Octla jsem se v posteli ani nevím jak. Měla jsem příjemný sen. Pobíhala jsem po louce, jako malé dítě a radostně se smála. Nebyla jsem však sama. Vedle mě běžel Erik a prudce mě složil do měkké trávy a lehl si na mě. Neustále a neúnavně na mě hleděl a doslova mě hypnotizoval pohledem. V tom krásném slunečním světle byly jeho oči více světlejší než obvykle a měl v nich takový jakoby plamen vzrušení, který mě úplně nakazil a příjemně mě rozpaloval po celém těle. Nemluvili jsme na sebe, protože jsme nechtěli překazit tu krásnou chvíli. Těšila jsem se, až mě zase políbí, ale místo toho ze mě vstal a odešel. Chtělo se mi plakat. Zvedla jsem se a na tvářích se mi leskly dvě lesklé slzy naplněné žalem, smutkem a zklamáním. Proběhl kolem mě chladný vítr a dopadala na mě bezmoc a veliký vztek ze sebe sama. Opravdu to bolí, když se bezhlavě zamilujete. Nejhorší bylo to, že jsem na něj musela myslet skoro pořád a při každém rozhodování jsem přemýšlela, co by udělal na mém místě. Bylo to bezvýsledné utrpení. Proč mu prostě neřeknu, že ho miluju?? Asi se mi nechtělo přiznat, že jsem tenkrát večer udělala velkou chybu, když jsem mu řekla, že lidé a upíři se nemohou milovat. Řeknu mu to. Řeknu, a když to nepřijme, tak se půjdu asi oběsit, nebo já už fakt nevím. Do obličeje mi svítily ranní paprsky zlatého slunce a někdo mi něžně prohraboval dlouhé vlasy. Otočila jsem se a otevřela pomalu oči. Nade mnou se skláněl Erik. Vypadal přesně, jako v mém snu.
"Dobré ráno"usmál se na mě
"Ehm, ahoj"pozdravila jsem ho
"Usnula jsi mi v náručí"vysvětlil
"Aha, tak to se omlouvám"začervenala jsem se
"Mě to nevadilo, právě naopak"skláněl se ke mně
"Eriku??"začala jsem opatrně
Zasekl se. "Ano"trpělivě vyčkával
Zajela jsem mu rukou do černých vlasů a trochu si ho k sobě naklonila. Tiše se zasmál a já vdechovala jeho uklidňující chladivý dech. Už věděl, o co mi jde. Tentokrát si začal on. Zuřivě mě líbal a v tom rozpálení si na mě lehl. Nebyl ani tak těžký, v tu chvíli mi to bylo ale jedno. Někdy stačí jen čin k vyjádření citu a já byla ráda, že moje city opětuje. Líbání mu ale nestačilo. Jeho ruce prudce zajely pod tričko a přejížděly mi s nimi přes břicho a pak trochu výš. Nevěděla jsem, co mám dělat. Splašeně jsem na něj pohlédla.
"Neboj se. Bude se ti to líbit"pokračoval dál ve svém počínání
"Já ale nevím, co mám dělat"srdce mi tlouklo, jako o závod
"Nedělej nic. Prostě se tomu poddej"řekl s úsměvem
"Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad"zaváhala jsem
"Poprvé se každý bojí"usmál se
"Takže ty už jsi…"nedořekla jsem větu
"Ne, tohle bude poprvé"pronesl klidně
"Jak můžeš být tak v klidu"vyhrkla jsem
"Jsem upír"zazubil se
"Jo to je pravda"zamyslela jsem se
Během té chvíle nepozornosti mi vysvlékl tričko. A sakra. Už mám na sobě jen podprsenku. Rychle jsem se přikryla dekou a nevěřícně na něj hleděla.
"Ty jsi opravdu zvláštní člověk"podivil se a deku ze mě sundal, musím podotknout, že sundal, ne strhl
Nebránila jsem se, protože jsem mně ovládl vnitřní klid. Tamto byla jen chvilková hysterie, která mě naštěstí opustila. Dobrovolně jsem si nechala sundat kalhoty a už jsem měla na sobě jen spodní prádlo. Najednou se zarazil.
