K mý radosti se ozvala další osůbka, která by tu chtěla zveřejnit povídku.....xD xD xD Zatím mi poslala jenom úvod, ale je dobrej a tapínavej.....jinak tady máte mail na autorku: saraz.simik@seznam.cz
ÚVOD
Stála jsem uprostřed tmavé ulice. Asi deset metrů ode mě byli dva lidé, jeden z nich ležel na zemi a ten druhý nad ním klečel. Chtěla jsem jít za nimi, ale nešlo to. Nemohla jsem se, pohnou tak jsem jen tiše přihlížela.
Najednou se ležící osoba pohnula, jako by se probrala z kómatu. Otočila hlavu stranou ke klečící osobě. Ta jí sevřela ruce a podívala se na ni, ten pohled jako by ji bolel.
Mě došlo, že ten ležící člověk asi umírá, opět jsem se chtěla, rozeběhnou k nim, ale bylo to jako by mě držela neviditelná síla, která mně zanic na světě nepustí, ne teď.
Něco jsem zaslechla, rychle jsem se zaposlouchala, aby my nic neuniklo.
"Musíš vydržet, buď trpělivý, počkej na mě, já se vrátím, Miluji tě. " Promluvila ta ležící osoba a přesto že jsem byla, deset metrů od ní slyšela jsem to jako bych byla vedle ní. Byla to žena, poznala jsem to podle hlasu.
Ten co klečel nad ní, jen přikývl a němě se díval dál, chtěl si jí co nejlépe zapamatovat.
Dívala jsem se, jak ta žena umírá, najednou se ten muž postavil.
Už je konec pomyslela jsem si.
Moje nohy udělaly samy od sebe krok k tělu té ženy, nic mě však nezastavilo. Rozeběhla jsem se co nejrychleji, jsem mohla. Metr od těla jsem zpomalila do kroku a rozvážně šla blíž.
Stála jsem nad tělem a skláněla se k jejímu obličeji, oči měla zavřené a na ústech jemný úsměv i přes tmu jsem viděla jak je my podobná, jen o několik let starší, bylo jí asi dvacet.
Zadívala jsem se na její oblečení a postavu, zrak se mi zastavil, na krku měla na něm kousnutí od upíra, ale to mě nezajímalo, ten řetízek mám úplně stejný!
To nemůže být pravda, to nejsem já, to není možné anebo jsem.
Najednou se ležící osoba pohnula, jako by se probrala z kómatu. Otočila hlavu stranou ke klečící osobě. Ta jí sevřela ruce a podívala se na ni, ten pohled jako by ji bolel.
Mě došlo, že ten ležící člověk asi umírá, opět jsem se chtěla, rozeběhnou k nim, ale bylo to jako by mě držela neviditelná síla, která mně zanic na světě nepustí, ne teď.
Něco jsem zaslechla, rychle jsem se zaposlouchala, aby my nic neuniklo.
"Musíš vydržet, buď trpělivý, počkej na mě, já se vrátím, Miluji tě. " Promluvila ta ležící osoba a přesto že jsem byla, deset metrů od ní slyšela jsem to jako bych byla vedle ní. Byla to žena, poznala jsem to podle hlasu.
Ten co klečel nad ní, jen přikývl a němě se díval dál, chtěl si jí co nejlépe zapamatovat.
Dívala jsem se, jak ta žena umírá, najednou se ten muž postavil.
Už je konec pomyslela jsem si.
Moje nohy udělaly samy od sebe krok k tělu té ženy, nic mě však nezastavilo. Rozeběhla jsem se co nejrychleji, jsem mohla. Metr od těla jsem zpomalila do kroku a rozvážně šla blíž.
Stála jsem nad tělem a skláněla se k jejímu obličeji, oči měla zavřené a na ústech jemný úsměv i přes tmu jsem viděla jak je my podobná, jen o několik let starší, bylo jí asi dvacet.
Zadívala jsem se na její oblečení a postavu, zrak se mi zastavil, na krku měla na něm kousnutí od upíra, ale to mě nezajímalo, ten řetízek mám úplně stejný!
To nemůže být pravda, to nejsem já, to není možné anebo jsem.

