdivného hvizdu od kasy, který se ozývá, pokaždé když vyjdu. Erika se na mě usměje. "Líbí se to?"
"Mně jo a tobě?" Odpovím jako už několikrát.
Erika se rozesměje. "Je nádherný a tobě úžasně sluší." Zvolá a já si oddychnu. Vlezu si zpátky do kabinky a vezmu si svoje starý džíny a tričko.
Když opět vyjdu, Erika už stojí u kasy a čeká na mě. Rychle k ní dojdu a společně zaplatíme.
Cestou k autu se ještě zeptám, cosi vybrala ona.
"Jednu světle modrou soupravu, která se ti nelíbila." Prohodí ledabyle a já se rozesměju.
U auta už na nás čekají i teta a Katie.
"Co jste si koupily holky?" Zeptá se hned teta.
"Náký oblečení jestli chceš doma, ti ho ukážeme" Odpovím a dávám tašky do kufru.
"a jak bylo na poště?"
"Přišlo mi něco?" Dodám ještě s úsměvem.
"Možná by ses divila, ale přišel ti dopis a Erice taky." Nechápavě na ní vytřeštím oči.
"Doma vám ho dám, teď jdeme nakoupit jídlo." Zavelí teta a já se šeptem zeptám Eriky.
"Co myslíš, že to může bejt?" Jen pokrčí rameny.
Dál už se tím nezabývám. V klidu si nakoupíme všechno možné k jídlu a kolem šesté večer dorazíme k nám do města. Tom nás zavezl až k domu abychom nemuseli tahat tašky takovou dálku. Poděkovali jsme a rozloučili se.
"Tak jo tady máte ty dopisy." Podává nám teta dvě obálky.
Já a Erika poděkujeme a jdeme si je přečíst do pokoje. V pokoji roztrhnu obálku a zadívám se na dopis, stojí tam…
Milá slečno Drakeová
S politováním vám oznamujeme, že střední škola v Samrisu byla během letních prázdnin zrušena ze soukromých důvodů.
Pokud budete nadále chtít navštěvovat střední školu, doporučujeme vám internátní školu Mr. Caplana v Londýně. Kam pokud podáte přihlášku, budete ihned přijata. Omlouváme se za pozdní upozornění.
Děkujeme za pochopení
Phrd: O. Mayble ředitel školy
O. Mayble
Vykuleně se podívám na Eriku, ta ještě četla. Když dočetla, s otevřenou pusou se podívala na mě. "Bez tebe nikam nejedu." Řekne hned, co se vzpamatuje.
"Tak to bude problém, já nevím, jestli mě teta pustí." Povzdechnu si.
"Tak to jdeme zjistit!" Vždycky byla odvážnější, než co se týkalo proseb.
S dopisem v ruce jsem šla do kuchyně, kde teta něco vařila k večeři. Zarazila jsem se ve dveřích a nemohla, se pohnou. Magie se otočila, a když mě spatřila, vykřikla. "Mari není ti špatně?"
"Ne já jenom, já jennom sse ťť ě potttřebbuju nn na něěco zzzeptttat." Koktám tak že sama sobě nerozumím.
"Co potřebuješ?" Zeptá se zmateně teta.
Teď už se nezmůžu ani na slovo tak jí podám dopis. Zamračeně si ho čte. Pak jen se smutným úsměvem řekne. "Nechci tě ztratit, ale tvoje matka a moje sestra si přála aby, jsi byla vzdělaná. A tak bychom měli začít shánět někoho, kdo tě tam s Erikou odveze. Jede snad taky ne? " Nevěřícně na ní koukám. Mrkne na mě a usměje se. Já se začnu smát jako blázen a skočím jí kolem krku.
"Jak tak koukám tak to žádnej problém nebyl." Ozve se mi za zády Erika. Vypláznu na ní jazyk.
"Tak jo holky jděte se vyspat a zítra ráno si o tom promluvíme." Rozkazuje teta a my poslušně jdeme.
Po večerní hygieně si ještě v posteli povídáme. Erika je nadšená z množství obchodů, co bude v Londýně. Já jen kývu a přemýšlím nad něčím úplně jiným, až to nemůžu vydržet a řeknu svou starost nahlas. "Londýn je velkoměsto, to znamená hodně lidí a to znamená hodně upírů a Lycanů, ne?"
"To je pravda, ale slyšela jsem, že města, jako Londýn mají hlídače. Stráže víš ne dobrovolníky. Lidi, kteří jsou zato placení, ale když nikam v noci nebudeme chodit tak se nám nic nemůže stát." Snaží se mě přesvědčit.
"Hmm asi máš pravdu" Souhlasím s ní.
"Mari?"
"No."
"Víš co je neuvěřitelný?" Ptá se mě.
"Ne co?" Popravdě tuším, co chce říci, ale nechce se mi mluvit.
"My pojedem do Londýna!!!" Zakřičí šeptem.
Autorka: saraz.simik@seznam.cz


Jooooooooo píškej dáááálll!!!!