Všechno proběhlo v klidu. Na zahradě jsem nikoho nepotkala ani neviděla. Po vstupu do budovy jsem si dávala větší pozor a snažila se být, co nejtišší, ale stejně jsem nikoho nepotkala. Všichni ještě asi po včerejšku spali. Musela jsem se pro sebe usmát, představou že mi všechno zatím vychází. Zatím.
Zastavím se před dveřmi do pokoje. Upřímně doufám, že bude odemčeno. Zhluboka se nadechnu a vezmu za kliku.
Povolí. Otevřu dveře a tiše vklouznu do pokoje. Rozhlédnu se. Vypadá to, že všichni spí. S botami v ruce jsem šla do koupelny. Cestou jsem si ještě vyndala ze skříně černé džíny a červený tričko.
Zatím jsem si rozmyslela výmluvu. Je naprosto šílená a potřebuju najít Tylera.
Běhám po školní zahradě sem a tam. Nikde ho, ale nemůžu najít. Už asi po desátý se rozhlédnu okolo. Nikde ho, ale zase nespatřím. Rozeběhnu se zpátky k budově.
Už ani nedoufám, že ho najdu, když uslyším jeho smích. Otočím se tím směrem.
Stojí ke mně zády a baví se, se svými přáteli.
Povzdychnu si tak s tímhle jsem nepočítala. Doufala jsem v to, že ho potkám samotného.
Ale pokud to má vyjít tak to musím udělat hned teď.
Zhluboka se nadechnu a jdu k němu. Nasadím úsměv.
Jsem od nich tak dva metry a pořád si mě nikdo nevšiml. Pomalu k nim dojdu a pozdravím.
Ani moc nečekám na odpověď a otočím se na Tylera.
"Mohly by, jsme si promluvit?" Zeptám se s úsměvem.
Odpoví jen zmateným kývnutím a čeká, co se mě vyleze. Všichni přítomní mlčí a s napnutýma ušima poslouchají.
Jen se pro sebe usměju, chytnu Tylera za ruku a táhnu ho pryč. Nedívám se na něj a jdu.
Nijak se nevzpouzí až, když jsme skoro na druhý straně zahrady tak se nečekaně zastaví a trhne mi rukou tak abych se k němu otočila.
"Tak co chceš a jam si vůbec včera zmizela?" Skoro na mě zakřičí.
"To ti nemůžu říct." Smutně se na něj podívám. Má na tváři nechápaví výraz.
"Tak co potřebuješ?" Tak a je tu moje chvíle.
"Víš, o něco tě chci požádat." Zhluboka se nadechnu a pokračuju.
"Předem ti chci jenom říct, že do toho nemusíš jít. A ještě se potřebuju zeptat, co jsi dělal po tom, co jsem odešla?" Podívám se na něj.
"Nic. Čekal jsem na tebe asi patnáct minut, a když jsi nepřicházela tak jsem šel na intr." Odpoví a naznačí mi, abych mu už řekla, co potřebuju.
Usměju se na něj. "Potřebuju od tebe krytí."
"Ode mě? Proč ne od Eriky?" Nechápavě rozhodí rukama.
"Protože je to krytí před Erikou." Vysvětlím.
"Dobře, ale něco za to budu chtít." Kývne a zlověstně se usměje.
Podívám se na něj. To jsem si mohla myslet, ale já to potřebuju.
"Co?" Zeptám se prostě.
Začne dělat, že přemýšlí. "Co třeba pusu." Ukáže si na rty.
"Nedělej ze sebe malího!" Zamračím se a zkřížím ruce na prsou.
"No tak ne." Zatváří se smutně, otočí se a odchází.
"Co to kruci dělá?"
"Počkej!" Zakřičím na něj a rozeběhnu se.
"No tak jo. Dobře políbím tě." Běžím za ním.
Otočí se zpátky ke mně. Na tváři mu pohrává vítězný úsměv.
"Chceš jí hned nebo někdy jindy?" Zeptám se nabručeně.
"Někdy jindy." Vysmívá se mi. "A teď co mám teda Erice říct?"
