Kikina mi tuhle kapču poslala už před dvěma dny, ale ještě jsem neměla čas dát ji sem....zbytek kapitol co mi poslala sem dám až zítra páč teď musím jít =o(
Konečně jsem se pomalu probouzela. Tý jooo, pěkně mě bolí hlava. Přísahám všem svatým, že si to ti parchanti schytají. Takhle se chovat k holce, to se fakt nesluší. A navíc to tu pěkně páchne olejem a kouřem. Pomalu otevřu oči a koukám akorát do tmy. Kam mě to ti dva strčili?? Pod sebou jsem nahmatala batoh a vyndala z něj starou zrezivělou baterku. Sice už moc nesvítila, ale mně to stačilo bohatě. Když jsem konečně našla pevnou dřevěnou stěnu, baterka mi zhasla. No super, tohle fakt miluju, zrovna když jí potřebuju tak nesvítí, ale kdybych jí nepotřebovala, tak mi pořád poleze pod ruku mrcha jedna. A aby to bylo ještě lepší, zadřela jsem si do dlaně třísku, když jsem rukama pátrala po klice.
"Sakra, copak mě zavřeli do bedny bez dveří??"sykla jsem do tmy otráveně
Neustále jsem pátrala po dveřích, dokud jsem nenahmatala něco jako rám. Takže přece jenom tu nějaký východ bude. Kliku jsem však nenalézala. Možná, že to jsou posuvné dveře. Ze všech stran jsem do nich tlačila, až se mi podařilo otevřít jen na škvírku, protože to byla pěkná fuška. Za dveřmi jsem zahlédla Sama a toho kluka, který byl stále zahalený v černém plášti. Oba o něčem vášnivě debatovali.
"Jak dlouho bude ještě spát??"ptal se neznámý
"Nevím, ta holka je samý překvápko"pronesl zamyšleně Sam
"Jo to máš recht"zašeptala jsem za dveřmi velmi potichu
"Měl bych jí jít asi probudit"řekl muž a zvedal se
Rychle jsem rozrazila dveře.
"Myslí, že to nebude třeba"opírala jsem se o rám dveří a držela se za hlavu. Hrozně mě bolela
"Měla jsi spát ještě tak tři hodiny"pronesl Sam s hubou dokořán
"Máš problém s mými spacími limity??"zeptala jsem se naoko rozčíleně
"Ježíš, to by mě ani nenapadlo"hned se celý třásl
Začala jsem se smát na celé kolo. Přišlo mi vtipný, že právě on, který vypadá, jako kulturista je neškodný jako moucha.
"Co je"zeptal se zděšeně
"To byl vtip"chytla jsem ho za rameno a pořád se smála
"Mě to moc vtipné nepřišlo"pronesl suše kluk
"No jo, celej suchar"pohlédla jsem na něj
"Cože??"pronesl výhružně
"Že jsi suchar"zvolala jsem nahlas, aby mi dobře rozuměl
"Já tě slyším, tak neječ jako siréna"zařval na mě kluk
Zavřela jsem ruce v pěst, až mi praskaly klouby. Ten parchant. Co si to dovoluje?? Já ho asi sbiju na hromadu. Pusťte mě na něj!!
"Megan, klid"držel mě Sam za obě paže jako divoké zvíře
"Raději mě pusť, nebo to taky schytáš"poradila jsem mu
"To v žádném případě"své sevření ještě více zpevnil
"Pusť mě na něj!!"řvala jsem a chtěla jsem ho uhodit, ale Sam měl velkou sílu
No co, když toho hajzla nemůžu uhodit pěstí, tak ho nakopnu. Nebyl moc daleko a tak jsem svůj čin vykonala. Prolítl dřevěnou stěnou a nasupeně se zvedal.
"Máš docela sílu, holka"řekl a zvedal se z trosek dříví a třísek ven
"Já se neperu"udělala jsem vážný výraz"Ale když je to třeba…"schválně jsem nedořekla větu
"Nezabiju tě jen proto, že tě drží Sam"udělil mi milost
"Same, pusť mě"pronesla jsem klidně
"Nejsem si…"nedořekl větu, protože ho přerušil neznámý
"Jen ji pusť, ať tu není taková nuda"zaujal bojovnou pozici
"Jo, už mě nemusíš držet"usmála jsem se na něj
"Tak dobře"nejistě povoloval své sevření
"Tak pojď"byl celej natěšenej neznámý
V klidu jsem se k němu přibližovala. Nedala jsem na sobě znát svůj velký hněv a nenávist vůči jeho osobě. Rozhodla jsem se, že udělám něco nečekané. Když jsem stála proti němu normálně a prostě jsem ho obešla. Takový pako mi nestojí za to. Navíc mě děsně bolela hlava tak jsem šla do batohu najít nějaký prášek. To víte, já tahám sebou všechno.
