Autorka: kikina
"Chceš pomoct"přilezl za mnou
"Pomoc jsem potřebovala asi před pár minutami"sdělila jsem mu otráveně
"Promiň, nějak jsem to nestihl"pronesl provokativně
"To je milé, že jsi to nestihl"zacukrovala jsem na něj a šla si do batohu pro blok s tužkou a gumou
"Kam jdeš??"ptal se, když mě viděl, že otvírám dveře vagonu
"Určitě někam, kde nebudeš ty"dloubla jsem mu prstem do hrudníku a odcházela
Vylezla jsem na malý plácek se zábradlím. Venku bylo opravdu nádherně. Právě vycházelo zlaté slunce, které ozařovalo zelené louky všude kolem. Sem tam se mihl malý kousek lesa, ale jinak to tam byla samá louka posetá kytkami pestrého zbarvení. Vhodila jsem si gumu do kapsy, zašoupla za pásek blok s papíry a tužku a snažila se vylézt na střechu vlaku. S mou pružností a ohebností to byla docela hračka. Sedla jsem si do tureckého sedu a kreslila východ slunce za loukami. Cítila jsem spoustu čerstvého vzduchu a kořeněnou vůni kytek. Hlavně šafránu. Bylo ho tady požehnaně a neodolatelně mi voněl pod nosem. Připadala jsem si trochu jako v ráji. Rozpustila jsem si své dlouhé vlasy a nechala je, aby mi je vítr pročesal. Pak jsem se pustila do malování. Povedlo se mi udělat jen nákres, protože mě vyrušil Sam.
"Proč nejsi uvnitř??"zvolal překvapeně
"Protože je Patrik debil"pokračovala jsem v kreslení
"Víš, on to taky nemá zrovna nejlehčí"pronesl tajemně
"Jak to myslíš??"zajímalo mě
"Stále se nevyrovnal s tím, že je upír. Začalo to vlastně takhle"pokračoval"Jeho generace tady byla ještě před narozením Krista. Byl to mocný a významný rod. Jeho význam spočíval v tom, že objevili elixír věčného života. Členové toho rodu měli tradici popíjet tento vzácný nápoj jednou do roka. Konali při tom různé obřady a takový ty věci, vždyť to znáš. Ale postupně s prodlouženým životem se všichni členové rodiny rozhodli, že znají již dosti dobře svůj recept na věčné mládí, takže není třeba, aby byl tento zázrak zdokumentován. Spálili proto všechny kopie i s originálem, ale po čase každý úplně zapomněl složení. Zběsile namíchávali různé přísady, byliny a koření, až vytvořili úplně jinou směs, podle nich lepší a chutnější. Každý rok jí požívali, dokud nezmutovali. Nejstarší člen byl postižen jako první. Bylo mu něco kolem 500 let. Jednoho večera z ničeho nic zaútočil na svou ženu a kousnul ji do hrdla. Tím byla infikovaná jako další. Rodina byla nucena tento pár zlikvidovat čili spálit. Mysleli, že je to nemoc, jenže nebyla. Objevili jen nový druh přeměny člověka na něco mocnějšího, chytřejšího a temnějšího. V hrůze přestali pít ten nápoj, ale bylo již pozdě. Celá rodina zmutovala. Lidi se jich začínali stranit, kvůli jejich prokletí, které je pronásledovalo na každém kroku. Museli zabíjet pro krev. Stali se z nich zvířata společnosti a nakonec vypukla Upírská epidemie. Nakazili více jak miliardu lidí a proto je museli lovci pochytat a upálit zaživa. To však nebylo lehké, protože členů bylo něco kolem tisíce. Nakonec se to ale podařilo. Bohužel tím nezabránili dalšímu krveprolití. Jak tě jistě už učili ve škole, celá rasa se rozšířila po celém světě. Bohužel Patrika ta epidemie postihla také. Je jediný z rodu, kdo přežil díky nepozornosti lovců. Přepočítali se totiž o jednoho. Patrik je nejmladší upír z celé té rodiny"dovyprávěl zajímavý příběh
"Jak se ta rodina jmenovala??"zajímalo mě
"Říkalo se jim Vampires, protože to oni všechno začali a po nich se pojmenovalo všechno, co se jich týkalo. Říká se, že do svého nápoje přidávali krev z jeskynních vampýrů"vysvětlil mi
