Tak tady je první kapča
Autorka:aksilka1@seznam.cz
Lena zamžourala do jasného slunečního světla.Posadila se a rozhlédla se kolem sebe.Byla na kraji lesa na úbočí hory. "Kde to sakra jsem?" Ptala se sama sebe. Kousek od ní ležel na břiše kluk.Z čerstvé rány na čele mu odkapávala krev.Lena se vyškrábala na nohu a zasténala. Bolelo ji celé tělo a třeštila hlava.Došla až ke klukovi a jemně s ním zatřásla. Zasténal a překulil se na bok,potom pomalu otevřel oči.
"Co se stalo?"zamumlal zmateně.
"Nejsi ty náhodou Patrik?"
"Jo…můžeš mi zatraceně říct,kde sem a odkud mě znáš?"
"Já nevim."
"Jak nevíš?"
"To přece musíš vědět!Si sem musela nějak dojít,ne?"
"Já sem se tady vzbudila a pamatuju si jenom,že sem o něco zakopla u nás před barákem a asi sem se pěkně praštila do hlavy,páč mě děsně bolí."
"Tak to nejsi sama.Hmmm,třeba nás někdo unes."
"Jo,určitě,odvětila ironicky."
"No co je?Klidně nás někdo moh unýst!"
"A určitě nás nechal někde u lesa a šel na procházku,viď? "To by byl inteligentní únosce",řekla. "Chceš čekat,až se vrátí nebo pudeš se mnou?"
"A kam chceš jako jít?"
"No do údolí,po horách se mi moc nechce." Z černé tašky,kterou měla přes rameno,vytáhla balíček kapesníků.
"A tohle si dej na hlavu",hodila po něm balíček. "Musíme sehnat někoho,kdo ti to ošetří.Tak pojď,ať nás tu ten únosce ještě nezastihne,"zasmála se a vyrazila. Patrik si přitiskl jeden kapesník na čelo a vyrazil za ní.
"Támhle něco je!"vykřikl asi po deseti minutách Patrik a ukazoval na něco,co se podobalo domu.
"Tak zrychli nebo…." Lena větu nedokončila,protože se ozval ohlušující výbuch. Oba vykřikli.Nalevo od nich se objevil velký modrý kámen s bílými žilkami.Kolem něho byl kruh ohořelé trávy.Oba se opatrně přiblížili ke kameni.Během dvou vteřin se tichem rozlehla další ohlušující rána a několik metrů od modrého se objevil v kruhu ohořelé trávy oranžový.Lena mezitím popošla k oranžovému kameni.Vzbudil její zvědavost,nikdy v přírodě tak jasně oranžovou věc.Vzala křemen velký jako pěst,který ležel kousek od kamene a zaťukala na něj.Ozval se čistý tón.
"Je to dutý!"vykřikla.
"Co?Ten šutr!Je dutej!"Přiřítila se k Patrikovi a zaťukala křemenem i na modrý kámen.Ozval se stejný zvuk.
"No a co já s tím?"Její nadšený výraz se vytratil.
"Vlastně nic."Ale co když to není kámen,pomyslela si.Blbost,asi magořim z toho,jak sem se praštila.
"Ale měli bysme je vzít sebou",popadla oranžový kámen a nacpala ho do tašky.
"Proč?"Přece mu nemůžu říct,co si myslim.Nevěřil by mi.
"Můžeme je prodat,"vymyslela rychle výmluvu. "Nějakej bláznivej sběratel by za něco takovýho dal tisíce."
"Hmm….máš pravdu."
"To já mívám."Vzal modrý kámen do rukou a chystal se jít dál.
"Počkej,vem ho radši do tašky.Kdyby to někdo viděl,určitě by ho chtěl ukrást."
"Fajn," opatrně zabalil kámen do tašky.Oba vyrazili dál. "Ještě si mi neodpověděla na otázku."
"Na jakou?"
"Odkud mě znáš?"
"Ty si mě vážně nepoznal?"
"A měl bych?"
"Byli sme spolu na táboře v Plasech.Ne ve stejnym oddílu,ale leželi jsme oba na marodce." "Jo to si ty?Skoro bych tě nepoznal."
"Moc jsem se nezměnila,jenom jsem si obarvila vlasy a taky mám…"
Zarazila se,přejela si jazykem po zubech a překvapeně se zarazila.
"Stalo se něco?"
"Tak trochu, nemam rovnátka."
"Si je asi někde zapomněla,"zabručel Patrik.
"Byly napevno,takže asi ne." Patrik jen pokrčil rameny.
"Už jsme skoro tam,"podotkla. Domek,který předtím zahlédli,stál nyní na okraji malé vesnice.
"Dost starý domy,"odfrkl si Patrik.Prošli kolem prvního domku ve vesnici.Lena přistoupila k ženě s plavými vlasy procházející kolem.
"Dobrý den,"pozdravila a usmála se.
Žena podezřívavě hleděla na jejich oblečení.
"Můžete nám říct,kde to jsme?"
"V Carvahallu."


Super kapča