"Prostě když se tě zeptá, jestli jsem u tebe byla přes noc tak řekneš, že jo." Zkrátím to.
"Nějaké podrobnosti jsou?" Zeptá se znova.
"Je to jednoduchý. Když jsi na mě čekal a já nepřicházela, šel jsi ven, kde jsi potkal mě a spolu jsme šli k tobě. Detaily si můžeš domyslet." Pokrčím rameny.
"Tak dobře. Plácnem si na to." Napřáhne ke mně ruku a já si s ním plácnu.
Usměje se na mě. "Takže mi spolu teď jako chodíme?"
"Jen jako!" Usměju se zpátky.
Společně jdeme k budově. Oba mlčíme, za což jsem dost ráda.
Jsem docela zvědavá, kdy bude mít pan upír chuť si popovídat. Při vzpomínce na jeho úsměv mám v žaludku motýlky s blechami dohromady. Asi jsem se zbláznila, přece se nezamiluju do upíra. I když je tak pěknej a… Kruci.
Nadávám si v duchu. Asi si nevšimnu, že už jsme u budovy.
"Ty mi asi neřekneš, kde si byla, co?" Ozve se najednou Tyler.
Podívám se na něj. "Promiň, ale ne."
Ani nevím proč, ale nechci, aby ho pronásledovaly. Stejně by utekl a tím bych ztratila možnost zjistit něco víc o svém tajemném dvojčeti.
Zamyslím se. Ona vlastně nevypadá jako já. Měla o trochu tmavší vlasy než já a taky měla černé oči. A povahu měla taky úplně jinou než já nebo aspoň doufám.
Nevědomky jsem došla až do pokoje. Suzie byla někde venku, Bianca seděla za stolem a něco četla, jako obvykle. Erika seděla na posteli a očima hypnotizovala dveře.
Hned co jsem vstoupila tak vyskočila a spustila. "No kde si?"
"Co myslíš?..." Zavrčím na ní. "Venku, kde jinde."
"A kdes byla ty celou noc, co?" Zkusila jsem, jestli je moje teorie pravdivá.
Celá zrudla. "Takže je to pravda." Ve skrytu duše jsem doufala, že pravdu nemám.
Bianca mezi námi tikala očima a čekala, co bude. "No vidíš." 5ekla jsem jen. Otočila se k ní zády a vyšla zase z pokoje.
Zamířila jsem do jídelny. Třeba už podávají oběd.
V jídelně už sedí pár lidí. Rozhlídnu se, jestli neuvidím někoho, ke komu bych se mohla vtírnout.
Od jednoho stolu vzadu na mě mává Tyler. Nasadím sladký úsměv a jdu k němu. Sedí u stolu s Jemesem, Peterem a Nicolasem. Ještě s nějakýma dvěma holkama.
Sednu si vedle Tylera. "Ahoj."
"Ahoj já jsem Alice a tohle je Emma." Pozdraví mě blondýnka s modrýma očima a představí svou kamarádku, která má světle hnědé vlasy a hnědé oči.
"Dáda vás poznávám. Jsem Mari" Zkrátím rovnou své jméno.
"Co tady děláš tak brzo?" Zeptá se Tayler.
"Neměla jsem co dělat tak jsem se sem šla, kouknou. Jestli nenajdu někoho, s kým ztratím trochu času." Usměju se na něj.
"Proč jste tu vy?" Zeptám se.
"Podobný vysvětlení jako to tvoje." Odpoví my Peter.
"Kde máš Eriku?" Zeptá se ta s hnědými vlasy. Myslím, že Emma.
"Nejsme siamové. Dokážem žít odděleně." Rázně ukončím cokoli, co mohlo začít na tohle téma. Upřímně vůbec nechápu, co to do ní vjelo. Nikdy jsme se nehádaly, nikdy jsme neměli proč se hádat.
"Jdu si pro jídlo." Oznámí Alice. Společně s ní se zvedne ještě James a já.
Vyberu si jen těstoviny a vodu. Jdu zpátky ke stolu, když do jídelny vstoupí Erika.