"To je zajímavé, tuhle historii neznám"zamyslela jsem se
"Protože se to prohlásilo za Zapovězenou historii. To znamená, že o této historii smí vědět jedině upíři"řekl tajemným šepotem
"A existuje lék proti té…"nedořekla jsem větu
"Ne neexistuje. Je to prostě napořád. Ze psa taky nemůžeš udělat kočku. To jen vy lidé máte správně přizpůsobené tělo tak, aby vydrželo celý proces přeměny"vysvětloval mi
"Aha no každopádně je to zajímavé. Díky moc"usmála jsem se na něj"Ale je smutné, že přišel o celou rodinu, myslím Patrika"upřesnila jsem mu
"Vím, jak si to myslela"ujistil mě
"Až do teď jsem si myslela, že upíři jsou lidé, co se narodili s touto vadou, jako pití krve"zavrtěla jsem nevěřícně hlavou
"Jak jsem říkal, není to nemoc. Stane se to součástí tebe. Obyčejné jídlo je pro tebe jako kdybys požívala popel. Jen lidská krev nás dokáže plně nasytit"zašklebil se Sam
"Asi taky nejsi moc spokojený"hádala jsem
"Nejsem, ale člověk si život nevybírá. Bylo mi to předurčeno, takže jsem se s tím smířil a žije se mi báječně"usmál se
"To je dobře"usmála jsem se na něj smutně
"Trápí tě něco??"staral se
"Nic, jen že jsou lidé pěkně prolhaní a zlomyslní"sevřela jsem ruce v pěsti
"Všichni ne. Třeba ty mi přijdeš jako hodná a chytrá holka"usmál se a sedl si naproti mně
"I já mám své minusy, nezapomínej"uzemnila jsem ho
"A jak je vlastně dlouho upírem??"byla jsem zvědavá
"Patrik?? Asi devadesát, sto let, to je ale jen jeho upíří život. Když to sečteme i s lidskými životy je to asi 117 let"ozřejmil mi
"To je teda síla"srdce mi překvapením vynechalo dva údery
"Pro mě ani ne. Mě je asi 245 let"zazubil se na mě
"COŽE??!! DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU??!!"byla jsem totálně v šoku
"Nedělám. Je to pravda"ujistil mě s vážnou tváří
"Ach jo, ztroskotala jsem mezi důchodci"udělala jsem legrační ksichtík
"Ty jsi fakt dílo"smál se Sam na celé kolo
"Já vím"zazubila jsem se na něj
"Hej vy dva"zavolal na nás Patrik"Nechcete jít dolu do tepla??"pohlédl na mě
"No jasně"strčil do mě Sam
"Jo ráda"řekla jsem prostě a podívala se jinam
"Tak já půjdu napřed a všechno nachystám"mrkl na mě
Chtěla jsem něco dodat, ale pohlédl na mě přísný zrakem, tak jsem raději mlčela. Pomalu odcházel a nakonec zmizel na konci střechy vagonu. Cítila jsem se dost nejistě v Patrikově přítomnosti. Dokázal totiž člověka pěkně shodit na dno. Pořád jsem se na něj zlobila kvůli té stěně, ale zároveň jsem s ním soucítila. Vstala jsem a otočila se k němu zády. Nechtělo se mi na něj dívat. Je to jen chudák, který si vybíjí svou zlost na ostatních.
"Promiň, já..."nedořekl větu, protože jsem ho vyrušila
"Prosím tě, neomlouvej se mi pořád. To už je podruhé za dnešek. Nepřijde ti to trochu ujeté?? Teď ti řeknu, v čem jsem udělala chybu já. Neměla jsem ti pomáhat, když jsem věděla, že si poradíš sám, ale jsem prostě taková"pokrčila jsem rameny a rozhazovala ruce všude možně
"Ehm, to jsem fakt nečekal"přiznal se
"Já taky ne"řekla jsem po pravdě
"Půjdeš teda dolu. Je tam snídaně a…"zase nedořekl větu
"Jo jdu"rozběhla jsem se a skočila na malý plácek na konci vagonu
Musela jsem se usmát. Konečně jsem našla nové přátele, i když se někteří chovají prazvláštně, kvůli rodinný věcem. A někteří pochopí můj nenapodobitelný smysl pro humor. To se mi líbí na nich ze všech nejvíce. Z mých únosců se stali velmi dobří přátelé, na které je spolehnutí.


ups je toho tady trochu vácm tkže si to přečtu až v neděi,,.xD ted se jdu odeslat k sestřence...:(