"Co je??"podivila jsem se
"Jen, že jsi pěkně namakaná"pronesl a přejížděl mi rukama po břišních svalech
"Jo asi jsem"pronesla jsem a sundala mu kalhoty
Taky už byl jen v trenkách a na zádech jsem mu nahmatala dlouhou jizvu. Vysvětlil mi, že ho smrtelně zranili, a proto ho přeměnil jeho přítel upír, aby neumřel. Za chvíli ze mě sundal podprsenku a kalhotky. Konečně měla přijít ta chvíle. Někdo však vzal za kliku a s vrzáním otevřel dveře. Rychle jsem na sebe hodila deku a Erik se schoval pod postel. Ve dveřích stál Tomáš. Já toho parchanta asi zabiju. Je sice o rok starší, ale to se neumí chovat slušně a zaklepat na dveře?? Tohle je fakt demence.
"Ehm, nemohl bys chvíli počkat. Nejsem oblečená"řekla jsem rozzlobeně
"Ne"vešel dovnitř, jako bych nic neřekla
"Tak co chceš??"zavrčela jsem naštvaně
Kdyby mohl, tak mě probodne pohledem. Přehnal se přes celou síň a strhnul ze mě pečlivě zavinutou deku. Se zájmem si prohlédl mé nahé tělo a pak mě povalil na postel.
"Co to ksakru vyvádíš"ječela jsem
"Chci se s tebou milovat, copak nevidíš"řekl samozřejmě
Jeho arogantnost mě fakt dokázala rozpálit doběla. Co si to sakra ten parchant dovoluje. Sundejte ho ze mě někdo. Zoufale jsem se ho snažila ze sebe sundat, ale bezvýsledně. Po tvářích mi stékaly slané slzy. Najednou povolení ustalo a někdo odhodil Tomáše na druhou stranu místnosti. T tvrdým nárazem spadl na zem i s omítkou. Udělal to Erik. Mám všech kluků plný kecky. Rychle jsem se oblékla a chtěla odejít.
"Tak tobě už lidi nestačí. To se musíš tahat s upíry, tak mi to pověz sakra. Jsou v tom lepší než my lidé??"řekl a zvedal se
Nahrnuly se mi do očí slzy a já s brekem vyběhla z pokoje. Erika jsem nechala Erikem a běžela jsem pryč, neznámo kam. Proč se to sakra muselo stát?? Ublížila jsem snad někomu?? Proč musím tak trpět?? Vyběhla jsem na ulici a utíkala známými ulicemi přímo do nemocnice za mou milovanou sestrou. Taková návštěva by jí určitě vylepšila náladu.
O hodinu později
Konečně jsem stála před obrovskou bílou budovou. Proklatá nemocnice. Vězní mou sestru. Trochu jsem se pousmála nad mým přemýšlením a vydala se na návštěvu. Zdravotní sestra mě dovedla k pokoji Míny a také jsem si všimla, že je v části JIP (jednotka intenzivní péče). Nejdříve mě tam moc nechtěli pustit, ale nakonec jsem je přemluvila. Vlezla jsem do pokoje a uviděla svou sestru na lůžku. Usmála se, když mě viděla.
"Ségra!!"rozběhla jsem se k ní a objala jí
"Našlas mě, to je dobře"smutně se usmála
Vyklopila jsem jí teda všechno včetně rání scénky.
"To je zvláštní. Víš, ten upír, co mě unesl, ke mně taky choval určitý cit. Jmenoval se Gabriel. Dali jsme se dohromady, ale když mě doprovázel k tobě tak nás napadli nespokojení upíři. Bránila jsem ho, ale on umřel, abych já mohla žít"trochu plakala
"To mě mrzí"objala jsem jí
"Prý jsem ztratila hodně krve"pronesla a oči se jí klížily
Na monitoru jí prudce stopnul tlak a tep. Zděsila jsem se. Hbitě jsem zavolala sestru i s doktorem.
"Musíš mi něco slíbit, Meg"řekla slabě"Žij svůj život s láskou a tak, abys nelitovala svého rozhodnutí"řekla
"Budu ho žít s tebou"bulila jsem u postele
"Pořád stejně tvrdohlavá"usmála se"Mám tě ráda"řekla
"Já tebe taky"hladila jsem jí po vlasech
S úsměvem na tváři jí pomalu vyhasl její oheň života z očí a ona je v klidu zavřela. Monitor dlouze pípal a já nepřítomně zírala na mého posledního příbuzného, jak umírá. Co budu dělat?? Copak mě ten nahoře nemá aspoň trochu rád?? Ze všech nejvíce na světě trpím já. Tím jsem si jistá. Tady už nemůžu žít. Musím odsud pryč. Hned……
→Autoka: Kikina


Ahoj Sb jak se mas ?
Endersa ( vampires 4ever)