Ani se na mě nepodívá a zamíří ke stolu, kde sedí Lewis. "Naivko jedna pitomá." Řeknu si pro sebe a dál si jí taky nevšímám.
"Takže brácha má novej objev." Tyler ukazuje na Eriku. "Nechápu, jak ty holky můžou bejt ještě tak pitomí."
"Třeba se usadí." S cukajícími koutky pronese Emma. Všichni se rozesmějou, jen já se zamračeně otočím na ní.
Erika mu sedí na klíně a on jí líbá na krk. Pozvednu jedno obočí. "Zdá se, že budou mít vášnivou noc." Zase se všichni rozesmějou.
"Hele jak dlouho tvůj brácha tak zůstává s holkou?" Zeptám se.
"No podle toho jaká je v posteli." Odpoví a zamyslí se. "Ty nejlepší maj tak měsíc." Protočí oči.
"Díky." Zamyšleně napíchnu jednu mašličku na vidličku a začnu s ní točit ve vzduchu.
Mám jí to říct. Nemám jí to říct. Mám jí t…
"Proč tě to zajímá?" Vytrhne mě Tyler ze zamyšlení.
"Ale je tak." Neřeknu jí to.
"Co děláš dneska odpoledne." Zeptá se James.
"Mám kreslení. Proč?" Zeptám se.
"Jenom jestli by sis nezahrála fotbal."
"Možná potom." Spíš ne, nesnáším tu hru.
Dojím a zvednu se k odchodu. V půli cesty mě dostihne Tyler.
"Co děláš to té doby, než ti začne výtvarka." Zeptá se najednou.
"Ještě nevím." Pokrčím rameny a podám prázdný talíř kuchařce.
"Chtěl by, jsi něco podniknout." Vyzývavě se na něj usměju.
"Co by, jsi řekla malí procházce." Vrátí mi úsměv.
"S tebou cokoli." Ani nevím, co to do mě vjelo. Takhle s ním veřejně flirtovat. Možná proto že kolem nás právě procházela Erika s Marian a živě o něčem diskutují.
"Podívej, vyměnila mě za namyšlenější model." Zašeptám Tylerovy do ucha.
On vyprskne smíchy. Marian po nás hodí, kyselí pohled a něco pošeptá Erice. Ta se zatváří nesouhlasně, ale kývne.
"Myslím, že se na mě něco chystá." Procedím skrz zuby.
"Proč myslíš?"
"Asi na mě žárlí." Ukážu na Marian.
Tyler se zatváří nechápavě.
Tyler se zatváří nechápavě.
"Ty si buď slepej nebo hluchej." Koukám na něj jak na blázna.
"Žárlí, protože si myslí, že se mnou trávíš moc času." Protočím oči. "Čas, který by, jsi měl trávit s ní." Zase se rozesměje.
"Já sní, ale nechci trávit čas."
"Tak jí to řekni."
"A ty si myslíš, že by to pomohlo?" Zeptá se s pozvedlím obočím.
"Ne, asi ne."
Vyjdeme z jídelny a jdeme na zahradu. Sedneme si na jednu lavičku a Tyler se zeptá.
"Ani o tobě nic nevím."
"Tak se na něco zeptej." Vybídnu ho.
"Mám nějaké omezení?" Zeptá se s úsměvem.
"Máš deset otázek." Rozesměju se.
"Tak jo. Máš radši zimu nebo léto?"
"Proč se ptáš zrovna na tohle?" Nechápu co tím myslí.
"Prostě se ptám. Tak odpověz." No jo ale to bych musela vědět odpověď.
"Mám ráda obojí, a přesto obojí nesnáším." Nic lepšího mě nenapadlo.
"Jak to?" Bože ten má otázky.
"V létě je moc velký vedro a v zimě zima." Pokrčím rameny. On na mě kouká jak na blázna a pak se rozesměje.
"No dobře a co barva, jakou máš ráda?" Tak tohle je jak na nějaký seznamce.
"Červenou, černou, bílou, tmavě zelenou…" Rozesměju se, takhle tady nebudu moc dlouho a bude vědět pořád kulový.


z tohohle fakt nemůžu!!
rychle další!!