close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří příběh : Lechanův návrat - 8. Alexova schopnost

4. dubna 2009 v 20:10 | Aranel van de´Corvin |  Lechanův návrat

8. Alexova schopnost








°Promiň, včera jsem byla hrozná°, omlouvám se Missy, jen co se vzbudim.
°No, nevim, ještě si to rozmyslim,° usadí se v křesle, obtočí si kolem sebe ocas a hned začne zase podřimovat.
Dneska už to prostě nevydržim, půjdu prostě na návštěvu, jako že jdu za Oliverem.
Jako bych to nečekla, u Lechana je ticho. Vyběhnu postupně po schodištích, ale až na třetím narazím alespoň na Olivera.
"Ahoj! Vítám tě ve svým novym bytě. Lechan mi věnoval celé patro třetího schodiště. Cítí tak trochu že je to jeho částečně jeho vina že jsem se dostal k vám, teda sem, a tak mi to chtěl alespoň trochu vynahradit. Prý tuhle část stejně nikdy moc nepoužíval. Trochu to tu musim dozařídit". Spustí hned na mně nadšeně.
"Pěkný," řikám. "A zjistil jsi něco?" Vim že nejsem zrovna zdvořilá, ale jeho bejvák me teď opravdu moc nezajímá. "A kde vůbec zase je?"
"Nezjistil jsem nic. Nechce o tom mluvit, a teď šel za nějakou kamarádkou, Alicií myslim.
Tak za Alicií tak to teda nemůžu takhle nechat!
" Kdy se vrátí"?
"Říkal že k půlnoci"....
"Tak mu vyřiď, že se ještě stavim."jsem napěněná. Jdu k zrcadlu, a tam se potkám s Alexem. "Jestli tu na tebe ale bude čekat."
"Cože?" Nedochází mi.
"Ahoj," pozdraví teprve." Lechan, až se vrátíš, jestli tu bude čekat."
" Jak víš co jsem řikala?" Divim se.
" Mám pocit, že se ti vyhýbá Lechan záměrně." Odpoví Alex místo toho.
"Něco se mi pokroutí v žaludku. "Ty něco víš?"
"Tak trochu."
"Co?!" zvednu obočí.
"Má obavy být s někým. A protože k tobě něco cejtí tak neví, jak s tim naložit. Předtim věděl, že odjede, tak to pak nebylo pro něj tak složitý, věděl, že je vyhrazená určitá doba, která to pak mezi váma utne, teď ale neví co dál…"
"A co mám teda dělat?"
"Dělej, jako že nic nečekáš, že jste kamarádi, a stav se vždycky jen tak na skok, a …. "
"Jo, a zatím mi ho utáhne ta Alicia, dík, takovou radu neberu.".
"Neutáhne, věř mi" zůstává Alex v klidu.
"Jak si můžeš bejt tak jistej? A jak to vlastně všechno víš, když to neřekl ani Oliverovi?"
"No," poškrábe se nervozně na nose, a ve vlasech, "no já jsem si nebyl jistej, nejdřív, ale jak si pak řikala Oliverovi, on se ptal totiž kvůli mně, ale nechtěl jsem nejdřív, aby to někdo….."
"Co to meleš?" Nevydržim to. "Vůbec to nedává smysl".
"Kdybys nebyla tak netrpělivá, a neskákala mi do řeči…"
"Promiň, jsem z toho nervozní,"
"Už zase….."
"Promiň, jsem dneska hrozná" .začneme se smát.
"Prostě zjistil jsem, že dokážu číst některý myšlenky, když jsou dost silný a ta osoba se nekontroluje."
"Ty jo! A od kdy? A je to jistý? "
"Myslim, že už jo. Od tý doby, co jsem zasvětil Olivera."
"Takže víš, co si teď myslim?" ptám se hned . Vůbec se mi taková představa nelíbí.
" Tak jednoduchý to není. Jsou to jen útržky, a musel bych se na to soustředit, a jde to jen když se nehlídáš nebo jsi úplně ponořená do sebe a nevnímáš svět, víš jak to myslim. Prosimtě, neřikej to nikomu. Víš to jen ty a Oliver. Nechtěl jsem to řikat ani tobě, ale vidim, jak tě to s Lechanem žere".
"Neboj, slibuju, že to neřeknu.Ale ty zas mi slib, že ve mně nebudeš číst. A hodláš to ale někdy říct alespoň v partě?"
"Uvidim, možná, až bude vhodná příležitost."
" Tak díky, stavim se o půlnoci na skok".
Zatím jdu k Tlapkovi, trénujeme, a protože se hrozně lepší, tak mne napadne, že bych ho mohla vzít k Lechanovi, alespoň se nebude cejtit teda tak sevřeně, "vrrrrrrrrrr", nejradši bych ho za to zakousla, stojí to s nim vůbec za tu námahu?
Tlapka je štěstim bez sebe, že jde na vycházku, i když je to jenom skok. Připravuju se na odmítavý přístup jako když jsme se znali zezačátku, potom co mi Alex řekl, a tak mě docela překvapí, že Lechan je tak vstřícný. Ovšem k Tlapkovi.
Ten se totiž po něm okamžitě vrhá, sotva ho uvidí, div že ho celýho neolíže.
"No ty jsi nádhernej vlček!" Hladí ho Lechan.
"To už jsem tak nebezpečnej, že si na mně bereš posilu?" Zašklebí se.
"Co já vim, jestli jsi v cizině ještě víc nezvlčil, teda jestli to ještě vůbec víc jde".
"Co myslíš, vlku, zvlčil jsem?" Podívá se Tlapkovi do očí.
"Říká, že jo, že jsem z jeho druhu, vlk samotář." Podívá se potutelně na mně.
Popravdě vim moc dobře co si Tlapka myslí, a udělá mi to radost, ale Lechanovi to zamlčim.Vlastně je to dobrá rada. I vlk samotář chce patřit k nějaký smečce.
"Jsem tu jen na skok, chci ho ukázat Oliverovi, mám ještě něco na práci".
"A-ha," Lechan neví co říct, teď mám situaci v rukou já. Vypadá to, že chce, abych tam byla, a zárověň nechce. Kdo se v něm má sakra vyznat? Když se vracíme od Olivera, Tlapka místo k zrcadlu zamíří zase ke schodišti k Lechanovi.
"Tlapko, tam ne, pojď sem," ale Tlapka se žene až nahoru, a tam stojí Lechan.
"Hodnej vlček," kleká si k němu. "Nějak se mu u mě zalíbilo, ale já za to nemůžu!"
"Asi není takovej samotář, jak sis myslel, alespoň že se to nebojí dát najevo."
Lechan se trochu zarazí, ale pak dělá jako by nic, takže nevim, jestli mu ta narážka došla.
"Já už vážně musim jít, Tlapko pojď."
Tlapka kňučí a evidentně se mu nikam nechce. "Neboj se, zase přijdeme na návštěvu." Tlapka se teda pomalu plíživě obrací, a smutně na mě kouká.
"Tak ho tu zatím nech, když se mu tu tak líbí a stav se pro něj k ránu"navrhne Lecha.
"Jestli ti to nevadí."
"Ne, vůbec, je skvělej!"
To je zajímavý, jen počkej, pomyslim si.
"Snad to stihnu, tak zatím", rychle vypadnu pryč.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Věříš v nadpřirozené bytosti?( Upíři, vlkodlaci...)

Ano
Ne

Komentáře

1 Anna Anna | 11. prosince 2011 v 0:44 | Reagovat

úplně super, tahle i předešlé kapitoly
jen tak dál :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama