Tak po dlouhý době new kapča xD Hrozně se omlouvám, ale teď jsem měla spoustu práce do školy....ale dneska jsem si už konečně dala pauzu a dopsala další kapču.... vtýhle se už konečně objevuje Murtík xD xD xD xD Ale až na konci tak si počkejte xD xD xD
Tulco vyskočí na nohy a začne vrčet. Vypadá u toho docela děsivě… Abych nebyla pozadu, tak se natáhnu pro toulec s šípy a zamířím do křoví odkud zvuk vychází.
" Vylez ven." Snažím se aby to znělo statečně a tvrdě. Z křoví se vynoří….dítě! Eh? Když si všimne, že na něj mířím lukem, tak začne brečet.
" Pšt." Pustím luk na zem a jdu utišit to dítě. Je to chlapeček. Typuju ho na tři, nebo čtyři roky. Tulco se uklidní a lehne si zpátky na zem.
" Kde máš rodiče?" Chytnu chlapečka do náruče. Má krásný modrý oči a blond vlasy. Je roztomilej…
" Nevím." Odpoví mezi vzlyky. Super. Takže co teď?
" A odkud jsi?" Strčí si palec do pusy a čučí. Přemýšlí odkud je.
"Z leša." Odpoví. Musím se usmát. On je fakticky roztomilej a jak mluví! Vždycky jsem měla ráda děti. Je s nima ohromná prdel!
" A víš něco?" Vypláznu na něj jazyk. Začne se smát a kroutit hlavou. To je sice moc roztomilý, ale já teď musím vyřešit problém, co s ním.
" Co si myslíš, Tulco?" Otočím se na tygra a pozoruju ho. Dívá se mi do očí., V jeho očích se dá číst, jak v knize. Tulco se zvedne a dívá se směrem k lesu. Sbalím si věci a klučinu chytnu za ruku. Všichni tři společně jdeme do lesa.
" Nedívej se!" Rychle zakryju klučinovi oči, aby to neviděl. Uprostřed lesa leží nějaká mrtvá žena. Je rozdrápaná. Všude je krev. Tulco začne vrčet. To se mi nelíbí….Je tahle žena matka toho kluka? Proto šel klučina sám?...Teď už vím proč Tulco vrčí. Dvě stě metrů od nás je nějaký velký zvíře. Nikdy v životě jsem nic podobnýho neviděla! Má to rohy a může to měřit snad dva metry! A cení to na mě zuby….jsem v loji. Běží. COŽE běží?! A k nám. Když už překročil polovinu vzdálenosti, co nás dělila, tak se rozhodnu jednat. Vezmu kluka do náruče a dotknu se Tulca. Přemístila jsem se.
Rozhlídnu se kolem sebe, jestli jsem tu všichni. Klučina je v mý náručí a čumí, jak puk. Tulco se na mě podívá a zamrká, potom mi olízne nohu.
" Není zač." Pohladím Tulca po hlavě.
" Už je to dobrý." Šeptám do ucha klučinovi, kterýmu po obličeji stékají slzičky. Teprve teď se rozhlídnu po okolí. Jsem blízko Farthen Duru. Přesně tady jsem chtěla být. Musím říct Orrikovi co jsem viděla.
" Jak se jmenuješ?" Položím klučinu na zem a chytnu ho za ruku.
" William."
" To je moc pěkný jméno, Wille." Usměju se. Tulco se zastaví a podívá se směrem k Farthen Duru a pak na mě.
Nechceš jít do Farhten Duru? Zakroutí hlavou. Podívá se směrem do lesa.
Počkáš tady na mě?" Přikývne. Budu se snažit přijít co nejdřív.
" To není možný!" Bručí si Orrik pod fousy. Před hoďkou jsem dorazila do Farthen Duru a oznámila, co se stalo. Orrik je z toho v šoku. Podle něj se taková věc nestala už hodně dlouho…. Co se týče Willa, tak se zeptají po okolí jestli neznají jeho rodiče…
" Nejsi unavená Failë? Určitě jsi. Už můžeš jít. Děkuji, že jsi mi to přišla, tak rychle oznámit." Mile se na mě usměje.
" Nemáš zač." Zvednu se k odchodu.
" Ale mám." Jenom pokrčím rameny a jdu chrnět. Už je pozdě a já se potřebuju vyspat. Dneska toho bylo na mě moc. Potkala jsem Eragona, našla Tulca a Williama….
" Na koho tak čumíš s otevřenou hubou?" Rýpnu si do Eragona. Našla jsem ho dole u Safiry a na něco čumí, jak puk.
Huf. Už jsem si myslela, že z Farthen Duru nezdrhnu. Všichni se ke mně nahrnuli a ptali se, co se vlastně stalo…..Teď už jsem v horách a hledám Tulca. No tak kde jsi? Během sekundy z křoví vyskočí Tulco.
" Už jsem myslela, že jsi odešel." Podíval se mi do očí a potom mě olíznul. Copak jsi tu dělal? Tulco se otočí a pomale utíká. Rozběhnu se za ním. Během pěti minut běhu jsme dorazily k malýmu jezírku. Sedla jsem si vedle Tulca na zem. Začala mě přepadat únava….
Cítím, jak na mě dopadají ledový kapky vody….ale nechce se mi zvedat( jak jinak) Takže pořád ležím v trávě, i když začíná lít, jako z konve. Tulco se zvedne ze země a jde se schovat. Tak aktivní zase nejsem….Musela jsem asi usnout, protože je tma. Teď se mi vracet nechce….vyspím se v nějaký jeskyně co je poblíž….teda jestli se zvednu.
" Zmrzneš." Ozve se za mnou hlas. Když se s velkou námahou otočím, tak vidím Murtíka, jak stojí pod stromem v černým plášti. Lehnu si zase zpátky na zem. Ještě mi zima není a kdyby byla, tak se můžu přeci jen přemístit do Farthen Duru, ale to on neví…
" Posloucháš mě?!" Řekne už o trochu hlasitěji. Já jsem úplně zapomněla, že na mě mluvil…no jo no to je ta skleróza. Murtík se odlepil od stromu a šel ke mně….ale to neměl dělat. Jak se ke mně začal přibližovat, tak Tulco hbitě skočil přede mě a začal vrčet. Murtagh nadskočil leknutím. Zašklebila jsem se. Tulco on mi nic neudělá. Přeci jen ho uklidním. Lidi by mě asi neměli rádi, kdybych jim zranila dračího jezdce….Tulco se na mě podívá a pak se stáhne zpátky pod strom, kde předtím vegetil.
" Nezmrznu." Odpovím, když si vzpomenu že se mě na něco ptal. Dneska mi to moc rychle nezapaluje….ale to se dalo předpokládat. Dneska jsem měla pernej den.
"On tě poslouchá?" Kývne směrem k Tulcovi.
" Co je ti do toho?" Prsknu na něj jedovatě. Chlapečkovi ukážu jaký to je, když s ním mluvíte, jako z kusem hadru…
" Eh," Murtagh přešlápne z jedný nohy na druhou. Vypadá to docela komicky, ale teď se smát nechci nebo zkazím dramatickou chvíli," ty se ještě zlobíš?" Vysouká ze sebe po chvíli. Vypadám snad, jako že ne?!
" Vždyť jsem nic tak hrozného neudělal." Brada mi spadla dolů. Musím počítat do deseti, abych se uklidnila…jedna…dva…tři…SERU NA TO!
" Tak mě poslouchej ty jeden " dračí jezdče". Na mě nebudeš řvát, jak se ti zlíbí. Já se neposadím na prdel jenom z toho kdo jsi! To bych radši vytírala starým babkám zadky, než být ve společnosti někoho, kdo si o osobě myslí Bůhví co! A-" Zastavím se v půlce věty a máchnu okolo sebe rukama.
" Proč se vůbec namáhám?" Otočím se k němu zády a rozběhnu se k rybníku, nebo co to je! Mám rudo před očima, takže mi je fuk do jaký kalužiny skočím. Teď se hlavně potřebuju zchladit! Všimnu si, že Murtagh na mě čumí s otevřenou hubou.
" Nečum!" Prsknu na něj ještě před tím, než skočím do vody…. Voda je krásně teplá. Vždycky jsem se ráda koupala , když pršelo….Žbluňk. Murtagh skočil za mnou do vody. CO si ten exot zase myslel? Že se chci utopit? A kvůli němu?! Ha! Tu uhodl! Když už je skoro u mě, tak začnu plavat na povrch. Naberu kyslík do plic, nebo jak by řekla naše úča na chemii nabereme O2…..JEŽIŠI! Už mi hrabe! Myslím na chemii v praxi! Můžu jít do kytek…
" Co blbneš?!" Křičí na mě Murtagh. Jo už ZASE křičí!
" Zklidni hormon. Sluch mám ještě dobrej." Zchladím ho dřív, než mě stihne znovu seřvat. Pomalu plavu ke břehu…to je dneska zase den! Nechcete mě někdo zahrabat?.....