"Kam jako jdeš??"volala na mě s překvapením v hlase
"Pro prášek"hrabala jsem se v batohu
"Vždyť máme ale bojovat"naléhal
"Promiň, ale já jsem se S TEBOU na ničem nedomlouvala"upřesnila jsem mu"Jestli chceš, můžeš se prát sám se sebou"oznámila jsem mu
"To není fér"řekl naštvaně
"Jo, život není fér"vzpomněla jsem si na své rodiče
"Patriku"chytil neznámého za rameno Sam
"Jo, já vím"byl pořád zahalený v plášti"Promiň"natáhl ke mně ruku
Vykulila jsem na něj oči. On a gentleman. Už jsem pomalu ani nedoufala.
"Omluva přijata"podala jsem mu ruku a pevně ji stiskl
"Same, dojdi prosím pro snídani"poprosil Patrik"i pro Meg, teda pokud bude chtít"otočil se na mě
"Stačí, když mi doneseš dvě dvoulitrové láhve s vodou a jídlo nemusíš nosit, něco ještě mám"usmála jsem se na něj přívětivě
"Jasně, to bude hračka"ve vteřině zmizel
"Takže"otočil se na mě"ty prý dobře běháš"sedl si na postel vedle mě
"Jo to je pravda"hrabala jsem se v batohu a konečně vyhrabala prášek proti bolesti hlavy
"Jaký u toho míváš boty"zeptal se
"Co je to za otázku??"podivila jsem se
"Jen mi odpověz"vybídl mě
"Většinou Adia nebo Powerky"zamyslela jsem se
"Zajímavé"chytil se za bradu
"Na co to potřebuješ vědět??"zajímalo mě
"Nic, zapomeň na to"vzpamatoval se rychle
"Aha"hodila jsem do sebe prášek a zapila ho zbylou vodou z předešlého dne. Ihned mi zabral a bolest ustala rychle
Když jsem ukládala láhev zpátky do tašky, přišel mi pod ruku blok s kresbami. Ruce se mi roztřásly a já ho opatrně vyndala. Otevřela jsem desky a na první stránce byla kresba mé sestry. Na další byli pak mamka s taťkou a pár lidí z loveckého spolku. Na konci byl nakreslený opuštěný dům ověšený pavučinami.
"Ne"zašeptala jsem
"Co je??"lekl se
Hystericky jsem začínala vytrhávat kresby z bloku a házet je po celé místnosti. Doufala jsem, že už mě to přešlo, ale asi ne. Nemohla jsem stále zapomenout na ty všechny příjemný chvilky strávené v přítomnosti milovaných lidí.
"Proč to ničíš?? Je to nádherné"sbíral po místnosti obrázky
"Je to minulost a ta mě ničí"složila jsem tvář do dlaní
"Musíš se s tím vyrovnat. Vím, že ti moje slova rodinu nevrátí, ale prosím tě smiř se s tím, že už tady nejsou"připomínal mi
"Já to přece vím"vstala jsem a brala si od Patrika své umělecké výtvory"Děkuju"sklopila jsem oči
Neodpověděl.
"Já to tady uklidím, než přijde Sam"sesbírávala jsem pár papírů ze země
"Jo já taky"začal sbírat zbytky dřevěné stěny
"Chceš pomoct??"zeptala jsem se, když jsem viděla Patrika, jak nejistě zvedá dřevěnou stěnu
"Ne já to zvládnu"zavrčel na mě a pustil si na nohu stěnu
"Za to můžeš ty!!"pohlédl na mě hněvivě
"Když myslíš"pokrčila jsem rameny a přistoupila ke stěně
Pomalu ale jistě jsem ji zvedala. Ten exot se ani nepohnul a jen tam na mě debilně zíral. To mi nemůže alespoň pomoct, když ví, že je to těžký jako prase??
"Tak pomůžeš mi, nebo co bude!!"otočila jsem se na něj a napínala urputně všechny svaly v těle, abych stěnu udržela
"No jo už jdu"ploužil se ke mně
"Pomaleji by to nešlo??"neodpustila jsem si vlezlou větu
Už jsem to nemohla udržet tak jsem stěnu taky pustila. S rachotem se rozpleskla na podlaze a ze země se vznesl oblak hnusného prachu. Byla jsem rozzuřená. Pohlédla jsem na Patrika a ten tam stál jak poleno. Kopla jsem do dřevěné stěny a odešla do vedlejší, teď už propojené místnosti. Pomalu jsem si sedla na židli a začala si vysoukávat ven z ruky nepříjemnou tlustou třísku.
"Chceš pomoct"přilezl za mnou
"Pomoc jsem potřebovala asi před pár minutami"sdělila jsem mu otráveně
"Promiň, nějak jsem to nestihl"pronesl provokativně
"To je milé, že jsi to nestihl"zacukrovala jsem na něj a šla si do batohu pro blok s tužkou a gumou
"Kam jdeš??"ptal se, když mě viděl, že otvírám dveře vagonu
"Určitě někam, kde nebudeš ty"dloubla jsem mu prstem do hrudníku a odcházela


zajímavá kapča.. těším se na pokráčko.. btw. přidám si tě do oblíbených odkazů nevadí?? páč hledat tě v komentářích.. je zlouhavý...;)